Ještě než 2Cellos nastoupili na pódium, představil se americký písničkář Matt Simons. První reakce byla poněkud chladná, protože o předskokanovi nebyla na plakátech ani zmínka, a zřejmě jen hrstka lidí si v první chvíli vybavila, že to je ten hudebník, který má na svědomí poměrně velké hity jako "Catch & Release" nebo "We Can Do Better".

Song po songu, se zmíněnými hitovkami a taky s příchodem skvělého bubeníka, diváci postupně roztávali. Nakonec je nadchla i zbrusu nová skladba ze zcela čerstvého alba "Identity Crisis", a tak není divu, že Simonse do zákulisí vyprovázel hlasitý potlesk.

Vzhledem k tomu, že si Matt Simons vystačil pouze s elektrickými klávesami a bicími, přestavba scény zabrala poměrně krátký čas. Publikum tak nervózně a místy i za hlasitého pískání vyžadovalo příchod hlavních hvězd. Luka Šulić a Stjepan Hauser se ovšem nenechali zviklat a nastoupili na pódium přesně v devět hodin.

Jejich entrée bylo velmi pozvolné - od krátké "Benedictus" přes "Where The Streets Have No Name" od U2 až po "Castle On The Hill" Eda Sheerana. Teprve s "Resistance" od Muse začala přicházet větší energie a s "With Or Without You" a především pak "Human Nature" a "Smooth Criminal" Michaela Jacksona i větší emoce, obzvláště když se po jejich odehrání na LEDkové stěně za nimi objevila fotka Krále popu. Celý koncert nabral zcela jiný směr, když oba cellisté spustili "Thunderstruck" od AC/DC a za nimi se zjevil bubeník Dušan Kranjc, který si záhy střihl i obvyklé sólo. Rocková část odstartovala naplno.

Ačkoli bylo toto turné původně plánované jako promo k aktuálnímu albu "Dedicated", vedle zmíněného hitu Eda Sheerana z něj zazněly skladby pouze v přídavcích - "Livin' On A Prayer" od Bon Jovi a těsně před ní "Sweet Child o' Mine". Zbytek setlistu byl poskládaný z předchozích nahrávek a především pak kusů z eponymního debutu.

Diváky ovšem zvedla ze sedadel písnička, kterou na studiovce nenajdete, a sice "You Shook Me All Night Long". Od této chvíle už si celá O2 arena nesedla a začala ta správná párty, při které lidi tancovali, plály ohně a sršela pyrotechnika.

Ačkoli to všechno zní naprosto úžasně, něco tomu přesto chybělo. Asi by to nebylo tak patrné, kdybychom o pár měsíců dříve neviděli vystoupení Luky Šuliće s Evgenyem Genchevem v branických Ledárnách. V porovnání s tímto vystoupením, plným entuziasmu, radosti z hudby a neskutečné energie, stejný hudebník ve středu působil, jako by si pouze plnil svou povinnost. Na druhou stranu právě on instrumentálně odtáhl celý koncert, zatímco Hauser se přijel spíš bavit a užívat si.

Byl to právě on, kdo se při "Highway To Hell" vydal se svítícími čertovskými rohy mezi návštěvníky, kdo často vstával, dělal srandičky, komunikoval s publikem (zejména pak s krajany) a hlavně dělal z koncertu rockovou show, zatímco jeho souputník odváděl onu černou práci. Bylo zřejmé, že chemie mezi těmi dvěma se už vyčerpala a je pravděpodobně i důvodem jejich rozchodu.

Kdo viděl navíc již zmíněný Šulićův zářijový koncert, musela ho zklamat i show. Přestože při té loňské využíval pouze světelné efekty, jejich design a především interakce s hudbou byly naprosto dokonalé a celé vystoupení povýšily na nezapomenutelný zážitek. Středeční představení sice nabídlo pyrotechnické efekty a velkou promítací stěnu, ale až na pár momentů se nešlo zbavit pocitu, že poslední turné mělo nabídnout něco propracovanějšího, promyšlenějšího a snad i nápaditějšího a pompéznějšího; klasický crossover k tomu přece vysloveně vybízí.

I přes předchozí řádky je nutno poznamenat, že diváci se bavili skvěle a dvojici 2Cellos na konci celého koncertu vyprovázeli bouřlivým potleskem ve stoje.

Těžko říct, jestli tyto dva hudebníky ještě někdy uvidíme pohromadě. Vypadá to, že ani oni sami to nevědí. Ostatně o tom i zažertovali ve vtipném videu u Aviciiho "Wake Me Up", kde se stylizovali do role dvou obyvatelů domova důchodců hrající na cella.

Nyní se ale jejich cesty na čas rozdělí a je to tak zřejmě správné. Tak jako tak bude stát za to sledovat, kam se jejich kariéry vyvinou dále a co nám v průběhu dalších let nabídnou. Doufejme, že to budou opět skvělé zážitky a třeba, jak koneckonců naznačili i na svých sólových albech, i trochu více klasiky.