Oba dva soubory spojuje několik věcí: primáš Hradišťanu Jura Pavlica byl nějakou dobu členem Javorů, obě skupiny čerpají z podobných zdrojů písní, přinášejí vlídnost, pokoru, dobrou náladu, naději. A také už docela dlouho nenabídly svým fanouškům žádné nové studiové nahrávky a kdoví, jestli do budoucna nabídnou.

Jsou v postavení, kdy si to mohou dovolit. Jejich diskografii už tvoří stovky skladeb, takže prostě vytahují a oprašují ty zapomenuté a přitom krásné, a z druhého rukávu vyzobávají ze spousty hitů, které už si bez přehánění zpívají celé generace. A tak tomu bylo i na koncertě, který se konal 21. listopadu 2021 v Domě kultury v Kroměříži a který pod titulem "Společný koncert" vyšel na 2CD (koupit si ho můžete na našem shopu). Hradišťan si na výběr repertoáru musel dát jen větší pozor v tom, aby se vybrané položky moc neopakovaly se živákem, který mu vyšel skoro přesně před dvěma lety společně s Dagmar Peckovou a Spirituál kvintetem.

A skutečně zhruba ze dvou třetin je setlist jiný. "Modlitba za vodu" či "Krátký popis léta" jsou sice evergreeny, bez kterých by fanoušci kapelu nepustili z pódia, kompenzace však přichází například v procítěném songu "O zrození". Hradišťan si navíc podobných spoluprací vyzkoušel víc, v poslední době třeba i s Vlastou Redlem a jeho bandem zavzpomínali na slavnou společnou desku.

Vystoupení mají podobný mustr - blok písní nejprve jedné, pak druhé formace, občasné prolínání jednotlivých členů v některých skladbách. Zde mimo jiné v duetu s Hanou Ulrychovou "Lípa" nahradila Kateřinu Štruncovou Alice Holubová, Ctibor Bartek si zase zahrál na cajon ve "Vstávej". Právě cajon při poslechu pásma Javorů občas trochu vadí a byl by lepší zvuk živých bicích, ale budiž. Závěrečná část pak patří všem společně na jednom pódiu, za zpěvu těch nejzásadnějších kusů.

Jejich společný koncert jsem měl možnost vidět i naživo a přiznám se, jakožto fanoušek obou souborů, měl jsem celkem obavy, jestli to prostě ze strany Hradišťanu nebude znít jako další živák a jestli v případě Javorů nebude cítit z alba rutina. A nikoliv. Hana Ulrychová má pořád hlas jak "Zvon", brácha Petr má tělo kytary vyrobeno z těch nejlepších "Javorů" a Jura Pavlica parádně "Lítá v tom".

Lidé jsou dnes ze všech stran strašeni nevalnou budoucností, je toho pramálo, co by je mohlo těšit, ale tahle muzika je přesně tou nadějí, kterou by každý člověk měl nasát nejen do svých uší, ale hlavně do duše. "Štěstí, zdraví, požehnání," které všichni protagonisté vinšují v závěrečné písni, není v jejich podání jen únavně omletým klišé, ale formulkou, která zahřeje na srdci. A už teď se těším na vystoupení obou těles na tradičním festivalu Prázdniny v Telči.