Doplnit si svou diskografii GNR nebo si pořídit nějaké ze spousty triček, puzzle či dalšího merche můžete v našem shopu!

Přiznám se, že jsem do Letňan šel na Guns N’ Roses bez nějakých větších očekávání, jako na koncert, jenž měl být do značné míry podobný tomu, který odehráli před pěti lety. O to větší to bylo překvapení - dostali jsme vynikající show. Anebo jinak: pro mne to bylo nejlepší vystoupení GNR ze čtyř, která jsem zažil. Celý letňanský podvečer měl jen dvě chyby: úmorné horko a to, že se jeho tři čtvrtiny odehrály za světla.

První předskokani Tyler Bryant and The Shakedown směle zápasili s ostrým sluncem a teplotou přes třicet už od 16:15 a poděkovali odvážným divákům, co se do výhně odhodlali. Gary Clark Jr. nabídl pomalu příchozím skvělý set, jenž ovšem pro značnou část z nich byl příslovečným házením perel sviním. Gary se tím nenechal rozhodit a jel si svou: famózní kytaru, nekompromisní valivý blues-rockový zvuk i jistý zpěv falzetem. A ani na moment nepřestal být cool. Jeho koncert v menším prostoru a s publikem, které ho zná a jde jen na něj, musí být parádní zážitek.

Bouchačky a Růže nakráčely na pódium přesně v avizovaných 18:45 a, světe, div se, nejen že začali na čas, ale po celý večer se Axl Rose, ten nevyzpytatelný magor a primadona, choval jako největší kámoš, nešetřil úsměvy a vtipkoval s návštěvníky. Kdo zažil jeho prezentaci před lety, musel zírat s otevřenou pusou. Tak dobře naloženého jsme ho ještě nezažili.

Druhý šok týkající se frontmana byla jeho hlasová a vůbec tělesná forma. Tím neříkám, že by nedělal chyby - ve svém věku to nedal vše čistě, intonačně občas ulétl a občas ho musely podpořit vokály spoluhráčů. Evidentně na sobě však hodně zapracoval a podal fantastický fyzický výkon. Bylo úžasné sledovat tohoto šedesátníka, jak dokáže naplno bez šizení odzpívat tříhodinový koncert plný mimořádně náročných pasáží, opravdu na sto procent a ještě u toho pobíhat jako fretka.

Sympatie si kapela získala i tím, jak hezky a nenásilně podpořila na dálku Ukrajinu. Na krajích pódia vlály ukrajinské vlajky, ty se objevily i v projekcích u "Civil War" a moment, kdy Slash hrábl do strun svého modro-žlutého gibsona, to bylo velmi silné! Zpěváka v dobré náladě a slušné formě podpořila parádně sehraná sestava špičkových muzikantů, legendárního pána v cylindru skvěle doplňoval druhý kytarista Richard Fortus - lahodný byl třeba jejich kytarový duel v "Knockin' On Heaven's Door".

Samozřejmě největší ohlas u diváků zaznamenaly hitové balady "Patience" a "Don't Cry", které zazněly hned za sebou, ale kdo byl u vytržení z toho, že prvně jmenovaná začala akustickou předehrou v podobě beatlovské "Blackbird"!? Kromě Paula McCartneyho, od něhož Guns hrají bondovku "Live And Let Die", měl ten den narozeniny i klávesák Dizzy Reed, jemuž se dostalo sborového "Happy Birthday To You".

Změnou proti minulému koncertu v Letňanech byly i dvě novinky, jež loni skupina vydala na EP: "Absurd" a "Hard Skool". Skalní fanoušci (jako já) ocenili pár rarit, vesměs to byly rychlejší a tvrdší věci typu "Reckless Life" nebo "You're Crazy" (ve verzi z "Appetite"), Duffem zpívanou "I Wanna Be Your Dog" nebo další cover, country perličku "Wichita Lineman", kterou publikum pohříchu odzívalo. Tradičně vynikající byla "Double Talkin' Jive", tato šlapající pecka je výstavní skříní Slashova kytarového rejstříku. Na rozdíl od Axla, jakkoli do toho dával vše, se Slashovi nedalo vytknout vůbec nic - to je spolehlivá veličina, byl opět famózní.

Zvuk v letňanském areálu samozřejmě kolísal, na ploše nalevo od zvukaře se mi jevil jako velmi dobrý. Produkce to nebyla velkolepá ve stylu Rammstein, žádnou pyrotechniku, ohňostroje, lasery a efekty si s sebou Guns nepřivezli. Byly zde jen tři projekce a na ploše za muzikanty ke každé skladbě běžely na míru vyvedené animace, místy velmi působivé - ty by ovšem mnohem vynikly za tmy. Tentokrát to byl jen poctivě odehraný rock and roll, více než tříhodinová nálož muziky od výborně hrající kapely a frontmana, který do toho dal vše.