Reportáž z prvního dne najdete tady.

Jaká to je krása vzbudit se až se spalujícím sluncem pronikajícím do stanu a ne kvůli zvučení vystupujících, pořvávaní festivalových spolubydlících nebo opilců padajících vám na hlavu. Čisté toiky a hned potom horká sprcha za pár korun a opět skoro bez front. Evidentně existují festivaly, kde nemusíte na čtyři dny rezignovat na lidské bytí a proměnit se v prase. Říkal tady někdo ráj?

Hudební menu otevírají na zastřešené Alter stagei Porridge Radio. Jejich DIY indie rock doma na ostrovech zaujal tamní hledače talentů, naživo je to ale muzika podle jednoho mustru, která prostě jenom je. Žádný velký prožitek, dobrá příležitost vystřídat je za Royal Blood.

Ti svou typickou kombinací bicí plus basa (a občas i ta kytara nebo najatý hráč na klávesy, který není oficiálním členem) zbourali už Rock For People. Zdejší set je nepatrně kratší a hlavně je ještě za světla. Chápete, jakou konkurenci musí na Open'eru mít, že dostanou tak nelichotivý čas už v šest večer? V Hradci přitom dění na hlavní scéně po právu velkolepě uzavírali. A i tady je to smršť. Hotový typhoon.

A co je vlastně Open'er? Je to popový festival? Rapový? Taneční? Těžko říct, je tady všechno a (skoro) všichni. Cíleně tady schází snad jen metal a všechny jeho odnože, ale jinak se zdá, že hranice se stírají. Kdo generuje čísla nebo je aktuálně trendy, může být v soupisce.

Třeba jako Glass Animals. Ti se před pár lety mohli chlubit jen publikem nosícím si na jejich show ananasy, jinak ale jejich inťoušský indie pop zajímal jen podobně postižené. Jenže pak se stalo něco nezvyklého. Singl "Heat Waves" zhruba po roce (!) od vydání začal stoupat v žebříčku amerického Billboardu. A tím ho (i s celou kapelou) zpětně (znovu)objevil celý svět. "Heat Waves" se stal jedním z největších hitů minulého roku a role téhle formace se změnila.

V Polsku už nikdo ananasy nenosil. Zato ale všichni čekali vzorně až do konce jinak celkem sympatického setu, který frontman Dave Bayley odehrál v hokejovém dresu Tučňáků, aby si nově zrozenou "skupinu jednoho hitu" mohli natočit a vyslat ji na všechny ty instagramy.

Mimochodem, sežeňte si rozšířenou verzi poslední desky Glass Animals "Dreamland". Je tam tolik variant a remixů právě "Heat Waves", že vám z toho půjde hlava kolem. A pokud vás zajímá, jak se stalo, že jejich největší hit zlomil tak neobvyklý rekord, můžete si k tomu přečíst analýzu přímo od Billboardu.

A určitým znovuobjevením mohla být také švédská popová zpěvačka Tove Lo. Když totiž hrála naposledy na maďarském Szigetu, bylo to ještě ve dne. Ona ale nutně potřebuje tmu, aby vynikl obdivuhodný světelný park, který dává jejímu erotikou prodchnutému vystoupení ten pravý říz. Teprve potom to vypadá jako ve stripklubu, o což jí evidentně jde.

Působivé projekce, perfektní zvuk (nejlepší, co na Tent stagei byl) a smyslné pohyby. Bylo tam všechno - svíjení se kolem stojanu na mikrofon, twerking, břišní tance, nastavování genitálií, kožené spodní prádlo s podprsenkou s bodlicemi jako ze sado maso filmu a nakonec i už tradičně odhalený hrudník. Ale k tomu všemu tam také byla neskutečně chytlavá muzika, která to všechno uměla prodat, a skvělý zpěv. Lepší, než byste možná čekali. Dekadentní, pobuřující, jedinečné. Na favoritku v pomyslné soutěži o nejlepší koncert bylo zaděláno.

Celý druhý den ale poznamenalo ještě něco jiného, a sice počasí. Očekávala se velká bouřka, Twenty One Pilots tak byli o půlhodinu posunuti a zdálo se, že snad i zkráceni. Bouře sice skutečně udeřila, ale jako zázrakem festival těsně minula. Jako by nad areálem někdo roztáhl obří paraple. Všichni jsme tak koukali na nedaleké blesky, zůstali jsme ale v suchu.

Dvojice alternativních popařů, hiphopperů, rockerů nebo co to vlastně hraje za mix žánrů, naživo ještě nezklamala. A je chvályhodné, že ani s novým albem nepolevila. Zatímco navenek si můžete říct, že po červené a žluté se tihle dva teď zbarvili do modré, je to jen půlka toho podstatného. Oni už totiž kolem sebe mají plnohodnotný band, takže už nemusejí pouštět halfplayback jako na minulých turné. Palec nahoru.

Kromě toho ale zase posunuli dál i svůj koncertní rituál. Pořád lezou na konstrukce, skáčou z klavíru, nosí masky i kulichy, bubnují na rukou lidí a používají všechny možné konfety a podobně. Nad rámec toho si ale sedli i kolem ohníčku a tam si dali s odkazem na bouřku "I Can See Clearly Now" a další písně, mezi nimi třeba i úryvek z "Careless Whisper" na trumpetu.

Na dvojici Josh Dun a Tyler Joseph je zkrátka vidět, jak má všechno do detailu promyšlené. Jak je to zase o úroveň lepší než dříve (do písní se dostaly útržky jiných, například "I'm Not Ok (I Promise)" od My Chemical Romance) a přitom to celé působí přirozeně, jako by to oba vymysleli za pochodu a prostě byli jen spontánně střelení. Takže pokud stále ještě přemýšlíte, zda se kvůli nim vydat na Colours Of Ostrava, protože jste je už viděli při minulé tour, pak jednoznačně běžte. Uvidíte a uslyšíte zase něco nového a bude vás to bavit.

A zlepšují se i Years & Years. Z někdejší kapely už zbyl jen extravagantní zpěvák Olly Alexander, pro něhož se vlastní sexuální orientace stala v průběhu let tématem číslo jedna. Bohužel na úkor hudby samotné. A tak na rozdíl od vystoupení z dob, kdy se skupinou vyhráli BBC Sound Of 2015 a snažili se zaujmout svým nápaditým synth popem, se to dnes dostalo do fáze, kdy je proslov na toto téma středobodem jejich koncertů. Možná, že frontman cítí, že je to potřeba, svět za posledních sedm let přece jen v tomto ohledu hodně zhrubnul a radikálních zastánců jedné nebo druhé strany je čím dál víc.

Naštěstí se ale můžeme pobavit i o tom, jak se proměňuje jejich pódiová výbava. Z minulé šňůry si možná ještě pamatujete na schodiště, teď už je to ale velká, blyštivá show. Kolem Ollyho tancuje snad deset lidí a pódiové propriety se stále mění. Jednou to vypadá skoro jako v amerických reality show o drag queens, jindy se zpěvák třeba jen převaluje v posteli a nechá na sebe skrze díry v matraci sahat své tanečníky. Je to monumentální, efektní, a až je trochu škoda, že v Londýně založená formace se s takovým programem nedostala místo Tent stage na hlavní pódium. Euforický hit "King" ve finále by obrovskému prostranství Open’eru slušel. Jo, a cover Pet Shop Boys byl naživo taky úžasný.

Hlavní scéna ale patřila dalšímu rapperovi. Playboi Carti u nás možná není tak známý, ale zároveň to není žádné ořezávátko, na kontě má tracky s Kanye Westem nebo Drakem, s Iggy Azaleaou mají dokonce syna. Kontinuálně skládá texty zejména o sexu a drogách, je to totiž známý proutník, na něhož už praskla nejedna nevěra. Jeho mumble rap před lety zaujal třeba i ASAPa Rockyho, který mu pomohl ke slávě.

Naživo na tom byl ale snad ještě hůř než jeho zmiňovaný učitel vystupující v Polsku o den dříve. Všechna klišé popsaná v článku z prvního dne platila, k tomu si ale přičtěte show, jakou svět neviděl. A to doslova. Jordan Terrell Carter, jak se pětadvacetiletý rapper jmenuje vlastním jménem, měl celý set na hlavně kapuci, takže jste mu do tváře neviděli. Vedle sebe měl kytaristu, jehož nástroj kvílel tak, až z toho bolela hlava, a scéna byla koncipována tak, že obrovská projekční plocha celou dobu blikala bíle jako stroboskop, naopak od zvukařů na pódium žádné světlo cíleně nemířilo. A do toho bylo všude ještě puštěno plno kouře. Neviděli jste tedy naprosto nic. Jenom obrysy dvou postav. Kdyby pod tou kapucí byl kdokoliv jiný, nepoznáte to.

Tracky samotné zněly dost podobně a zaměnitelně, ona ta jeho muzika ostatně není moc nápaditá. Ve výsledku tak jeho koncert řadím na úplně poslední místo a neumím si představit, že by tohle někdo mohl pochválit. Ale třeba se někdo z těch mála Čechů a Slováků, kteří na festivalu občas byli slyšet, ozve v komentářích se svými dojmy.

Na Alter stagei mezitím vystupovali alternativě jazzoví BadBadNotGood, kteří v počátcích své kariéry vznikli jako skupina podporující naživo právě rappery. Ale vzhledem k tomu, že v srpnu zahrají v Praze i na Szigetu, dostal prostor Don Toliver hrající v Tent stagei.

A když už tedy na rap, tak než na Cartiho raději na osmadvacetiletého rodáka z Houstonu. Ten ke slávě přišel tak, že podepsal smlouvu s labelem Travise Scotta, takže už se také může chlubit hvězdnými spolupracemi - Wiz Khalifa, Migos, Nas, Gucci Mane, Kid Cudi a Kanye West. Především však taky Skrillex a Justin Bieber, s nimiž má svůj možná největší hit "Don’t Go".

Naživo působil sympaticky, civilně, vděčně a poctivě rapoval. Nebyl to nějaký ohromující zážitek, ale proti jeho předchůdci to byl koncert hodný zapamatování. A možná by už dnes byl Don Toliver i slavnější, to by ale nesměla přijít pandemie, kvůli které z jeho předskakování na americké části turné The Weeknda sešlo. Tak třeba ho ještě nějaké světlejší zítřky čekají.

Tancechtiví milovníci mohli zajít ještě do Beat stage, což byla obrovská krytá plocha, kde se v průběhu festivalu střídali DJs převážně z oblasti techna. Touto dobou, tedy zhruba o půl třetí ráno, tam hrála ještě německá DJka Lilly Palmer.

To už se ale spousta lidí přesouvala do stanů, třetí den Open'eru totiž měl být papírově nejnabitější. Dua Lipa, Megan Thee Stallion, Michael Kiwanuka, Biffy Clyro, Sky Ferreira nebo třeba Martin Garrix. Nakonec ale bylo všechno úplně, ale úplně jinak.