V předchozím rozhovoru jste řekli: "Pauzou jsme měli možnost restartovat naše představy o kapele a zase začít s čistou hlavou." K jakým závěrům jste dospěli? Byl potřeba ten nucený očistec?

Nèro: Dospěli jsme k tomu, že se milujeme a že milujeme spolu hrát. Covid nám toho vzal fakt hodně, co se týče obrovských koncertních příležitostí, ale zase nám to období hodně dalo v osobních rovinách, díky čemuž je teď ovzduší v kapele nejpříjemnější za spoustu let, přestože se nedá říct, že by někdy vztahy mezi námi pěti byly vyloženě špatné nebo napjaté. Každopádně díky tomu jsme byli pak schopni napsat tak pozitivní a upřímnou desku, jako je "V". Je to pro nás takový druhý první album, jsme na něj opravdu pyšní a jsme přesvědčeni, že je to náš triumf a vy jste svědky našeho velkého momentu.

Miky: Spolu s tím, jak se vyvíjela situace kolem nás, tak se samozřejmě také měníme a rosteme my sami. Dlouhou dobu nám trvalo tohle promítnout do naší hudby bez příkras.

O tom tak trochu byla i píseň "deafening silence", která pojednává o bezvýchodnosti, uzavření se do sebe, hledání nové motivace. Je také nástrojem jisté duševní hygieny… Nèro k ní prozradil, že šlo o to uvědomit si lásku, kterou k sobě a ke skupině chováte, zase se na sebe napojit. Jako kapela neustále procházíte vývojem, sound a přístupy se mění. Byli jste vždy zajedno, pokud šlo o změny?

Nèro: My jsme si tak blízcí i v osobních životech, že většinu situací tak nějak prožíváme spolu. Tím pádem býváme zajedno, i co se týče témat nebo mood settingu písní. V průběhu tvorby se stává často, že se někomu něco nezdá, ale od toho se ve skupině máme, abychom si dali zpětnou vazbu a přišli s alternativami. Takže výsledný produkt je pak něco, za čím si stojíme opravdu všichni.

Žofie: A to na nás mám ráda. Neustále o věcech mluvíme a to je prostě klíčem ke všemu.

Miky: Naše kapela je takovej maličkej příjemnej model demokracie! O všem diskutujeme, poměrně dost nám věci trvají, ale nakonec jsme všichni spokojení a pevně si stojíme za tím, na čem se shodneme.

Po třech letech máte novou studiovku, která se jmenuje prostě "V". Tipuju, že je to odvozeno od pořadí ve vaší diskografii. Nebo s sebou název nese i skrytý podtext?

Nèro: Rovin je tam hned několik: je to naše pátá deska a zároveň je to první album, na kterém jsme plnohodnotně pracovali jako pětičlenný band. A pak tam taky najdete úplně na konci titulní píseň "V". Tu jsme napsali dohromady úplně všichni, i text jsme dělali společně, každý má v songu svou část. Je to deska hodně o nás pěti, o kapele a o tom, s čím jsme se za poslední léta potýkali.

Žofie: Název "V" byl původně vlastně čistě pracovní. Čím více jsme ho ale používali, začalo nám docházet, jak moc to dává smysl, aby se tak nahrávka opravdu jmenovala. Zajímavé bylo, že nám to ale každému docházelo zvlášť, a tak naopak právě tohle téma žádnou diskuzi nepotřebovalo. Prostě se tak stalo a z pracovního názvu byl najednou naprosto přirozeně název oficiální.

Předchozí řadovka se jmenovala "Numbers", nyní je číslovka přímo v titulu. Předpokládám, že to váš záměr nejspíš nebyl, jen vždycky hledám, že se za vším skrývá něco víc. Pět je vás teď i oficiálně v sestavě. S touto změnou byly spojené i změny v nástrojovém obsazení. Už se to ustálilo? Ptám se proto, že třeba Honza hrál za synťáky, když Nèro šel za bubny, teď je ale má na starosti Miky…

Nèro: Mysleli jsme na tu spojitost, ale koncept to není. Spíš prostě když vydáváš pátou desku, už je to něco. Už je to polovina deseti, což je mimochodem zase počet let, které jsme letos oslavili. Nějak to pro nás znamenalo tolik, že jsme to dali jako jméno celýho titulu.

A k tvé otázce - ano, obsazení už je ustálené. Honza se teď částečně vrátil k baskytaře, takže v některých písních ji budete moct znovu slyšet. Ale pak hraje pořád i na synthy a klávesy, o který se dělí s Mikym. Ten zas k tomu hraje na EWI a saxofon.

Předchozí studiovka "Numbers" měla mimo jiné jako charakterizující prvek oheň. Co podle vás sjednocuje tu letošní?

Nèro: Pozitivita, jednoznačně. Poprvé za celou naši historii jsme si v začátku tvorby společně sedli a řekli, co by měla být emoce alba. A dospěli jsme k tomu, že negativních emocí v nás i všude okolo už bylo dost. Že už je toho všude tolik, že nás to tak akorát sere. A že chceme naopak lidem i sobě přinést něco, co nás rozesměje, rozezpívá, roztančí. Takže přesto, že na desce jsou dvě pomalejší věci, tak vždycky s pozitivní pointou.

Žofie: Myslím, že se všichni i v reálném životě snažíme neustále nacházet pozitiva i na negativních věcech. Ač to možná zní trochu debilně, opravdu vždycky se něco najde. S touhle deskou jako bychom se to naučili promítat i do muziky.

Miky: Myslím, že to album také charakterizuje naše určitá nahota, kterou máme ztvárněnou také na coveru.

Minulé album doprovázely cenzura brýle, speciální dress code a taky robot na koncertech. Nyní jste se nechtěli ubírat stejnou cestou?

Honza: Od té doby uplynuly tři roky, za tu dobu se změnilo hodně věcí. Novinka má úplně jinou tematiku a náladu, takže bylo potřeba k tomu vymyslet úplně jiný vizuál. Po předchozích temnějších a vážnějších letech se taky vracíme k pozitivnější náladě a k tomu se nám blyštivější a obnaženější styl hodí víc než skrývání se za cenzurou.

Žofie: Nahota navíc symbolizuje takové znovuzrození a to je přesně to, jak se teď cítíme. Celý proces pro nás byl neskutečnou očistou.

V jaké náladě nahrávka vznikala?

Žofie: Když jsme začínali psát jednu z prvních věcí ("Water"), v Česku byl zrovna první lockdown, tedy zhruba tři roky zpátky, a to si přiznejme - v nejlepší náladě nebyl nikdo. My sami jsme pak ještě stále byli trochu rozebraní z desky předchozí. Hned na začátku téhle písně to je, myslím, hodně slyšet. Vzhledem k tomu, že jsme pak ale vše museli odložit, když jsme si nabrali nové práce, abychom se po čas covidu uživili, tak jako by to tomu nakonec pomohlo. Asi jsme všichni malou pauzu potřebovali. V hlavách se nám všechno uleželo a psaní toho pozitivního alba pak šlo mnohem uvolněněji a snáz. Upřímně si myslím, že nebýt covidu, tak by tomu takhle zdaleka nebylo.

Kolekci předznamenával singl "Let Me Be", který je o svobodě. Jak moc se do něj otiskla válka na Ukrajině? Nebo je to téma obecnější?

Honza: "Let Me Be" je spíš obecně o toleranci, o tom, že bychom měli každýho respektovat takovýho, jakej je, nesoudit lidi za odlišnej vzhled, rasu nebo sexuální orientaci. Na ty svinstva, co provádí Rusko na Ukrajině, to vyloženě nereaguje, k tomuhle tématu by se spíš víc hodila písnička z předchozí desky "They Won’t Beat Us".

V klipu má pánské osazenstvo na hlavě zvířecí masky. Proč právě tato zvířata? Co měla symbolizovat? A podle jakého kritéria si kdo vybíral zvíře?

Nèro: Chtěli jsme hlavně, aby ta zvířata byla co nejodlišnější, různé druhy z různých prostředí. Takže tam máme gorilu, jelena, papouška a slepici. Jde o to, že ta zvířata spolu kamarádí i přes úplně jiné kořeny a přes vzájemné odlišnosti. A přivádí Žofku, člověka, do svého světa bez předsudků, až se i ona stane zvířetem - v přeneseném významu i ona začne takhle pohlížet na svět.

V jednom záběru je i strom, ze kterého si Žofie bere jablko. Svou roli ale sehrál už v klipu "Blind". Proč jste si na něj teď vzpomněli? Měl se tím uzavřít nějaký kruh?

Honza: Naše kapela letos oslavila 10 let, takže samozřejmě nějakým způsobem bilancujeme, vzpomínáme na svoje začátky a v některých ohledech se i do svojí historie vracíme a hledáme tam další inspiraci. Kruh tím ale rozhodně nezavíráme, i přes pár ohlídnutí se snažíme jít pořád vpřed, rozvíjet se a objevovat nový cesty a způsoby.

Nèro: Důležitá věc taky je, že to je už téměř mrtvý strom, který má jeden jediný poslední plod - a tím je to poznání. Lidi, co a priori soudí druhé pro jejich odlišnosti, jsou ti, co nevědí nic. Tím, že se budeme vzdělávat a zajímat o druhé, tím ten strom začne znovu kvést.

Tento song odstartoval spolupráci s producentem a muzikantem Matějem Belkem. Na novince je uveden pod většinou věcí coby producent. Jak se vaše cesty protnuly a jak se s ním spolupracovalo? Mluvil vám hodně do finální verze?

Honza: S Matějem se známe hodně dlouho, v našich začátcích s náma dokonce odehrál pár koncertů na kytaru, než ho to přestalo bavit a poslal nám místo sebe radši Soltyho, kterej nám zůstal na krku až doteď a dokonce jsme z něj už museli udělat pátýho člena kapely. Nicméně s Matějem si lidsky i hudebně dost rozumíme, což jsme si vyzkoušeli už na jaře při dodělávání "Let Me Be", takže jsme se rozhodli, že s ním uděláme na desku i pár dalších věcí. Musíme říct, že ve studiu s ním to bylo nejenom velice produktivní, ale i zábavný. A jak víme z naučnýho seriálu "Kumšt", jehož je Matěj spoluautorem, on prostě ví, jak udělat úspěšnej song v jakýmkoliv žánru, takže ono to ani moc jinak nešlo, když chceme, aby to album mělo úspěch.

Jak moc se jedná o experimentální dílo? Jaký nejzajímavější zvuk na "V" můžeme slyšet? Na co jste sami nejvíc pyšní?

Nèro: Na tomhle albu jsme si chtěli tak trochu dokázat, že umíme udělat taky prostě dobrý zpěvný a přitom rafinovaný písničky. Na klasických strukturách většina skupin začíná, my to máme naopak, často jsme mívali struktury songů docela zběsilý a teď jsme se chtěli naučit dělat to jednoduše a trefně. Takže tahle nahrávka je rozhodně v našem kontextu experimentální v tom smyslu, že jsme i díky skvělým producentům dokázali vstoupit do vod, které nám předtím nebyly úplně vlastní. Ale posluchačům výsledek téměř určitě bude připadat jako nejpřímočařejší.

Nejvíc jsme pyšní na to, že každá jedna písnička je za nás do maxima dotažená, že je album krásně celistvé a přitom zní každý song úplně jinak. A taky jsem pyšnej na to, že se neopakujeme, nedá se to podle mě přirovnat k ničemu, co jsme dříve udělali.

A největší magořina byla asi to, když mi začal uprostřed noci EMI EMI (německý producent - pozn. red.) posílat hlasovky celej nadšenej, že zrovna dělal na skladbě "Mess" a vedle v chodbě mu hučel větrák, kterej náhodou hučel ve stejný tónině. Přišlo mu to geniální, a tak okamžitě vzal mikrofon a nahrál to. Pak mi poslal smíchanej výsledek a měl pravdu - bylo to geniální a i ve finálním mixu je tam ten větrák jako jedna z hlavních ambientních textur. Sakra, to mi připomíná, že jsme zapomněli do bookletu napsat credit: "EMI EMI - větrák".

Na "Numbers" byly i instrumentálky, tady nejsou. Žofka vám je zakázala?

Žofie: To bych si nedovolila. Naštěstí všichni naši hudbu chápeme jako celek, tedy když někde cítíme, že by měla být píseň čistě instrumentální, netoužím po tom tam zpěv cpát na sílu jen proto, že by se to mělo.

Můžete se podělit o nějaké perličky k jednotlivým skladbám?

"Mess": Každý máme nějaký svůj chaos, který si užíváme. A pak jsou tady ty stavy bordelu v hlavě, které si rozhodně neužíváme. Je to tak trochu o věcech, které tajíme, a o maličkostech, které si užíváme. Co se týče textu, tak ten je koncipovaný záměrně chaoticky.

"Someone Better": Děkuju za vše, úplně upřímně a od srdce. Jsem rád za všechno, co jsme spolu prožili, a vím, že je všechno tak, jak má být. A přesto, že se věci nebo vztahy rozpadají, konečně teď volně dýchám. A teď to roztočíme a vytančíme veškerý bolesti.

"Water": Protipól k songu "Fire" z minulé desky. Sloky jsou dokonce založeny na parafrázování jeho textu. Je to o vodě, která hasí vnitřní plamen. Píseň je smířením s tím, že oba póly - oheň i voda - jsou v životě potřeba, jen je potřeba je dobře vybalancovat.

"Terrace of 57th": Žofie během covidu začala pracovat jako asistentka režie u filmu. Při jednom projektu měl celý štáb pronajaté celé 57. patro hotelu, včetně terasy, na které se uprostřed největšího pracovního vyčerpání a ještě k tomu v zimě paradoxně strhla ohromná taneční párty, která celou četnou skupinu nepopsatelným způsobem sblížila. Žofie přišla s tím, že by chtěla napsat soundtrack k tomuhle večeru. Tak jsme ho udělali.

"Good in Goodbye": Tenhle song je asi nejvíc o dění v kapele za poslední roky. A o znovuhledání radosti. V každém goodbye je vždycky i good.

"V": První demo Nèro napsal původně už pro "Numbers". Je to skladba právě o hluboké lásce k sobě navzájem a k tomu, co děláme, a taky o tom, co nás to všechno stálo. Až při tvorbě téhle desky Nèra napadlo, jak bude tahle píseň dokončena - text musíme napsat všichni na jedné session, každý svůj. Takže každý tam má svou část - svůj pohled na to, co pro nás naše spojení znamená. A kupodivu, aniž bychom si texty během psaní jakkoliv ukazovali, zaklaplo to do sebe i významově, jednotlivé části na sebe navazují. To asi mluví za vše.

Součástí nové éry jsou výrazné promo fotky, které má na svědomí fotografka Alžběta Jungrová. Jste na nich jakoby nazí, bezpohlavní. Co mají snímky konkrétně symbolizovat? Jaká je jejich hlavní myšlenka?

Honza: Vyjadřují vztah vůči sobě navzájem, jak blízko k sobě máme. A taky to charakterizuje obsah desky, ty písničky jsou hodně intimní, jsou o našich emocích a prožitcích. Rozhodně to nemá vyznít nijak sprostě nebo provokativně, spíš čistě a nevinně, protože takovým způsobem jsme se rozhodli se ve svojí tvorbě otevřít světu.

Co vás v nejbližší době čeká?

Nezapomeňte dorazit na dva křty, a to 21. listopadu do Lucerna Music Baru a 23. listopadu na brněnskou Flédu. Dali jsme dohromady show, která se nezapomíná! Pak chystáme dva klipy, který budou venku velmi brzy, a příští rok si pište, že se uvidíme na spoustě akcí! Máme taky nějaký plány v zahraničí, konkrétně v Německu. MYDY goes international again! Pa, mylujem a vidíme se brzy!