Drama pro fotografy pokračuje. Po úvodních zmatcích a vyžadování kartičky "Crew", která ve skutečnosti vyžadována vůbec být nemá, i nadále bojujeme o možnost přinášet vám fotografie z vystoupení hlavních hvězd. Ve stanu už se sice do foto pitu občas i lze dostat, u hlavní scény je to ale vždycky 50:50. Někdy dovnitř pouští jen maďarská média, jindy všechna. A někdy prostě nezbývá než fotit z davu. A Justin Bieber? Ten v press centru nechal jenom vyvěsit ceduli, že focení z pitu zakazuje pro jistotu úplně všem.

Třetí festivalový den ale nestál jenom na něm, dokonce bychom mohli říci, že naopak patřil mezi programově nejnabitější. Své velké poprvé na Szigetu prožila i naše Lenny. Ta dostala slot přímo proti Alfiemu Templemanovi, novou naději britského popu tak zkusíme někdy v budoucnu. Ještě před začátkem zpěvaččina setu to vypadalo, že bude pod pódiem docela prázdno, ale jen co se čeští a slovenští rodáci dofotili na společném srazu, začali se k Europe stage trousit jako švábi.

Střízlivýma očima je třeba říct, že to nebyl nejlepší koncert, který Lenny ve svém životě odehrála. V Česku byla mnohokrát v lepší pěvecké formě, tady ji hlas tu a tam trochu zradil a i zvukově už jsme od ní viděli lepší vystoupení - tady v některých písničkách nebyla moc dobře slyšet. Na několikrát odloženém koncertě v O2 universu to zkrátka bude určitě ještě o vagón lepší.

Ale! Když už hrajete na festivalu, jako je Sziget, plynou z toho pro vás primárně dvě věci - zaprvé si to můžete uvést do svého kapelního životopisu, což pro budoucí booking na zahraniční akce určitě pomůže. A zadruhé je pro vás klíčové všechny své rodáky pomocí sociálních sítí a marketingu nahnat k sobě. Protože jedině když budete mít plno, tak se ke scéně začnou ohlížet i hudební nadšenci ze zahraničí a se zájmem půjdou zjistit, co se to na té Europe stage vlastně děje. S prázdným prostranstvím totiž nic nezmůžete a návštěvník má za celý den na Szigetu tolik lákadel, že si ani nemusí všimnout, že tam hrajete. Proto jsme moc rádi, že můžeme s potěšením ohlásit, že mise byla splněna. Když se set chýlil ke konci a role papíru vystřelily v refrénu "Hell.o", bylo už pod pódiem plno a domácí i mezinárodní fanoušci si koncert dcery Lenky Filipové, jež tentokrát mezi songy mluvila i anglicky, viditelně užívali. A ona s nimi. Děkovačky nebraly konce a další štace se zdá být zřejmá - zkusit to třeba na Eurovizi.

Hlavní pódium mezitím opanovali Meute, což je německá dechovka, v níž všichni nosí stejné uniformy. Na chvíli to byla zábava, ale stejně jako v případě u nás známějších Bazzookas máte po patnácti minutách jasno a víc vidět netřeba. Totéž platilo i o The Murder Capital, kteří by mohli bavit fanoušky divočejších Slaves nebo Idles, post-punk made in Ireland ale mnoho lidí do stanu Mastercard nepřilákal. Na tomtéž místě následně zahrál i z Rock For People dobře známý Slowthai, toho jsme ale tentokrát vynechali. Dav, který se mezitím udělal na hlavní scéně mezi koncerty Stromae a Justina Biebera, se totiž zdál být téměř neprůchozí.

Zdá se to jako včera, přesto od prvního vydání průlomového hitu "Alors On Danse" uběhlo už neuvěřitelných čtrnáct let. Francouzsky zpívající umělec, který si svůj pseudonym stvořil jako přesmyčku slova "maestro", od té doby ušel dlouhou cestu, která ho před dvěma lety nasměrovala až ke Coldplay, jimž pomáhal na experimentálním albu "Everyday Life". Tedy na desce, z níž v jeho rodné Belgii před pár dny na jejich koncertě bohužel nezaznělo vůbec nic.

Stromae na Szigetu vystoupil v outfitu, který byste od někoho ze zemí Beneluxu čekali, za zády mu běžela videa s jeho animovanou karikaturou a jejími dobrodružstvími a kromě něj s ním scénu sdíleli ještě čtyři muzikanti. Ti se schovali za sněhobílé pultíky a na ruce jim bohužel nebylo moc vidět, jen tu a tam do kamer vykoukl kousek kytary nebo drum padů. Co všechno ale kdo reálně ovládal, zpěvák přiblížil až v samotném závěru svého setu, kdy sám hrál na předmět z dálky připomínající struhadlo.

Byl to hodně speciální koncert. Majitel dvou drdolů po stranách hlavy si během něj přivolal na scénu robotického psa, aby mu přinesl bundu, a pak ho nechal zatwerkovat. Řečnil zpoza pultíku jako politik. Také pustil taneční tutoriál, který měl lidem ukázat, jakým způsobem si mají užít jednu z následujících skladeb. V písních, které měly symbolizovat špatný a dobrý den, se nechal vozit na křesle ovládaném na dálku jako RC autíčko. A u "Formidable" předváděl opilého milence a hastroše s napůl vykasanou košilí, se kterým se rozešla přítelkyně, což se mimochodem setkalo s velkým nepochopením, když se takto v roce 2013 potácel na tramvajové stanici v Bruselu a zachytily ho u toho kolemjdoucí. Ti pak amatérsky pořízené záběry motající se hvězdy prodali do televize. Až později vyšlo najevo, že Stromae nebyl opilý. Pouze si na něj hrál a na inkriminovaném místě točil videoklip k tomuto songu.

Paul Van Haver, jak se jmenuje vlastním jménem, začínal jako rapper, který později propadl devadesátkovému fenoménu zvanému eurodance. Ovšem to, co předváděl na Szigetu, nebyl rap. A nebyl to ani zpěv, alespoň tedy ne tak, jak ho známe. Jeho projev byl blíže spíše mluvenému slovu, kde se tu a tam protáhla nějaká slabika. Místy bychom dokonce mohli hovořit o šansonu, což ale nekoresponduje s hudební složkou, v níž se mísily electropop, house, rap, ale i pouliční umění ze zapadlých uliček Paříže. Klíčový hit "Alors On Dance" zazněl pochopitelně až na závěr, a jestli tento text čte někdo z dramaturgů z Colours Of Ostrava, tak už ať ho bookuje. Málokdo by se na hlavní scénu v Dolní oblasti Vítkovic hodil tak moc jako právě on. Jen více takových vzácných, svěžích a neotřelých koncertů!

No, a potom přišel pan Bieber. Schovaný v kapuci své růžové mikiny, s údržbářskými rukavicemi a v kalhotách o několik čísel větších odstartoval set s drobným předstihem nejprve rádoby dojemným videem, kde se procházel přírodou a kolem něj poletoval digitální motýl. A pak už začal doopravdy, tedy skladbou "Somebody". Hned po ní mikinu shodil a ukázal své vypracované, potetované tělo. Fanynky doslova vřískaly nadšením.

Je už ale načase brát hudební kariéru Justina Biebera vážně, nebo je to pořád spíše tragikomická postavička z bulvárních plátků? To byla otázka, na kterou jsme jednu dobu znávali odpověď. Když totiž hrál poprvé a zatím naposledy v Praze, bylo to zrovna v době, kdy se mu podařilo nahrát songy, které snesou srovnání s konkurencí a za které se vůbec nemusí stydět - "Where Are Ü Now", "Boyfriend", "Sorry", "Love Yourself", "What Do You Mean" a vlastně celé album "Purpose" z roku 2015. Z jeho silnějších momentů lze doporučit i vystoupení v komediální sérii "Roast" od Comedy Central, kde vtipně pourážel řadu svých kolegů a přátel od Ludacrise až po Marthu Stewart.

To všechno jsou věci, které jeho kariéru nasměrovaly správným směrem a díky nimž to chvíli vypadalo, že to s ním do budoucna nemusí být tak zlé. A to i přesto, že ten pražský koncert v roce 2016 byl jinak docela průměrný, a tak ani očekávání v Budapešti nebyla příliš vysoko. Někdy tou dobou se dle svých slov obrátil k víře a začal se tvářit, jako že už ví, co v životě chce, a Boží slovo se rozhodl spolu s pastorem šířit i v amerických věznicích. Dokonce se i oženil, načež se pak nedávno nechal slyšet, že ho překvapilo, že manželství kupodivu nevyřešilo všechny jeho problémy, jak si původně myslel.

Jenže s Justinem Bieberem je ten problém, že když už ho máte za co pochválit, tak ve finále zjistíte, že tu hlavní práci za něj odmakali jeho kolegové v pozadí. Zmiňované písničky by nikdy nebyly tak dobré, kdyby mu s jejich tvorbou nepomohl Skrillex, Diplo, Julia Michaels, Ed Sheeran, Poo Bear a spousta dalších. A s jeho koncerty je to bohužel dost podobné.

Kapela výborná, tanečníci šikovní, jen ten hlavní principál to celé jaksi pořád táhne dolů. A není za tím jen jeho zdraví a drogy. Ostatně z nedávného incidentu, kdy mu - s největší pravděpodobností po koksu, byť veřejně to samozřejmě nikdo nepotvrdil - ochrnula polovina obličeje, kvůli čemuž rušil koncerty, což se málem dotklo právě i Szigetu, se zdá, že už je z toho docela venku. Místy mu ještě trochu tiká pravé oko, ale jinak už je snad ok.

Pokud tedy pomineme, že si nějakou šmakuládu dost možná dal ještě před koncertem, protože po pódiu chodil jako tělo bez duše a u tance se ani nezapotil. Jeho nasazení bylo na bodě nula, fanoušci pod pódiem mu byli ukradení a on je do hry nijak nezapojil. Nejspíš by mu bylo úplně jedno, zda jich tam je dvacet nebo sto tisíc. Nezajímá ho to. Prostě to jen odehrát a jít. Tak nějak to působilo.

A špatné to bohužel bylo, ať už se na ten koncert podíváme z jakéhokoliv úhlu pohledu. Pátá studiovka "Changes" byla propadák a singl "Yummy", v němž Justin zpívá o tom, jak ho baví poskytovat orální sex své ženě, prostě není písnička, nad jejíž uměleckou hodnotou byste mohli zajásat. Šestá deska "Justice" už je na tom s materiálem o trochu lépe, ale co z toho, když to kanadský rodák na koncertě neumí prodat?

Jeho tanec vypadal, jako by na jeho lekcích skončil hned po té druhé. Většinou to bylo jen takové lepší šlapání zelí, ruce do toho ale nezapojil prakticky vůbec. A když už, tak leda k tomu, aby se u toho držel v rozkroku.

A pěvecky to byla taky hrůza. Jeho barva ani rozsah nikdy nebyly kdovíjaké a zpěvák je přinejlepším průměrný, tady mu ale zhusta pomáhal half-playback, kvůli textům měl na scéně čtecí zařízení, a i když už vytáhl ze svého repertoáru nějakou z těch lepších skladeb, o nichž je řeč výše, pěvecky to neutáhl.

Úplná katastrofa pak byla akustická vložka uprostřed setu, kdy ho nejprve u "Swap It Out" nebylo moc slyšet, sheeranovskou "Love Yourself" za něj odzpívali fanoušci a "Off My Face" už jen završila utrpení tím, jak nenápaditý song to je. Mimochodem, tehdy v Praze se ještě snažil vypadat na chvíli i jako muzikant a "Love Yourself" si zabrnkal, byť ne moc dobře, na španělku. V Budapešti už nedal ani to.

Místo toho ale na přídavek usedl za piano a začal hrát instrumentální sólo. Proč, to nikdo neví. Hrála k tomu totiž i celá jeho kapela a hlavně elektrická kytara se postarala o to, že jeho nástroj byl slyšet spíše sporadicky. Navíc to sólo trvalo snad čtvrt hodiny (!) a vůbec nic se v něm nestalo. Bieber totiž fakt není Jamie Cullum a navíc u toho ještě vypadal, že za tím klavírem brzy usne. Potřeboval jen nahnat čas, protože regulérní písničky neměl připravené? Nebo jen zkoušel, co všechno ještě v už tak dlouho se táhnoucím vystoupení vydržíme? To už se asi nedozvíme. Co už ale víme s jistotou, je, že takto marného headlinera Sziget dlouho neměl.

Extrémně adorovaný, ale také extrémně nenáviděný zpěvák to nemá v životě lehké. Posmívat se mu je jednoduché, nezapomínejme ale na to, že je to mladý kluk, na nějž od malička média a celá veřejnost vytvářejí takový tlak, že by to vydržel jen málokdo. A i když po všech jeho životních eskapádách a kontroverzích je snadné ho odsoudit, neboť to nejspíš skutečně nebude ten nejpříjemnější člověk na světě, ve finále je vám ho spíš líto. Na novém albu v hudebně ukňourané skladbě "Lonely", která v Budapešti rovněž zazněla, zpívá o tom, jak přes všechny ty peníze a slávu zůstává na vrcholu sám. A opět si ten text nenapsal jen on, kromě něj za ním stojí hvězdní producenti Benny Blanco a Finneas, bratr Billie Eilish. To ale není tak důležité. Hlavní je, že ty bolestivé a skličující verše nejsou nic jiného než volání o pomoc. Proto je třeba si na otázku položenou výše už odpovědět jinak než před pár lety. Aktuálně je totiž postava Justina Biebera blíže spíš té tragédii. Snad tu pomoc najde včas.

Červeno-bílý stan mezitím solidně zaplnil Woodkid. Umělec, kterého ke slávě vedle jeho orchestrální, atmosférické hudby, vynesly také úchvatné vizuály (na projekcích se to jen hemžilo přírodními krásami, ale stejně tak třeba i rypadlem), zpíval s jistotou. A také měl skvělého osvětlovače, jenž mu ze světel a stroboskopů vytvořil úchvatnou podívanou, ze které se nikomu nechtělo pryč. A to doslova, protože když dohrál finální hit "Run Boy Run", fanoušci tak dlouho a tak hlasitě sborově zpívali, že se proti původnímu plánu skladba ještě prodloužila a po skupinovém dřepu se vygradovala do finiše ještě jednou. A ani potom diváci nepřestávali, což Woodkida viditelně dojalo. Pak už ale kapela musela skutečně vyklidit pódium a my jen doufáme, že se brzy vrátí i do České republiky. Vzhledem k časové kolizi s headlinerem jsme z něj viděli bohužel jen velmi málo.

Na stejné scéně se o půl hodiny později představili Jungle. Chvalozpěvy na téma, jak vynikající skupina to je a že to byl jeden z nejpříjemnějších hudebních bonbónků třetího dne a vlastně i celého Szigetu, ale musejí jít stranou. A stejně tak i povídání o tom, že i třetí studiovka "Loving In Stereo" je opět výborná nebo jak byste se všichni měli podívat na jejich úžasné videoklipy plné tance, které jsou natočené na jeden záběr. To všechno tentokrát šlo u neo-soulové a funkové formace stranou, protože na ten koncert se nedalo dost dobře soustředit.

A vede to zpátky k tomu šetření. Organizátoři totiž letos neinstalovali kolem stanu bezpečnostní bariéry jako v minulých letech a stále populárnější kapelu nedali na hlavní stage, kde by prostranství bez problému zaplnila. A tak se pod stan od Mastercard nahrnulo několik desítek tisíc fanoušků, kteří se div neušlapali. Žádný kotel letos ještě nebyl tak intenzivní, tady se doslova nedalo hnout a to není správně. Ba co hůř, některým, evidentně alkoholem posilněným fanouškům se nechtělo potit se v horku s ostatními, a tak začali šplhat po ocelových konstrukcích nahoru. A bohužel to u jednoho blázna neskončilo. Než si vůbec někdo z ochranky všiml, co se děje a protlačil se až k jednomu ze sloupů, který umožňuje vylézt až do výšky přibližně třípatrového domu, už se tím nápadem inspirovali další. V jeden moment tak na jednom sloupu byli až u stropu dokonce čtyři lidi, zatímco na jiném sloupu vedle to inspirovalo další blázny bez pudu sebezáchovy, kterým to v jednu hodinu ráno přišlo jako dobrý nápad.

Celý incident museli vidět i samotní Jungle. Bezpečné řešení by bylo koncert přerušit a nechat ty lidi slézt, ale to se bohužel nestalo. Lezení dalších odvážlivců a pokusy ochranky o jejich sundání trvaly docela dlouho a to nebezpečí bylo hmatatelné. Případný pád by s velkou pravděpodobností usmrtil jak lezce, tak nevinné fanoušky v místě dopadu.

Šetření nejen na výzdobě, stáncích, line-upu nebo množství toitoiek, ale i na kvalifikovaném personálu bude snad pro nové vlastníky festivalu při závěrečném shrnutí kvůli koncertu Jungle dostatečně probráno a do budoucna napraveno. Takové situace jsou pro akci kalibru Szigetu i její návštěvníky absolutně neakceptovatelné. A není normální, abyste na sekuriťáky na tak obrovské události v celém areálu málem nenarazili. Zvlášť, když máte vyprodáno.

Třetí festivalový den tedy skončil s poněkud hořkou tečkou, ale hned ten čtvrtý by zase mohl dojmy zlepšit. Čekají se totiž koncerty Calvina Harrise, Alana Walkera nebo Lewise Capaldiho, zahrají také Black Honey, Lola Marsh, Sevdaliza, Beabadoobee či Ofenbach. A se svou kariérou v současné sestavě se s fanoušky rozloučí i nizozemští indierockeři Kensington.