Prahu při pondělním podvečeru zaplavila růžová. Řinula se tramvajemi, metrem i po ulicích směrem k hokejové Sportovní hale Fortuna v Holešovicích. Fanoušci amerického muzikanta Machine Gun Kellyho si jeho aktuální image evidentně zamilovali a jeho klonů se po městě pohybovalo skutečně nespočet. Málokomu z nich bylo více než třicet.

S tím se pojil i výběr předskakujících. Mladík Phantom44 otevřel večer o zhruba deset minut dřív, než bylo avizováno. Působil jako obstojná napodobenina Yungbluda nebo právě hlavní hvězdy. Svou tvorbu staví na kytarách, ale sympaticky mu rockový zvuk souzní s popem. Nebylo to zlé vystoupení.

Třiadvacetiletý portorický zpěvák a rapper iann dior je o něco protřelejším hudebníkem a na jeho projevu to bylo znát, přestože si jako posilu na stage s sebou vzal pouze jednoho kytaristu. Navíc má na svém kontě už i slušné hity jako "Live Fast Die Numb" či "Emotions", které diváci v hale znali a chvilku to dle ovací vypadalo, že už je na pódiu MGK. Na svůj věk uměl výborně pracovat s publikem, a i když některé jeho písně působily trochu nevýrazně, celkový dojem byl dobrý, zvláště ve druhé polovině setu.

Než vypukla velkolepá show Colsona Bakera, žhavili se přítomní u skladby "Welcome to the Black Parade". Hned potom zhlédli video, kde byl protagonista uvězněn v krabici ve vrtulníku, načež záhy ze stejné makety vystoupil přímo na stage. Bylo to efektní, i když dramaturgicky to zase taková zábava nebyla.

Scéna ale byla jinak propracovaná. U každého songu se něco dělo. Ať už to byl zlý pohybující se robot na levé straně nebo později před "emo girl" nafouknutá obří panna s přelepenými bradavkami. Nechyběla velkolepá pyrotechnika (dokonce i vrtulník střílel), ohňová show ani vizualizace na celé řadě menších obrazovek. Bylo to celé barevné a fakt zábavné a diváky to alespoň odpoutávalo od poměrně nevýrazného zpěvu.

Ale Colson svou kariéru na plejádě oktáv nepostavil. Fanoušci byli u vytržení při sebemenším pohledu, promluvě. Stačilo, aby si chvilku během zpěvu lehl na některou z rekvizit, a strhl se potlesk, skandování nebo nějaký jiný projev vášně. Dívky ječely dokonce i v momentě, kdy je žádal o hand job. Prostě bezvýhradná láska.

MGK se jim odvděčil téměř třicítkou skladeb, které sypal jednu za druhou. Novinku "Mainstream Sellout" odehrál téměř celou a z předchozí studiovky "Tickets to My Downfall" přihodil celých devět kousků. Zazněly i ukázky z jeho rapových začátků z desky "Hotel Diablo". Třeba taková "Floor 13" zafungovala mezi celou tou řadou pop-punkových tancovaček jako parádní syrová vsuvka.

Další vsuvku tenhle rodák z Houstonu udělal, když zavzpomínal na tuzemské vystoupení v roce 2017 na Aerodrome Festivalu, kde tehdy předskakoval Linkin Park. Jejich frontman Chester Bennington zhruba měsíc poté spáchal sebevraždu. Právě tuhle událost dvaatřicetiletý muzikant návštěvníkům připomněl, a jednu píseň věnoval zesnulému zpěvákovi i jeho ženě.

Asi nikdo nemohl odcházet nespokojený. MGK dokázal, že je prvotřídní hvězdou se silným charismatem zejména pro mladou generaci. Svým neustálým pokuřováním sice nebyl úplně příkladný, ale to po rock'n'rollové hvězdě asi nemůžeme chtít.

Na závěr je potřeba vyzdvihnout velice dobrý zvuk, který v hokejové aréně není úplným pravidlem a jen podtrhl příjemný pocit z celého večera.