První singl "Move Your Feet" nastartoval rychlý vzestup dánského dua Junior Senior. Šest týdnů v Top 5 anglického žebříčku v březnu a dubnu a z Jespera 'Junior' Mortensena a Jeppe 'Senior' Breuma Laursena jsou hvězdy. Jejich album "D-D-Don't Stop The Beat" má potvrdit, že Junior Senior se mohou s klidem (a nadhledem) postavit celé armádě Pop Idolů a rapujících gangsterů.

A album těžko někoho zklame. Jeho 32 minut je přecpaných chytlavými melodiemi, snad pěti či šesti potencionálními singly a neodolatelnou radostí z hudby a tance. Je sakra těžké se do Junior Senior nezamilovat. Vezměte si jen názvy: "Chicks And Dicks", "Shake Your Coconuts" nebo "Good Girl Bad Boy". Celá deska zní jako zběsilý trip po hudebních stylech posledních tří desetiletí. Junior Senior milují garážový rock 70. let, disco a electro následující dekády i veselý house 90. let a z každého berou jeho syrovou radost a jejich verze zároveň tak trochu zavání zprofanováním, které každý z nich zažil o pár let později. No, vždyť našim hochům je čtyřicet a třicet, takže si to musí sami pamatovat. Klubový hit "Move Your Feet" s hutným disco refrénem (marně pátrám, komu ho ukradli) nasadí laťku pro zbytek alba příliš vysoko. Přesto zbytek desky nezní nezajímavě, alespoň na prvních pár poslechů.

V jistém ohledu je "D-D-Don't Stop The Beat" děsivý hudební kýč - sprostá zlodějina hudebních motivů a výsměch dobrému vkusu. Jenže když si třeba v "Boy Meets Girl" (libovolně vybraná skladba) půjčují melodie z hitů jiných kapel, kradou riffy i rýmy a připomínají tak zkouřenou kapelu bývalých studentů na (pěkně dekadentním) večírku k 25. výročí maturity, vy jim prostě musíte dát za pravdu v tom, že jejich hudba je o radosti. Pořád mám ale pocit, že JS jsou docela rafinovaní v hraní si s motivy a hudebními vlivy. Například jejich spojení klasického kytarového rocku, psychedelie a disca odkazuje někam mezi Kool & The Gang, War nebo později B-52s, rané Primal Scream nebo Happy Mondays. Samozřejmě bez typické hudební obscénosti, která je poznávacím znakem JS. Někdo řekne, že je to electroclash, ale Junior Senior jsou z Dánska a spíše než Afriku Bambaattu poslouchali eurodisco. Deska trvá punkovou půlhodinu a to je přesně ten čas, kdy ještě JS nenudí.

Každá píseň je sama o sobě vesmírem necudnosti a sprostoty - "Shake Me Baby" s úvodním popěvkem "I'll be your tamburine man" s jakoby Dylanovským zpěvem, beachboys-ovské vokální harmonie v refrénu následující písně (atd.) jsou hudebními (postmoderními) šťouchy a ať už na to koukáme z jaké strany chceme - pekelná švanda. Asi jako kdyby tlustoidní fekální komik Benny Hill přehrával "Hamleta" nebo spartakiádní král Michal David natočil eurodisco verzi "Sgt. Peppera". Pravda, trochu laciné, ale velmi působivé. Pravda, dokud se to neomrzí. Při každém dalším poslechu trocha té radosti odpadá a začne vás iritovat, že pěvecky na tom nejsou zrovna nejlépe a že hudba je tak prostinká, až si říkáte, že byste ji sami dokázali natočit taky (a lépe) a že produkce alba je přísně lo-fi. Když se ale přistihnete, že si s nimi zpíváte ten nebo onen refrén a křepčíte po svém pokoji, pak je jasné, že přemýšlet u téhle hudby není nejlepší řešení. A jestli ještě pořád přemýšlíte, jestli je milovat nebo nenávidět, tak refrén "Shake Your Coconuts" je pro vás: "Just keep on dancing now, keep on getting down, keep on having fun - the party has just begun". A podle toho se musíme zařídit!