5 Seconds Of Summer nejsou žádný boyband, ok?

01.05.2022 20:15 - Jan Trávníček | foto: archiv 5SOS

"Hurá, koncert!" A ještě takový vzácný? Zhruba deset let trvalo, než se k nám po prvním výrazném hitu "She Looks So Perfect" vydala australská čtveřice 5 Seconds Of Summer. A hlasité publikum, ve kterém byly zastoupeny především pubertální slečny, zářilo nadšením. A tentokrát dokonce oprávněně!

Live: 5 Seconds Of Summer

místo: O2 universum, Praha
datum: 29. dubna 2022
setlist: No Shame, Easier, More, Want You Back, Disconnected, Take My Hand, Red Desert, Talk Fast, Beside You, Waste The Night, Complete Mess, Lover Of Mine, Who Do You Love (The Chainsmokers cover), Wildflower, Best Years, Easy For You To Say, If Walls Could Talk, Old Me, Amnesia, 2011, Castaway, She Looks So Perfect, Teeth, Jet Black Heart, Ghost Of You, Youngblood

Začali v podobnou dobu jako One Direction, dokonce s nimi jeli i turné. Na rozdíl od nich jsou ale zatím stále spolu. Dnešní, noví příznivci 5 Seconds Of Summer si to už asi ani neuvědomují, ale bývaly časy, kdy se slavnější pěticí uměle vytvořenou v X Factoru bojovali o místo na slunci. A fanouškovské tábory obou formací soupeřily o to, která z nich bude tím největším boybandem na světě.

Až na jeden drobný detail. Australané ve skutečnosti žádným boybandem nejsou a nikdy jím nebyli. Vzpomeneme-li na jejich předchůdce z devadesátek, je tady pár pravidel, které nesplňují. Ano, jsou to všechno pohlední mladí muži. Mají zástupy fanynek. Jenže. Boybandy tancují. Nosí stejné oblečení. Vznikají uměle. Na svých písničkách se jako autoři podílejí spíše sporadicky. A především - nehrají na nástroje.

Tohle 5SOS nesplňují, a i když je dodnes řada lidí za boyband považuje, není tomu tak. Vznikli přirozeně. Dali se dohromady na střední škole a postupně nabírali na síle. A pokud vás to vážně zajímá, můžete si na Netflixu pustit jejich životopisný snímek "So Perfect", který je sice hrozný, protože v něm vystupují jako mluvící hlavy pouze lidé, kteří je znají spíše z rychlíku, a navíc je ještě celý poskládaný z archivních záběrů, ale nějaký obrázek si z něj uděláte.

Jejich první českou zastávku v polovině aktuálního turné k EP "Take My Hand", které se z původně plánované O2 areny v průběhu pandemie přesunulo do menšího O2 universa, odstartovaly Hinds. Čtyři španělské divoženky se prezentovaly jako velké pařmenky a nějaké ty sympatie díky pár českým frázím nasbíraly, jejich hudba je ale bohužel docela o ničem. Snaží se být trochu jako Haim, ale nápady mají horší. A navíc ještě až příliš zdůrazňovaly, že jsou kapela plná žen a zdálo se, že hlásat girl power je pro ně důležitější než složit dobrou písničku. Ono mít nějaké poselství je sice hezké, ale nemělo by se to přehánět, nebo dokonce stavět opačné pohlaví do méněcenné role. Ať už je to pohlaví jakékoliv. Hudba by nás měla ve svém důsledku přece spíš spojovat, ne? Není třeba kopat další příkopy do už tak rozdělené společnosti.

5SOS si zaslouží speciální pochvalu už jen za to, jakou produkci do Prahy přivezli. Za sebou měli jednu větší obdélníkovou obrazovku, před sebou, případně nad sebou pak ještě jednu menší, pohyblivou. A k tomu úžasný světelný park. Za pozornost stál už start show, kdy kužel světla svítil do středu pódia, pak na sotva postřehnutelný moment probliknul a najednou už na scéně stála celá kapela. Kouzlo jako od Davida Copperfielda.

Zkoumat "jak to, ksakru, dělají,",jste ale mohli i dál. Už úvodní píseň "No Shame" odezněla zpoza pohyblivé, ale zároveň průhledné obrazovky, což umožnilo oběma displejům vytvořit jeden úžasný 3D efekt. A díky tomu jsme kapelu viděli ve třech rozměrech například na hvězdné obloze nebo jak na ni sněží. Vypadalo to úchvatně. A když se k tomu přidaly ještě další stroboskopy a další světelné panely, chtě nechtě jste museli žasnout. Zdánlivě jednoduché, ale přitom neskutečně promyšlené. Skvělá práce.

Australané si na svém aktuální turné zřejmě dali jediné pravidlo - nezpomalit. Pauzy na potlesk tak spíše nebyly, jeden song plynule přecházel v další, občas se dokonce i krátilo. Na první proslov k publiku došlo až po páté "Disconnected" a ani později tomu nebylo o moc jinak. Formace se tak v průběhu večera celkem dostala na šestadvacet odehraných kousků, mezi nimiž nechyběla "Take My Hand", ve které fanynky zvedly připravené cedule, měsíc starý singl "Complete Mess", zpěvná "Castaway" nebo zatím ještě nevydaný song "Easy For You To Say".

Strhnout tím vším uměli okamžitě. V průběhu let se sice jejich tvorba vyvíjela a od kytarového pop-punku se na posledních deskách dostali spíše k elektronikou podbarvenému power popu, ale naživo zněly naštěstí i novinky pořád relativně syrově. O2 universum sice nebylo zcela zaplněné, což je asi bohužel stav, na který si v post(?)-covidovém návratu k velkým akcím budeme muset ještě zvykat, ale i přesto se i na tribunách od samotného začátku nesedělo, ale pařilo.

Kapela jela naplno prakticky nonstop. Pauzu si dala jen v několika krátkých proslovech, kdy se postupně vystřídali všichni členové, neřekli nám však nic světoborného. Spíše jen určovali, která strana haly má právě křičet. Jejich muzika je jednoduchá, prvoplánová a chce se líbit. V Praze se líbila. Dokonce tak moc, že si i dva sekuriťáci hopsali do rytmu a natáčeli si mimo jiné i výbornou "Who Do You Love", kde se pánové spojili s The Chainsmokers. A i když se v závěrečné "Youngblood" ještě i skákalo, vrcholem nemohlo být nic jiného než průlomová "She Looks So Perfect". Vždyť i po všech těch letech je to pořád výborný rádiový hit.

Při tak pozitivních dojmech z celé akce nelze než doufat, že se k nám kapela i přes aktuálně slabší prodej vstupenek ještě někdy vrátí. Takže zpátky na začátek k 1D. Tomu srovnání se totiž nedá vyhnout. Louis Tomlinson hrající v Praze jen pár týdnů před nimi se má od 5 Seconds Of Summer ještě hodně co učit.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY