Zmatky ze strany pořadatelů připravily část diváků o vystoupení předskokana Grega Tara. Jeho set byl totiž avizován na dvacátou hodinu, kdo však do holešovické arény - tak jako my - dorazil na čas, dočkal se jen pětačtyřicetiminutového čekání a pak rovnou hlavní hvězdy. Alvarův bratr, vlastním jménem Gregory Tauchert Soler, totiž hrál už od půl osmé, tato změna však nebyla nikde ohlášena. Až kolem osmé se ve facebookové události objevila strohá informace, že sám headliner zazpívá o patnáct minut dříve, tedy ve 20:45.

Sotva se věčně usměvavý Alvaro Soler objevil na scéně, veškeré rozčarování ze zmíněného chaosu se rozpustilo a v hale zavládla opojná nálada. Koncert začal příjemně roztančeným singlem "Candela" a po další skoro dvě hodiny se z většiny nesl právě v tomto duchu.

Rodák z Barcelony odehrál v mnohém dost podobné vystoupení jako na témže místě před třemi lety. Tehdy představoval svou druhou studiovku "Mar de Colores" a v úplné premiéře uvedl novinku "La Libertad", pozdější číslo jedna českých rádií. Tentokrát se repertoár trochu lišil, současné turné se totiž váže k loňské třetí studiovce "Magia", jednoduše stavěná scéna však vypadala téměř totožně a také neobyčejné souznění zpěváka s publikem zůstalo.

Když Alvaro interpretuje své španělsky zpívané, většinou bezstarostně znějící nakažlivé písničky, je to ten druh radosti, která se šíří tak nějak samovolně. Jednatřicetiletý hudebník nemusí přehnaně burcovat k poskakování nebo jinému tajtrlíkování, protože divák po chvíli zjistí, že se sám od sebe vlní v bocích, pobrukuje si španělská slovíčka a tetelí se blahem. Už při čtvrté skladbě "Magia" přenechal umělec poprvé zpěv refrénu obecenstvu a i později se mohl na hlasivky přítomných spolehnout.

Sympatie navíc získává i svými střízlivými, civilně působícími promluvami, které jsou prosté jakéhokoliv přehrávání. Dokonce i slova o lásce k Praze a českému publiku nevyznívají z jeho úst jako prázdné fráze, ale jako upřímná poklona svým věrným zdejším příznivcům. Vzájemná chemie - nebo v tomto případě spíše magie - je totiž očividná.

Na svém kontě má zatím teprve tři řadové desky, přesto už letos v srpnu shrnul svou dosavadní dráhu výběrem "The Best Of 2015-2022", z něhož zazněla například i spolupráce s Rayem Daltonem nazvaná "Manila". Pokud by někomu bylo jméno tohoto amerického zpěváka neznámé, Soler ho uvedl do obrazu úryvkem megahitu "Can't Hold Us", který Dalton nahrál s Macklemorem a Ryanem Lewisem.

Na vzácné chvíle došlo před polovinou setu, když hravé a veselé tony na chvilku utichly a zpěvák se posadil za piano. Tklivá balada "En tu piel" rozněžnila snad všechny přihlížející, kteří to dávali najevo pohupováním a rozsvícenými světýlky na svých telefonech. Po jejím skončení následoval vydatný aplaus - a ještě vydatnější přišel, když Alvaro pronesl své "Děkuji".

Do další z pomalejších skladeb "Alma De Luz", tentokrát zahrané na akustickou kytaru, si přizval dívku z publika - jistou Natálii - a trilogii písní bohatých na emoce završil s "Esperándote". Při ní vyrazil za fanoušky přímo do pomyslného kotle. Právě díky těmto mimořádně silným okamžikům ještě překonal laťku svého tři roky starého vystoupení.

Ve druhé polovině večera se na scénu na dva songy vrátil i jeho bratr Greg, se kterým na loňské album nahrál písničku "Diferente". Atmosféra v žádném případě neuvadala a s blížícím se koncem naopak - třeba i díky velkému hitu "El mismo sol" nebo s DJem prezentovanému letošnímu singlu "Solo para ti" - nabírala na intenzitě.

Finále obstaraly nejznámější a fanoušky nejvíce očekávané kusy "La Cintura" a především "Sofia", která patří s více než osmi sty miliony přehrání na YouTube ke světovým superhitům. Jásot, tanec a šťastné úsměvy návštěvníků byly v tomto případě samozřejmostí.

Alvaro Soler odehrál v Praze další, v pořadí už svůj čtvrtý, koncert, na který budou fanoušci dlouho vzpomínat. Jeho latino-popové hity sice nemají bůhvíjaké umělecké ambice, rozdávají však mnoho spontánní radosti a to není ve světě pop music - a zvlášť v dnešní době - vůbec málo. Připočteme-li k tomu zpěvákovu pódiovou přirozenost, srdečnost a pokoru, nelze se divit tomu, že si ho zdejší publikum tolik zamilovalo.