Občas se stane, že jdete na koncert, kde si říkáte: Chudák kapela, hraje jako o život, a publikum ji nechápe. Že je to jako házení perel sviním. A pak se jednou za čas přihodí, že je to naopak. Na pódiu stojí performer, který to flinká, nic pořádného neukáže a vy jen zíráte kolem sebe na ty lidi, jak mu za to nadšeně tleskají. A nechápete, jak je to možné. Tady je chyba, tohle je špatně, proč se to děje tak a ne jinak...? A jen koukáte. Copak to ostatní nevidí a neslyší? Vždyť je to hrůza! Za co tleskají? Anebo je snad chyba ve mně?

Přesně takové pocity vyvolalo další vystoupení Macy Gray, která do Velkého sálu Lucerny přijela hned po své brněnské štaci. Znamená to tedy, že je o ni v České republice stále zájem. A to i přesto, že její nejlepší léta se datují dvě dekády nazpět a novou desku vydala naposledy v roce 2018. A ani tehdy s ní hitparády zrovna nezbourala.

Zpěvačka, která mimo jiné účinkovala i v prvním filmovém zpracování "Spider-Mana" nebo ve snímku "Training Day", bude už navždycky spojovaná se svým průlomovým hitem "I Try", který dodnes zhusta pouštějí nejen česká rádia. A i když už je po těch letech ohraný, nelze mu upřít kvality. Ten jedinečný, medově znějící chraplák si s nikým nespletete a není divu, že z konzervativních domácích stanic bude znít ještě dlouhá léta.

Pokračovat ale v podobně pochvalném duchu i v případě její pražské zastávky žel nelze. Už jen ten start - ohlášený příchod na dvacátou hodinu pětapadesátiletá rodačka z Ohia posunula o neskutečných pětačtyřicet minut. A když pak milostivě dorazila na pódium, ani se za to neomluvila. Pamětníci jejích předchozích koncertů si možná vybaví, že ani dříve to nebylo o mnoho lepší.

Kdyby ale potom začala strhující show v rytmu r’n’b a soulu, dalo by se nad tím přimhouřit oko. Ale kdepak. Bohužel to vypadalo, že ten hlavní tahák, tedy její hlas, který ona sama paradoxně dlouhé roky nesnášela, dostane prostor spíše sporadicky. A tak jsme místo toho sledovali podivný hecující song její doprovodné kapely The California Jet Club, v níž zpíval klávesista Billy Wes.

Přibližně v půlce setu se šla Gray převléknout do druhého ze tří outfitů, v nichž se ten večer ukázala. A publikum tak bylo vydáno napospas bandu, který se pokusil o jakousi instrumentální verzi "We Are The Champions" od Queen a také pustil z playbacku "I Gotta Feeling" od The Black Eyed Peas, s nimiž Natalie Rennée McIntere, jak se protagonistka ve skutečnosti jmenuje, před lety spolupracovala. Zvláštní volba, která se do dramaturgie nehodila? Rozhodně.

Kdo si přišel poslechnout skladby z dílny samotné Macy Gray, která vždy kontroluje, jaké zákony se v zemi, v níž právě hraje, vztahují ke kouření marihuany, musel odcházet rozladěn. Mnoho jich nezaznělo. "Glad You’re Here", "Caligula", "Sweet Baby", "Witness" a další byly patrně vybrány proto, aby její hlasivky příliš nenamáhaly. Nebyla mezi nimi totiž žádná, v níž by příležitostná herečka naplno ukázala, co se svým vokálem dokáže. A to je velká škoda.

Místo toho jsme dostali předělávky z její podivné sbírky "Covered" z roku 2012. A slyšet v jejím podání kompletně překopanou, téměř až jazzovou úpravu "Nothing Else Matters" od Metalliky, to byla výzva. Muzikantka se pak prezentovala také největším hitem Roda Stewarta. A k závěru přidala ještě "Creep" od Radiohead. Bizarnější výběr aby člověk pohledal. Dramaturgové pláčou. A mimochodem - skutečně se najdou lidé, kteří chodí na koncerty Macy Gray proto, aby slyšeli, jak zkazí Metalliku?

To vůbec největší zklamání ale přišlo ve chvíli, kdy nastal čas hitu "I Try". "Vy jste si mysleli, že si ho přijdete poslechnout, ale ve skutečnosti ho teď zazpíváte vy mně," prohlásila, načež ze své nejslavnější písně regulérně odzpívala jen druhou a třetí sloku. A opět - byly to jen ty části, ve kterých se spíše povídá, než zpívá. Všechno ostatní nechala lidem, kteří se ale ve sborovém zpěvu dvakrát nepředvedli, takže se ta skladba rozbila takřka v instrumentálku. Vzhledem k předchozím minutám už ale nebylo pochyb o tom, že se hudebnice vymlouvá a činí tak hlavně proto, že si na ty náročnější pasáže už netroufne.

A co na to publikum? Nadšeně zpívalo a tančilo s ní. Nejen u "I Try". Celou dobu. A dokonce se už i jeho značná část přemístila pod pódium, čímž zacláněla všem, kteří zůstali poslušně sedět na svých místech. Zdálo se tedy, že si zpěvačka s kontroverzní pověstí (vybučení na stadionu za výpadek textu americké hymny, necitlivé komentáře vůči LGBT+ komunitě, přiznaná drogová závislost a porušení zákona z neznalosti při incidentu na Barbadosu) může dělat cokoliv a lidé ji za to stejně ocení. Zaráželo to. Zřejmě jsme každý čekali něco jiného.

Vždyť ona tam kromě své vlastní existence a schopnosti rychle se převléknout vážně mnoho nepředvedla. Kde to šlo, nechala buď jamovat či zpívat skupinu nebo přenechávala zpěv divákům. Jednu fanynku si dokonce přitáhla na pódium, bylo to ale tak stydlivé představení, že ona dáma scénu vyzdobenou o křeslo, lampy a CRT televizi zase rychle opustila. Tak snad si ten večer užili alespoň ti úplně nejvěrnější. Těm se totiž v zákulisí Macy za 2 500 Kč i podepsala.