Perex tohoto reportu není vůbec myšlen jakkoliv neuctivě vůči fanouškům (pardon, fanynkám) amerického herce. Jen prostě Johnny Depp byl tím, na koho přišla značná část malé vysočanské haly. Můžete hrát v The Yardbirds a být pátí v žebříčku nejlepších kytaristů podle časopisu Rolling Stone, když na stage vleze Jack Sparrow, Střihoruký Edward nebo Ichabod Crane, jste téměř bez šance.

V tomto ohledu lze pochopit jistý zmatek ve tvářích značné části publika, když začal hrát Michal Pavlíček. Hele, kytarista, tak to bude ten Beck! A telefony šly nahoru. Nicméně, zas tak špatně to nebylo, byť část publika se v tuto chvíli cítila asi hodně ztracená. Výběr výborně zahraných, převážně instrumentálních kusů, "Veliké lalulá" z repertoáru Stromboli a hlavně velmi podařená tečka "Země vzdálená" si vysloužily solidní, byť u některých spíše povinně slušnou reakci.

Téměř osmdesátiletý veterán Jeff Beck nastoupil na skoro prázdné pódium. Doprovodná kapela se držela vzadu na mírně vyvýšených praktikáblech a hudební legendě nechala volný prostor. Solidnost, skromnost, poctivý přístup hraní i úcta k publiku (že, pane Claptone?), čisté muzikantství.

Beck nikdy nepotřeboval honit tóny po hmatníku. Hraje úsporně, jeho až jímavý zvuk, temný, téměř violový, bere hlavně v pomalejších, procítěných skladbách za srdce. Setlist ani zdaleka nestál jen na nich - Beck hrál solidně od podlahy, s obrovskou energií i radostí. Tohle je krásná ukázka toho, kdy nástroj a umělec srostou v jedno. Výborný, pohlcující koncert. S panem Deppem to byl trochu jiný příběh...

Mediální tahoun večera se na scénu dovlnil za zvuků skladby Linka Wraye "Rumble" a s Beckem odehráli sedmiskladbový set poskládaný z coverů a jedné vlastní písně - "This Is The Song For Miss Hedy Lamarr" je velmi solidní věc i naživo, škoda jen, že jí podrážel nohy zvuk. Stačilo zkombinovat vokál a dvě kytary a roztříštěný malér byl na světě.

A příliš to nezachránil ani ležérně mumlající pirát z Karibiku. A valné to nebylo ani s kytarovou hrou. Depp je zdatný přidavač, ale k tomu, aby svého mistra překonal, má daleko. Naštěstí si toho je vědom a obklopuje se jinými hudebnickými kalibry (vedle Becka působí i v Hollywood Vampires s Alice Cooperem a Joem Perrym) a ledacos zachraňuje svým neoddiskutovatelným charismatem. Johnny Depp svou roli rozevláté rockové hvězdy hraje dobře, těžko ale byla nějakým přínosem pro hudbu samotnou.

Traduje se historka, že Jeff Beck kdysi znechuceně odešel z konkurzu na kytaristu Rolling Stones s tím, že s takovými břídily hrát nebude. Jeden z oněch břídilů je ve výše zmíněném žebříčku nad ním. Kde je Depp? Stáří umí být pěkná sviňa.

Po pražském koncertě zůstává mírná pachuť v ústech - a bohužel asi na obou stranách. Deppovy fanynky dostaly málo Deppa a neprvoplánový repertoár. Nechci nikoho podceňovat, ale kolika z nich něco řeknou kapely Velvet Underground nebo Killing Joke? Beckovým fanouškům vadil Depp, na jehož adresu padalo v kuloárech i pár ostřejších slov. Zásadní tak zůstává otázka proč. Jaký je vlastně smysl tohoto spojení, kromě toho, že to oba pány baví a že to spolehlivě vyprodá koncert? À propos, druhá strana: Je si samotný Depp vědom toho, že publikum nechodí na muzikanta, ale na idol stříbrného plátna?