Druhá alba bývají v kariérách kapel a interpretů důležitá. Jasně jimi říkají: pořád jsme tu, chceme pokračovat. A ti, co rychle vystartují, mají příležitost ukázat, že neusnuli na vavřínech, chtějí na sobě dál makat a posouvat se.

Steven's - a hlavně jejich duše, srdce a tvůrčí mozek Štěpán Kordík (však tahle formace vznikla de facto jako jeho sólový projekt a také na obal aktuálního alba se vyfotil sám) - si velmi dobře uvědomují, že dostali do začátku jedinečný impuls a platformu, kde se mohli předvést a zazářit (mj. si zahráli i před Walterem Troutem), ale ta douška vítěz Blues Aperitivu, jakkoliv jistě prestižní, není samospasitelná.

Deska "90's Kid" se tak má o co opřít, ale zároveň stojí pevně na svých vlastních nohou. Kordík je autorsky čím dál tím jistější, na aktuální kolekci dvanácti písní roztahuje svá songwriterská křídla a blues nechává skladbami jen probublávat. Ostatně, typické bluesové dvanáctky Steven’s nepotřebovali nikdy, druhá řadovka nicméně skutečně míří do šířeji pojatého rockového světa. Naštěstí - a nutno říci, že obdivuhodně - bez toho, aniž by formace ztrácela svou vlastní tvář.

Úvod realizovaný titulní skladbou si pohrává s devadesátkovými kytarovými kapelami, druhá "Burn The Damn Bridge" zapluje do blues-rockovějších vod a uhrane šťavnatou dechovou sekcí, třetí "Fat Cat" přinese lehkonohou požitkářskou hymnu s funkovou štiplavostí. "Mayo Creek" se otře o country a potěší nádherně přímočarým, čistým aranžmá, "Why You People" pracuje s gospelovou temnotou a důrazností.

Téměř mccartneyovská balada "Crystal Ball" překvapí uprostřed alba svou křehkostí, v hardrockové "Turnin' Me On" se Kordík podělil o pěvecké party se svou sestrou Magdalenou a ještě mu v ní sólovou kytaru nahrál Miroslav Chyška (J.A.R., Illustratosphere, Die el. Eleffant!?), který svým zkušeným okem dohlížel na produkci.

A takhle by šlo pokračovat. Kordíkovi a partě výborných muzikantů kolem něj rozhodně nescházejí nápady. Každá ze skladeb zní jinak, všechny ale svorně jiskří energií a muzikantskou radostí. Štěpán Kordík je navíc velmi přirozený melodik, refrény skladeb se dovedou zakousnout a zůstávají s posluchačem dlouho. Pěvecky se zdá jistější, snad i troufalejší, našel se v poloze, která mu svědčí.

Kdo sleduje Steven' už delší dobu, část písní mu bude povědomá. Oproti koncertnímu záznamu z hlavního pódia na Blues Alive - zazněla zde rovná polovina alba - jsou skladby podstatně dotaženější a zvukově uhlazenější. Neškodí to, právě naopak: "90's Kid" zní košatě, zvukově barevně, moderně a fortelně, ale zároveň se zachováním přirozené spontánnosti.

Steven's zrají. Co nakousli na debutu "Runnin' Man", letošní nahrávka "90‘s Kid" rozvíjí a záběr formace rozšiřuje. Výrazný autorský rukopis, smysl pro melodickou chytlavost, schopnost proplouvat mezi žánry, a přesto působit jednotně - to jsou hlavní devizy druhého alba karlovarské party. Výsledek zdobí kombinace starosvětské poctivosti s mladistvou energií. Druhou studiovkou hudebníci jasně řekli, že je třeba s nimi počítat. Jejich ignorováním riskujete, že přijdete o něco velice, velice dobrého.