U onoho výše zmíněného táboráku se kromě Švejdíka sešla pětice zkušených muzikantů (mimo jiné i z Priessnitz, Tomáš Palucha či Flower Power) z Jesenicka a Šumperska. Ono geografické určení se zde jasně otisklo, album je s tímto krajem spojené obdobně, jako byli právě Priessnitz. Jen se tu z mystických, zamlžených Jeseníků posunuje o kousek vedle, do malebných Rychlebských hor. Na nahrávku, kterou si můžete koupit i v shopu musicserveru, se propsala prosluněná, uvolněná atmosféra, ale i vzpomínky a osudy lidí, kteří zde v Sudetech žili.

Švejdík, v Letní kapele opět v roli zpěváka a textaře, byl vždycky zamyšleným vypravěčem. V textech bývá (a je tomu tak i zde) přímočarý, pádný, neschovává se za básnické obrazy. Zároveň ale jeho verše neztrácejí vnitřní poezii - jen prostě neplují v lesích bezobsažných samoúčelných metafor. Příběhová, či snad vzpomínková rovina, která může být v jádru odposlechnutou historkou kdoví z jakého kolena a kdoví jak už pokroucenou, tu ale vždycky skrývá vnitřní, obecnější motivy.

Máme tu tak zamlženou vzpomínku na odsun německého obyvatelstva ze Sudet ("Nevěř cizím") se závěrečným tvrdým konstatováním "Slepí nevidí / Hluší neslyší / Mrtví necítí / Němí mlčí", odráží se tu válka a tvrdý život v horách ("Jámy hladové"), ale i mizerná sociální situace v tomto koutu světa ("Každý pátek").

I když se tu vyjevují duchové minulosti ("A prý ráj") i uvolněná letní letargie prosycená přemítáním o sobě samém ("Není toho málo" či "Neděle"), nikdy tu nemizí naděje. Letní kapela nabízí dílo, na němž není moc prostoru pro melancholii a smutek, které byly zejména pro Švejdíkovu tvorbu s Priessnitz značně typické.

Výrazně pomáhá i hudba sama. Kytarový základ, v němž stále zaznívají ozvěny devadesátkových alt-rockových formací, čechrají klávesy Vojtěcha Šeligy i hojné používání backing vokálů či trumpet. Zvuk (producentsky vše zaštítil Dušan Neuwerth) je tak provzdušněný, výrazně akustický, v mnoha ohledech s táborákovým feelingem. Ten má ostatně i Švejdíkův zpěv. Prostě přirozeně plyne, jaksi mimochodem, a soustředí se spíše na sdělení než na kreslení nějakých melodických kudrlin.

"Letní kapela", to je sbírka jedenácti písniček, poctivých, produkčně dotažených, ale v jádru prostých. Podstatnější než atmosféra a básnění je obsah, zároveň ale výsledek neztrácí na lyričnosti. Album je částečně dědictvím covidové doby, byť muzikanti spolu začali hrát ještě před ní. Možná i proto je obratem k uvolněné jednoduchosti a čistotě výrazu, možná proto tady není příliš místa pro temnotu. A tak je to dobře. Deska příhodně vyšla na samém začátku léta - jak se na Letní kapelu sluší a patří. Ale i kdyby vyšla na podzim nebo v hluboké zimě, příjemnou letní atmosféru má v sobě pevně zakořeněnou.