Hned zkraje se musím přiznat k jisté míře zaujatosti. Minulý týden jsem měl možnost vidět v pražské O2 areně famózní koncert Kendricka Lamara, který zkrátka nastavil laťku opravdu vysoko. Ne, že bych chtěl srovnávat 50 Centa s Kendrickem Lamarem, oba rappeři mají jinou relevanci, avšak ukazují pěkný kontrast mezi hip hopem z počátku milénia a hip hopem ze současnosti.

50 Cent, coby jeden z nejúspěšnějších rapperů minulosti, ví, jak se i po letech neaktivity prodat. Proto svůj koncert odstartoval intrem v podobě krátkého sebeprezentačního videoklipu, které působilo spíš jako promo pro sponzory. Poté se Fifty pustil do nostalgické jízdy a připomněl návštěvníkům, jaké bylo jejich mládí. Nutno podotknout, že se mu podařilo dostát svého odkazu z nultých let a zprostředkovat takový zážitek, jaký bychom pravděpodobně dostali na hiphopové show před dvaceti lety. Na pódiu tak v průběhu večera nechyběly polonahé lascivní tanečnice, vizuály byly pestrobarevné a plné rapových klišé. Řadu skladeb doplňovaly Fiftyho videoklipy, které obsahují převážně auta, zbraně, peníze a další polonahé ženy. Jednalo se zkrátka o ultimátní estetiku počátků popového rapu, který byl svým (zvrhlým) způsobem zábavný.

Teď však k záporům večera. První výtka patří spíš organizátorům, kteří před akcí nevyvěsili časový harmonogram, takže návštěvníci, kteří přišli na osmou, museli přetrpět zbytečný půlhodinový (rádiový) DJ set Martina Cihláře, což není zrovna ideální forma předskokana, obzvlášť když po něm následuje další půlhodina, kdy se pouští na pozadí songy při přípravě pódia. Na druhou stranu DJ přesně věděl, pro jaké publikum hraje, a podle toho vybral ty neprovařenější hiphopové songy.

Druhá výtka patří živé kapele, se kterou 50 Cent na své aktuální "Green Light Gang World Tour" koncertuje. Skupina sice byla sehraná, nicméně až na přibližně dva momenty (kytarová sóla v "Ayo Technology" a "I'm The Man" zněla překvapivě zábavně) byla úplně zbytečná a nepřidala k původním beatům nic moc navíc. Obzvlášť nepatřičně působil houslista, který rozehrával "No Romeo No Juliet" a celé to bylo takové... meh.

Třetí, poslední a největší výtka patří k samotné dramaturgii večera. Fifty měl velké ambice a do hodiny a půl dlouhé show napěchoval téměř čtyřicet songů, což je zkrátka slušná palba, ale zato na úkor intenzivního prožitku. Nabitý setlist se stal paradoxně únavným a postrádal silné momenty, takže i ty největší hity jako "Candy Shop", "P.I.M.P." či "In da Club" totálně vyčpěly. V polovině koncertu si přichystal vzpomínkovou pasáž na nedávno zesnulého rappera Coolia a jeho nejznámější skladbu "Gangsta's Paradise". Celé to však pohřbil tím, že se v průběhu písničky odešel převléknout a na pódiu nechal pouze hypemany.

Fiftyho koncert v O2 areně byl spíš průměrný, nicméně rapper i po letech předvedl relativně dobrý výkon doplněný profesionalitou. Jen by mohl příště trochu zvolnit tempo.