Den první - velkolepý start

Už první hvězda Mighty Sounds 2022 slibovala velkou show: Yellow Umbrella kombinující tradiční ska, reggae a 2-tone spolu s ruskými a španělskými motivy. Docela jsem na ně byla zvědavá - asi tak jako celní správa na obsah kufru mého auta -, kvůli čemuž jsem je nestihla. Nakonec jsem ale byla ráda, že se kontrola omamných a psychotropních látek neprotáhla na dýl. Mimochodem, dopadla dobře. A to jste si trávu mohli koupit přímo v areálu u oficiálního stánku.

Prvním vystoupením se pro mě na Mighty Stage stal set United Flavour. Energie zpěvačky Carmen proudila směrem ke srocujícím se návštěvníkům. Díky svému nezaměnitelnému charismatu si je podmanila skoro hned. Ještě než ona a její band skončily, na horní Jameson Stagei to rozparádili tuzemští štramáci The Rocket Dogz. Není divu, že se svou tvorbou slaví úspěchy i v zahraničí - jejich mix rock 'n' rollu, punku a rockabilly parádně nastartoval i opozdilce. Mimochodem, věděli jste, že frontman kapely Woody je i dvorním grafikem festivalu?

Po krátké pauzičce se milovníci punku nechali bavit od Fialek. The Fialky jsou na scéně bezmála dvacet let a skoro se dalo nahmatat, jak se muzikanti na fanoušky těšili. Podobně nadšeně se s lidmi zdravili i Fast Food Orchestra, kteří pro festivalový playlist oprášili celou řadu dlouho nehraných věcí.

O finále večera se dělily dvě zcela rozdílné formace: Social Distortion a Che Sudaka. Žánrově zcela odlišné a každá svému publiku předvedla poctivou show. Každopádně právě Social Distortion platili za jednu z hlavních hvězd festivalu a koncert to byl naprosto výtečný. Je to přesně ten typ kapely, která nastoupí na scénu, začne hrát a vám spadne brada. Bez zbytečných keců pánové v letech spustili nekompromisně mrazivý set pečlivě seskládaných songů, které vás zahltily (v tom nejlepším slova smyslu) a nepustily (ani když festival končil). Che Sudaka pak sice trošku bojovala se zvukem, ale i tak dokázala své žánrově zaměřené příznivce uspokojit. Velkolepý start Mighty Sounds!

---

Den druhý - energie, kam se podíváš

Ještě než začal sobotní program, informovali pořadatelé o změně: Stage Bottles kvůli covidu v týmu nezahrají a místo nich nastoupí na Jameson Stage The O'Reillys And The Paddyhats. Ještě před nimi to na hlavním pódiu rozbalili The Offenders. Právem na ně lidi pařili hlava nehlava. A The O'Reillys And The Paddyhats? Ti přinesli zase pořádnou nálož irského folk punku. S jedním ze zpěváků jsem se během večera chvíli bavila a byl z reakcí lidí a účasti na akci nadšený. Snad ještě víc než návštěvníci, kteří se mačkali ve stanu a nadšeně skákali.

Jako jedni z prvních večerních headlinerů nastoupilo Totální nasazení. Mnozí se pak šli posilnit na další hvězdy a mohli si dopřát takřka gastroporno. Všechny kalorie pak bezpochyby vyskákali u Acidez, a pokud ne u nich, tak u Agnostic Front na sto procent. Pánové jsou na scéně skoro čtyřicet let a jejich energii jim může závidět i spousta třicátníků. Skvělá komunikace s lidmi a vytříbeně naservírovaný crossover hardcore a thrash metalu vás prostě musel zaujmout.

Trošku mě mrzelo, že jsem si nestihla poslechnout předchozí Prague Conspiracy nebo Queens Of Everything na ostatních scénách - program byl skutečně nacpaný k prasknutí. A to to nejlepší mělo teprve přijít!

Mimochodem doprovodný program ve formě dodatečných stageí byl taky super a tradiční ohňová show rovněž nesměla chybět. Přes den návštěvníci mohli obdivovat i krásy města Tábora a jeho historické centrum, spoustu kvalitních restaurací a malebných uliček anebo zoo.

Koncertu Antiflag předcházela bouřlivá a excentrická pódiová show Mark Foggo's Skasters. Následující set americké punk-rockové formace už ale bohužel přizdobil déšť, a tak se mnozí utíkali schovat pod křídla Jameson Stage, kde hráli Pirates Of The Pubs. Chřipka ani rýma neměly šanci - pár taktů této irské folk-rock-punk music a hned jsme měli suché svršky.

Následující Švédy Royal Republic bych přirovnala až k extatickému zážitku. Jedním slovem - DOKONALOST! Energie prýštila ze scény přímo do publika, skupina sebe ani posluchače nijak nešetřila a celý koncert mi proběhl před očima snad v pár minutách. Opravdu jste neměli šanci se nudit nebo spustit oči ze scény. Mám velkou slabost pro kvalitní hudební projev a v tomhle případě jsem si přišla na své.

To s The Rumjacks jsme přeladili na celtic-punkovou notu, a komu se nechtělo čekat na Green Småtroll, jistě si nechal alespoň zdát něco veselého s atmosférou irské zakouřené hospůdky.

---

Den třetí - vyždímat ze sebe maximum

Finální den festivalu mi trochu znepříjemnila návštěva táborské nemocnice: Při sobotním focení se mi docela nešťastně podařilo narazit koleno na spojovací hák zábrany tvořící koridor a i přes perfektní péči zdravotníků ve festivalovém M.A.S.H. stánku jsem raději vynechala odpolední program a jela do špitálu.

Show Get The Shot jsem si ale nemohla nechat ujít, na pořádné hardcore sypačce jsem nebyla tak deset let. Po nafocení jsem ji sledovala z uctivé vzdálenosti. S lehkou nadsázkou jde říct, že takový moshpit jsem s ohledem na měřítko místa viděla snad jen na Slayer. Na Lucky Hazard Stage pak vystupovali The Twisted Rod. Rockabilly je na fesťák tohoto typu jako stvořené a této show nechyběla melodie, styl a ani perfektní image!

Na hlavní scéně měli už v té době hrát Polemic, ze zdravotních důvodů však nemohli dojet. Frontman Braňo Bajza totiž předchozí den na festivalu Pohoda spadl z pódia a pochroumal si ruku tak, že ho čeká operace. Snad bude brzy v pořádku.

Jednou z nejbizarnějších kapel současné tuzemské scény jsou určitě Gutalax. Na jejich setu nechyběli opět létající toaleťáky a hrozící WC štětky. Skoro prozaicky se v té době pořadatelé omlouvali za špatný stav toi-toiek: jeden hovnocuc se pokazil a další auta zapadla do bahna. Takovou synchronizaci prostě nevymyslíte.

Spokojené publikum pak padlo do rukou The Baboon Show. Mighty Stage prosytil Cecilčin mocný hlas a večerní party mohla začít. Směle pak pokračovala s Dub Pistols, u kterých si mnozí i solidně zatancovali. "Odběhla" jsem si pak na LANDMVRKS a žasla, kam se tato francouzské parta posunula.

Festival vyvrcholil koncertem Dropkick Murphys, jedné z největších punkových kapel současnosti. Hráli zhruba hodinu a půl a dokázali z příchozích vyždímat maximum.

Šestnáctý ročník festivalu Mighty Sounds si návštěvníci velice pochvalovali: od zázemí a organizaci před jídlo a pití (pivo za 55 korun sice žádné terno není, ale nic jiného se čekat nedalo) po to nejpodstatnější - program. Až na pár momentů jsme se všichni mohli těšit z pěkného a vyváženého zvuku, který nijak nekolísal, a docela slušného nasvícení pódií. Tak zase za rok!