18.11.2022 14:30 - Jiří V. Matýsek | foto: Steven's / Natálie Čornyjová
Podzim bluesové muzice svědčí. Když už by celý rok nevyšlo v tomto duchu nic, s padajícím listím a sychravým počasím se objeví i nějaká ta podařená žánrová nahrávka. To je skoro jistota. Letos by neměli zapadnout debutanti Steven’s a jejich výrazné album "Runnin’ Man".
Mezinárodní přehlídka Blues Aperitiv, která je navázána na šumperský festival Blues Alive, si klade za cíl objevovat žánrové talenty. Funguje jako takový kvalitativní punc, který může muzikanty či kapely popostrčit do širšího povědomí. Už jenom tím, že vítězové pak hrají na začátku jednotlivých dnů pravidelné listopadové přehlídky.
Aperitiv tak nakopl kariéru třeba
The Bladderstones, Janu Ficovi, nedávno semilským
The Peanuts a letos rovněž
Steven's.
I když - o karlovarských Steven's, kteří původně vznikli jako sólový projekt kytaristy a zpěváka Štěpána Kordíka (mimochodem hraje i v neméně dobrých
Funky Monx, rovněž z Varů), bylo slyšet ještě o něco dříve. Završením tohoto výrazného nástupu je v polovině října vydané album "Runnin’ Man". A to dává jasně na srozuměnou, proč tahle formace na šumperské přehlídce tolik zaujala.
Steven's totiž nejsou nikterak ortodoxní bluesovou partou, typickou dvanáctku na jejich jedenáctiskladbovém debutu nenajdete. Přesto blues v jejich muzice, která se ale nebojí zabrousit i do funku nebo ke gospelovým inspiracím, výrazně probublává a napájí ji svojí energii. Podstatnou ingrediencí je ale i až popová lehkost a uvolněnost, jež výrazně autorský materiál provzdušňuje. Songwriting tady obdivuhodně plyne, album je vyvážené, žádnou ze skladeb nelze označit za pouhou vatu.
Výrazný podíl na funkčnosti celku mají i bohaté aranže. Tady se uplatňuje Kordíkova cílevědomost a jasně definovaná vize. Je znát, navzdory nepřeslechnutelným muzikantům okolo něj, že právě on je tím hlavním tahounem. Pochopitelně, že šlo album natočit
garážově, syrově (určitě by to Kordík zvládl i sám), samotné skladby by asi na své energii ztratily jenom pramálo.
Tady se jim ale dostalo bohatých aranží s dechy (hlavně v "Enough" parádně groovy), dívčími sbory, harmonikou. Jistou
jinakost a originalitu zvuku podtrhuje i samotný frontmanův zpěv, jaksi klidný, specificky zabarvený, se svou vlastní energií a hlavně uvěřitelný. A to ve všech polohách - zvládne temnotu "Down To The Valley", zasněnost "Kissed By The Muse" i laškovnost "After The Show".
Nad "Runnin’ Man" mohou - a budou - bluesoví puristé ohrnovat nos, o tom asi není sporu. Ale právě ve schopnosti osvěžovat zaběhané principy a tvarovat je pomocí autorsky vyzrálé muziky tkví hlavní deviza
Steven's. Svěží debutový počin se jim podařilo vybrousit skvěle. Sám jsem zvědav, jakým směrem půjdou jejich další kroky.