Člověk míní a pandemie mění. To máte tak. Každoročně sleduju line-upy všech velkých festivalů v Evropě a polský Open'er rok co rok vozil do Gdyně ty nejlepší z nejlepších. V minulých letech jste mohli vidět plakáty se jmény jako Coldplay, Prince, Depeche Mode, Bruno Mars, Pharrell Williams, Lana Del Rey, Smashing Pumpkins nebo Kylie Minogue. A když jsem se konečně odhodlal k tomu, koupit si v únoru 2020 lístek, protože se to za prvé už termínově nepřekrývalo s Rock For People a za druhé byli mezi headlinery pro rok 2020 oznámení Kendrick Lamar a hlavně Taylor Swift, u které je jasné, že se k nám hned tak nepodívá, začal lockdown.

Obě hlavní lákadla svá turné zrušila a jejich náhrady mi poprvé za těch asi patnáct let, co tu akci zdálky sleduju, nevyhovovaly. Jakkoli velké hvězdy to totiž byly, v roce 2022 už nebyly tak vzácné jako právě Taylor s Kendrickem. A jejich koncerty už u nás buď nedávno proběhly nebo v blízké době proběhnou, takže kdybych už lístek neměl, dost možná bych ho letos nepořídil a jel jinam. A například Dua Lipa coby náhrada za Taylor je naživo skvělá, ale přece jen jsem ji už dvakrát viděl a v srpnu ji na Szigetu uvidím zase. Najednou tak už cesta do Polska nedávala takový smysl jako dva roky nazpět.

Největší tahák tak pro mě představovala donedávna stále slavnější Doja Cat, jejíž český koncert mi rovněž přišel nereálný, jenže pokud jste to náhodou nezaznamenali, tak před pár týdny jí ruply nervy a na twitteru přiznala, že ten tlak showbyznysu nezvládá a několika statusy si v podstatě ukončila kariéru. Koncert v Polsku byl následně zrušen "ze zdravotních důvodů". Kde ale leží pravda, se neví, protože před pár dny už to zase vypadalo, že je nemocná doopravdy, tak kdo ví, jak to s ní nakonec bude. Předskokankou na turné The Weeknda už každopádně není a festivaly neodjede.

Zůstaly tedy osvědčené, ale přece jen už trochu okoukané jistoty v podobě Imagine Dragons, The Killers, Biffy Clyro, Martina Garrixe, Twenty One Pilots, The Chemical Brothers, Royal Blood a dalších. A mezi nimi pár skutečně vzácných jmen, které uvidím prvně, například Megan Thee Stallion, Pa Salieu, Sampa The Great, Sky Ferreira a na poslední chvíli line-up doplňující A$AP Rocky a AJ Tracey. Tak teda jo. A protože se o Open'eru na musicserveru ještě nepsalo, vezmeme to se vším všudy. Tak hurá na to!

Cesta Praha-Katowice-Varšava-Gdyně se dá nočním vlakem absolvovat za 15 hodin, když máte štěstí. Kupodivu proběhlo vše hladce a hned u nádraží čekaly autobusy, které návštěvníky dovezou až do areálu zdejšího letiště zdarma. Jsou sice ještě starší než naše vysloužilé Karosy a řidič se v nich tak ani nemůže zapásat, ale jen co přijedete do areálu, vidíte, že tady je úplně jiná atmosféra než na německy mluvících akcích.

Zapomeňte na všudypřítomné hulákání, pivní hry, párty stany i vyřvávající Rammsteiny z reproduktorů. Zdejší stanové městečko je zorganizované, klidné, čisté a Poláci jsou ukáznění, slušní spolubydlící. Dokonce dostanete i přidělené místo pro stan, aby v tom byl systém a nikdo se zbytečně neroztahoval. Klíčová infrastruktura je buď na asfaltové cestě nebo je vystlána plastovým či gumovým podložím, takže i když se očekává silný déšť, o kterém jste dopředu informováni, neměl by se nikdo brodit blátem tak jako nedávno na Nova Rocku. A to platí i pro vozíčkáře, kteří mají všechny klíčové cesty vystlané tak, aby nikde nezapadli. Na kolika festivalech jsou takto dobře připraveni?

Ceny jsou podobné jako u nás, za jídlo dáte kolem 150-200 Kč, za tričko zhruba sedm stovek. A pár praktických tipů - opalovací krém nechejte doma, určitě ale nezapomeňte na šusťákovku a dlouhé kalhoty, hodně tady fouká a k večeru bývá větší zima než na jižněji se konajících akcích. A taky na toaletní papír, protože i když tady jsou doslova vesnice pravidelně čištěných toi toiek, papír z nich i přes snahu pořadatelů okamžitě mizí.

Areál je tvořen jedním obrovským pódiem, pod nímž je obdélníková plocha jen o něco málo větší než v Letňanech a po svých bocích a naproti sobě má čtyři menší stage a stánky všeho druhu. Je znát, že organizátoři jsou si vědomi síly sociálních sítí, a tak tady najdete stánky sponzorů, které tomu focení jdou naproti. Snad žádný tam ale nestojí samoúčelně a skoro se zdá, že ve smlouvách stojí, že jakýkoliv sponzor musí svým stánkem zároveň nějak sloužit k festivalovému vyžití.

A tak se můžete vyfotit v kavárně Central Perk s kytarou, nechat si udělat tetování v salónu ze seriálu "Pam a Tommy", nalíčit se jako Cruella nebo v sobě můžete objevit Moon Knighta nebo Elsu z Ledového království. Nebo si rovnou zajít do kina nebo koupit nějaké oblečení na místním blešáku. Všechny tyto kratochvíle jsou zdarma, jinak se ale platí bezkontakně. A to buď festivalovou Alter klub kartou, která je přenosná i na další polské festivaly nebo klasicky kreditkou. Fronty neexistují, pekelný systém s čipy od jisté firmy, která se tak rozlézá po českých festivalech, tady naštěstí nevedou.

Mezi prvními vystupujícími byli nyní už našim čtenářům dobře známí Mother Mother a KennyHoopla. Předskokanům Imagine Dragons to sice zpívalo dobře, ale ty skladby mají bohužel tuctové. Naopak pop-punková kapela hrála písničky s nosnými nápady, ale rapper, který sám sebe vidí jako nástupce Machine Gun Kellyho, byl otřesný. Po Nova Rocku, Rock For People a nyní i Open'eru už lze bezpečně prohlásit, že to nebyla náhoda. Ten člověk zpívá neskutečně falešně a je záhadou, že vůbec dostal šanci na tak prestižní akce přijet. Nejspíš má dobrého agenta. Nic jiného než poskakování a točení se dokola ale na jeho show neuvidíte. Doprovodný band mu hraje dobře, ale jelikož sám nic neumí, umělecká hodnota je nula.

O poznání lépe na tom byli následující vystupující. Inhaler je letos v létě všude plno a že jsou tihle nominanti na BBC Sound Of 2020 naživo fajn, se ví už minimálně od koncertu v Lucerna Music Baru. Otázkou však zůstává, zda na všech koncertech bude mít Bonův syn Elijah ten stejný nátělník.

Přednost proto dostala písničkářka s kytarou číslo 2874, tedy Clairo. Její melancholické pozpěvování bylo vkusné, klidné, houpavé a sympaticky skromné. Navíc má skvělou doprovodnou skupinu. Nechť se jí tedy daří.

A zatímco Måneskin na hlavní scéně začínali bavit dav svými nabroušenými riffy made in Italy, v zastřešené Alter stage byla k vidění další vzácnost. Sampa The Great prožila velkou část života v Austrálii, proslavila se ale teprve poté, co se vrátila ke svým kořenům v Zambii a svou kombinaci rapu, soulu a r'n'b okořenila ještě afrobeatem. Do kapely nabrala mimo jiné svou sestru a bratrance coby neobvykle zdatné vokalisty a od té doby sbírá jednu cenu za druhou. Letos jako první formace ze Zambie v historii zahrála na Coachelle, v Glastonbury i na Open'eru, navíc se rapperce podařilo domluvit se na spolupráci se svou hrdinkou Angelique Kidjo. V září jí vyjde třetí deska, z níž zahrála pár ukázek, a soudě dle výborného koncertu, je nač se těšit.

Little Simz je osmadvacetiletá rapperka, zpěvačka a herečka a také ona patří zatím spíše ke vzácnějším interpretům na evropských pódiích. A to i přesto, že byla nominována na Mercury Prize a na turné si ji jako hosta vybral Damon Albarn, když vracel na scénu Gorillaz. A i když naživo nebyla tak strhující jako její předchůdkyně, je třeba vůbec ocenit, že dorazila a k singlu z filmu "Venom" se propracovala. Její kolega, rovněž z Velké Británie, na to totiž lidově řečeno hodil bobek. Pa Salieu, vítěz BBC Sound Of 2021 a jeden z velkých taháků polského festivalu, si totiž neohlídal víza a pár dní před festivalem účast zrušil. O to více času proto bylo možné věnovat show Imagine Dragons.

A pokud vás zajímá, zda si ve svém setu vybrali "Easy Come Easy Go" jako na prvním pražském koncertě, "One Day" jako na tom druhém, případně třeba "Wrecked" jako před pár dny ve Švédsku, tak vězte, že Poláci měli smůlu a nedostali ani jedno. Draci totiž měli k dispozici méně času, a tak museli škrtat. A to třeba i "Next To Me", "It's Ok" a další. A bohužel nedošlo ani na zbrusu nový singl "Sharks" nebo cokoliv jiného z druhé části ještě z pece vytáhlého alba.

To má, na rozdíl od jedničky, která byla o ztrátě blízkého člověka a snaze se s tím vyrovnat tentokrát pojednávat o tom, jak se naučit dál fungovat a mít zase ze života radost. Ale! Ačkoliv to byla jinak stejná show, byla také stejně výborná a stejně unikátní. Nikdo už nezvedal ruce na znamení toho, že o někoho přišel jako v Praze, což je jen jeden z důkazů, že ty koncerty nemají jako přes kopírák. To je u kapel jejich velikosti unikátní vlastnost.

Místo toho se ale Dan Reynolds mnohem více rozpovídal o válce, o tom, že doopravdy četl všechny zprávy od fanoušků z Ukrajiny, kteří mu psali, že v publiku ten den budou a co to pro ně znamená. A i tentokrát to vypadalo, že to myslí upřímně. A zatímco v publiku mávaly modro-žluté vlajky, on jim s bandem věnoval "Forever Young" od Alphaville. A byl to další z krásných momentů, které tahle parta svým fanouškům připravila. A taky už dala "Radioactive" zase na konec. Zkrátka se tak zařadila mezi skupiny, na které má smysl chodit i vícekrát během stejného turné. A to je velmi potěšující zjištění.

Thom Yorke na to kápnul. Aby nemusel pořád dokola hrát staré hity a při tvorbě nových být konfrontován s přehnaným očekáváním fanoušků, zakládá si místo Radiohead stále nové, jednorázové formace. Kompromis v podobě menších sálů mu asi nevadí. A tak po Atoms For Peace a dvou sólovkách dal dohromady The Smile. A ještě si tam k bubeníkovi z končících Sons Of Kemet drze přizval "svého" kytaristu Jonnyho Greenwooda.

Pod Tent stage, což je obrovský stan asi pro patnáct tisíc lidí, mu přišla zhruba půlka kapacity. A on jí mezi písněmi poťouchle oznamoval, že The Smile jsou mladá, nadějná kapela. Filuta. Hudebně je to ale pořád dost podobné, takže kdo má rád Radiohead, nejspíš si najde zalíbení i tady, kdo jim nikdy nepropadl, pro toho se s existencí The Smile nic nemění.

Koncerty světoznámých rapperů, to je velké téma. A většinou to nedopadá moc dobře. Pro začátek si dáme pár stereotypů, které ale naučil sám život. Za prvé - zásadně chodí pozdě a pak se tváří hodně překvapeně, když už mají končit. Pokud tedy vůbec dorazí. Jestli totiž někdo na festivalu musí zrušit koncert, skoro vždycky je to rapper.

Za druhé - hrají jen útržky skladeb. Někdy je to proto, že nemají k dispozici kolegu na featuring, jindy je to... Těžko říct. Zvyk? Za třetí - málo odehraných skladeb v už tak krátkém časovém slotu. Rappeři jsou mistry hluchých míst. Tolik prodlev mezi skladbami, kolik dělají oni, to si nikdo jiný nedovolí. Za čtvrté - hudebně je to ploché. Mít místo živé skupiny jen DJe je standard skoro vždycky. Tolik stereotypy a dosavadní zkušenosti, čest výjimkám.

A A$AP Rocky, momentálně známější spíš jako ten, co má s Rihannou dítě? Ten to všechno splnil. Do puntíku. V číslech - dvacet minut zpoždění, čtyřicet minut vystoupení, žádný song netrval déle než zhruba dvě minuty a ještě u toho rapoval úplně minimálně. A ani se neobtěžoval zahrát novější věci. Byl to další sice ze vzácných, ale bohužel také nevýrazných koncertů, které do týdne pustíte z hlavy. Zklamání, ale dalo se to čekat.

Možná by bývalo lepší jít kousek vedle na Jehnny Beth ze Savages. Pravidla však byla nastavena. To vzácnější má přednost, a tak se mezi dvěma prvotinami upřednostnila ta kvalitativně (pravděpodobně) horší. A pak už tělu došly síly definitivně. První dojmy z Open'er festivalu jako celku jsou ale skvělé a zážitků je taky plno. Schválně, jestli to vydrží.

Do druhého dne je třeba se dobře vyspat, Gdyně totiž bude tancovat s Twenty One Pilots, Glass Animals, Royal Blood, Tove Lo, Years & Years nebo Playboi Cartim.