Předchozí studiovka "Tranquility Base Hotel & Casino" nabídla Arctic Monkeys v nezvyklé zvukové podobě. Na tu teď navazuje album "The Car". Alex Turner se překonává a překvapuje textařskou i pěveckou formou, v písních dokonce vzdává poctu nejedné hudební ikoně. Výsledek tak voní potemnělým retrem. A je skvělý.
8/10
Arctic Monkeys - The Car
Vydáno: 21.10.2022
Celkový čas: 37:23
Skladby: There'd Better Be a Mirrorball, I Ain't Quite Think I Am, Sculptures of Anythings Goes, Jet Skis On The Moat, Body Paint, The Car, Big Ideas, Hello You, Mr Schwartz, Perfect Sense
Vydavatel: Domino Recording
V pořadí již sedmé album od
Arctic Monkeys produkoval James Ford, který s touto anglickou čtveřicí spolupracuje už od její druhé řadovky "Favourite Worst Nightmare". Na rozdíl od předchůdců zní ale "The Car" skoro až soulově, zároveň potemněle.
Kolekci otevírá skladba
"There'd Better Be a Mirrorball", jejíž krása by jistě snesla i srovnání s
Marvinem Gayem. Tahle sladká deprese je natolik dojemná, že na konci nezůstane jedno oko suché. Její poetické verše navíc znovu dokazují, že Turner je vynikající textař:
"Don't get emotional, that ain't like you, Yesterday's still leaking through the roof, That's nothing new, I know I promised this is what I wouldn't do, Somehow giving it the old romantic fool, Seems to better suit the mood."
Následuje píseň
"I Ain't Quite Where I Think I Am" , která je doprovázena wah-wah efektem, který zde tvoří kontrast se smyčci. Člověka donutí k zamyšlení, jestli nebyl unesen strojem času do minulosti. Tenhle song zní totiž docela funkově a v porovnání s ostatními položkami na desce ne tak temně.
Album "The Car" najdete i v našem shopu. Pořídit si ho zde můžete na cédéčku, vinylu i na kazetě.
V každé skladbě jako by se Turner převtělil do jiné postavy. V "Body Paint" je romantikem, v "There'd Better Be A Mirrorball" naprostým opakem. "Hello You" je plná ostrých kytarových licků a představuje dlouhý a střízlivý pohled do zrcadla. Je to rozhodně jeden z nejlepších kousků téhle sheffieldské skvadry vůbec. Dalším důkazem toho, že se
opičáci stále vyvíjejí, je písnička "Mr Schwartz". Kapela se od doby, kdy před necelými deseti lety vyšla deska "AM", zkrátka pohnula kupředu. I když je jasné, že hity jako "Do I Wanna Know" nebo "One for the Road" zůstanou zřejmě nepřekonatelné.
Celé desatero uzavírá "Perfect Sense", která tomu všemu dává vlastně ten perfektní smysl. Její úvod jako by pocházel z nějakých závěrečných titulků nebo přeslazených pin up slaďáků. Turner zkrátka umí dojmout.
Všech deset písní je naplněno emocemi i humorem. Skupina přiznává, že jimi chtěla vzdát hold
Enniu Morriconemu, Lalo Schifrinovi, Davidu Axelrodovi a Johnu Barrymu. Je vidět, že Turner & spol. se při skládání nové hudby inspirovali hudbou starých soundtracků, Scottem Walkerem,
Burtem Bacharachem a
Frankem Sinatrou.
Byla by deska "The Car" lepší, kdyby byla rocková? Možná ano, možná ne. Ani sebeostřejší kytary by ale zřejmě nemohly konkurovat skladbám "There'd Better Be a Mirrorball", "Big Ideas" a "Jet Skis on the Moat", v nichž srdceryvná orchestrace skvěle ladí s frontmanovým falzetem.
Arctic Monkeys sice už neznějí jako před deseti lety, ale co na tom? Je to přece lepší než zamrznout na jednom místě.