Po několikanásobném překládání termínu kvůli pandemii k nám opět přijela zpěvačka s velkým Z. Forum Karlín poprvé vyměnila za větší O2 universum a k dalšímu vyprodanému sálu jí chybělo jen pár desítek sedaček. Jak je jejím dobrým zvykem, právě procházkou mezi lidmi vystoupení odstartovala košatou baladou "Tell Her You Belong To Me". Cestou ke schůdkům na pódium, tradičně ozdobené rudými koberci, si tak plácla s každým, kdo o to měl zájem, několik fanoušků se s ní dokonce objalo. Vypadalo to na další vydařený večer.

A taky že jo. Beth od posledně vydala nádhernou studiovku "War In My Mind" a letos ještě kolekci předělávek Led Zeppelin. Klasika "Kashmir" nemohla v setlistu chybět, hudebnice ale naštěstí častěji sahala do výstavní skříně vlastní diskografie, a to hlavně do zmíněné deváté řadovky, z níž zazněla například titulní píseň s mohutným zlomem v refrénu, v němž připomíná osobní přičichnutí k drogám a alkoholu už v jedenácti letech.

Zahrála také úvodní skladbu "Bad Woman Blues", s kapelou si udělali pár kroků vpřed a na židličkách předvedli mimo jiné "Without Words In The Way" nebo "Sugar Shack" a skvěle přitom ukázali, jací špičkoví muzikanti mezi nimi jsou. Zejména bubeník Bill Ransom byl při své hře na perkuse naprosto fantastický.

Naopak úplně sama si dala nádhernou baladu "I Need A Hero", kterou jsme vychvalovali už v recenzi a která naživo zněla díky její hře na klavír snad ještě lépe. Na velké kytarové hrdiny v čele s Joem Bonamassou zavzpomínala v "Rub Me For Luck", songu, který mu napsala jako poděkování za společné desky. Z oceňované studiovky zaznělo zkrátka skoro všechno. I "Woman Down".

To už ale trochu předbíháme. V úvodní části vystoupení padesátiletou rodačku z Los Angeles zradily její zelené šaty, a technik Joey ji musel vysvobodit ze změti kabelů. Když chválila svého basáka, rozplakala se a ve vtipu to svedla na menopauzu. Taky nás trochu vodila za nos, když tvrdila, že druhá odehraná píseň "Walk Around Heaven" ji napadla díky tomu, že v Praze o den dřív potkala tanečnici Dianu, která jí tu skladbu připomněla. Zpívá ji totiž na celém současném turné. Její nespoutanou živočišnost kromě koncertu samotného prozradilo třeba i spontánní, nechtěné uchrochtnutí do mikrofonu, kterým pobavila přítomné.

Všechny tyto drobnosti a povahové rysy její dlouholeté fanoušky určitě přinejmenším zaujaly, nicméně oproti předchozím vystoupením ve Foru Karlín trošku scházela větší vášeň ze strany jejích příznivců. Ne že by snad netleskali, ale nikdy se ty ovace nepodařilo přetavit v něco speciálního, co by Beth vyvedlo z konceptu. Co by ji dojalo, překvapilo nebo ji zkrátka donutilo jednat jinak, než je zvyklá.

Přitom minimálně jedna snaha o jedinečný moment tam byla. To když hudebnice předváděla svůj kontraalt zpoza klavíru a na tribuně na ni fanynka viditelně mávala s transparentem, zda by si s ní mohla zazpívat. To mohlo být moc fajn a je možná škoda, že na to nedošlo.

I bez toho ale bylo krásné nahlédnout do bohaté pokladnice vlastních i převzatých písní a kochat se jimi jako babička svými šperky. Oproti některým jiným koncertům z aktuálního turné naštěstí nechyběla osudová balada "Leave The Light On", diamant nejzářivější. Ale i taková "I’d Rather Go Blind" od Etty James, kterou rtuťovitá performerka úterní večer uzavírala, patřila mezi velkolepá pěvecká představení.

S Beth Hart to máte jednoduché. Některé její koncerty jsou fenomenální více, některé o trošičku méně. Jelikož je ale jako správný staromilec příznivcem všeho analogového, velmi snadno poznáte, že ona samotná, její tvorba i její nejbližší spolupracovníci mají objektivně vzato nadprůměrné kvality a jen velmi těžko jim budete něco vytýkat.

Je to asi jako s dobrou knihou. Můžeme se donekonečna bavit o tom, zda je kvalitnější "1984" od George Orwella nebo třeba "Havran" od E. A. Poea. A je úplně jedno, že jsou to úplně jiné žánry. Snad všichni se ale shodneme na tom, že obě díla mají nezpochybnitelnou kvalitu a vždycky to bude lepší čtivo než autobiografie libovolné české herečky. Rozumíme si?