Annie Lennox nějak blíže připomínat asi nemá moc velkou cenu. Kdo by si nevybavil skupinu Eurythmics a minimálně jejich největší hit "Sweet Dreams (Are Made Of This)". Tohle duo (Annie Lennox a Dave Stewart) se nejprve na počátku devadesátých let rozpadlo, aby zažilo příjemný comeback s albem "Peace" (1999). Annie však již v roce 1992 začala pracovat na své sólové dráze, kterou odstartovala nadmíru povedená debutová deska "Diva", ta přinesla nejen velké hity, ale i mnoho povedených popových písní s rukopisem tak typickým pro Annie Lennox. O tři roky později tu byl počin plný coververzí "Medusa" (1995), který nebyl až tak zářivý jako debut. Po pauze trvající dlouhých osm let tu je Annie Lennox zpět s novinkou "Bare", vlastní autorské album to tedy je po nesmírně dlouhých jedenácti letech.

"Bare" je jednou velkou pohodou, která přináší písně, na kterých je snadno čitelný rukopis této dámy, která do puntíku splnila, co nejenom fanouškům na přebalu desky slíbila. Celá kolekce jedenácti písní (na každý rok čekání tedy připadl jeden kousek) je plná emociálních rovin, které jsou průzračné a čisté, bez jakýkoliv pozlátek a vymyšlených hloupostí. Velký kus práce na natáčení desky opracoval Stephen Lipson, známý to studiový guru, který spolupracoval s mnoha lidmi (Sophie B. Hawkins, Pet Shop Boys, New Order atd.). Nejenže spoluprodukoval celou nahrávku, ale zároveň byl členem jakési studiové doprovodné skupiny. Sama Annie kromě nádherných vokálů nahrála většinu partů kláves. Jak jsem již zmínil v pretextu, Annie odehrála malé turné, kde představovala právě "Bare" ještě před vydáním, a to pomohlo. V mnoha zemích se hned v prvním týdnu po vydání deska dostala bez problémů do Top 5, u nás však bohužel ne, což je škoda.

Singlovka "Pavement Cracks" je jasnou ukázkou toho, jak se dělá rádiový hit, které Annie skoro sype z rukávu. "The Hurting Time" je rozsáhlou kompozicí trvající necelých osm minut, jejíchž sólové party foukací harmoniky dotváří zajímavou a nežnou linii emocí. Annie Lennox zde vtěsnala a zhudebnila příběhy, nejenom o dobrých, ale i špatných věcech, která vás potkají na cestě životem. Ať už to jsou veselé nebo smutné, o kterých zpívá v "The Saddest Song I've Got". O nic veselejší není "Erased", ve které hlasově exceluje. Jako další singl bych si dokázal představit píseň "Honestly", kde si hlavní aktérka pohrála s několika hlasy, které se zároveň doplňují a zní vedle sebe. Od úvodní "A Thousand Beautiful Things" až po závěrečnou "Oh God (Prayer)" vás tedy čeká výprava do hloubek a poznání pocitů samotné Annie. Převážná část alba se nese v pomalých rytmech, sem tam však zaznějí říznější kytarové rify ("Loneliness") nebo "dravější" melodie, například ve "Wonderfull", ta z počátku jen volně plyne, až posléze se začne více vlnit. Hudební posun do jiných vod však nečekejte, ale myslím, že takovýto zbytečný posuv by jen pokazil příjemný pocit z této nahrávky.

Annie Lennox se rozhodla na tomto albu nic neskrývat, představuje zde mnoho hloubek emocí a svých vlastních malých příběhů, které bez jakýchkoli umělotin natočila pro tento stříbrný disk. Připadalo jí vhodné, když nic před nikým neschovává, nechat vzniknout prosté fotky, na kterých bez nánosu makeupu pózuje nejenom v Evině rouše. "Bare" je poctivě odvedený kus práce, čekání na něj se rozhodně vyplatilo. Annie neztratila nic ze svého umu, jak napsat poutavou píseň, a o to na téhle desce jde v první řadě. Bez zábran se tedy nechte unášet vibracemi, které se nastřádaly pro tuto kolekci písní okořeněných doopravdickým životem.