Nejdříve si řekněme něco málo z historie souboru Dogma Art. Skupina byla založena v roce 1980 na principu klasického hardrocku osmdesátých let. Kapele se ovšem za čtvrnáct let nepodařilo připravit více jak tři dema, takže po odchodu zpěváka Ladislava "Obludária" Škaroupka se formace rozpadla (1994). Vokalistovi to ale nedalo, hlasivky se nečinností chvěly, a tak zapískal na povel a Dogmu Art v devadesátém šestém dal s kytaristou Michalem Kuglerem opět dohromady. Skupina poučena z předchozích let upnula všechny síly na vydání desky, což se jí podařilo následující léto - "Bez komentáře". Za další čtyři roky vychází "Single 01" a v současnosti je k dispozici album "Třetí skála", které kapela uchystala pod patronací společnosti Popron Music.

První, co na desce "Třetí skála" většinou upoutá, je obal. A ten je v případě Dogma Art vpravdě hrozný. Kdyby se jím chlubili před deseti lety, neceknu ani bla, avšak dnes je levně vyhlížející, nenápaditý, ke všemu nevkusně nerovnoměrný booklet ostudou, na níž by si Dogma Art měla dát pozor. Profesionalita nespočívá pouze v dobré muzice, to už je holt pravidlo. Když se tedy prokoušete skrz reliktní knížečku, naleznete CD, které v sobě naštěstí skrývá podstatně zajímavější materiál. Muzika totiž nekoresponduje s charakterem obalu a je pevně ukotvena v moderně znějícím hardrocku. Nepopiratelná je inspirace progresivní metalovou linií, které se přibližuje především kytarová hra. Mostem mezi nejmladší hudební generací a staromileckým pojetím hard’n’heavy je zpěv Ladislava Škaroupka, odkazující k žánrovým pěveckým legendám typu Bruce Dickinsona.

Dogma Art je čistě rock'n'rollový projekt, v němž nejsou používány žádné keyboardy, scratche či DJské hrátky, jak tomu je obvyklé u tzv. nu-metalových skupin. S těmi brněnský kvartet spojuje jednak již zmíněná riffovost, jednak chytlavé melodie. Ne náhodou se skladba "Namaluj" (alespoň dle slov skupiny) držela několik týdnů v hitparádě zlínského AZ rádia, neboť dobře ilustruje schopnost formace přichystat solidní, vkusnou linku. Neplatí to pochopitelně o všech písních, z počtu jedenácti je asi třetina šedá až běda, celkově ale dokládají Dogma Art, že cit pro hit v nich dřímá, resp. v autorovi muziky Kuglerovi.

Album "Třetí skála" není žádný zázrak, ovšem zároveň nepatří mezi odpad, který by zasloužil smést ze stolu. Dogma Art si brnkají relativně moderní hardrock, možná ne úplně ideální pro posluchače uvyklého Linkin Park či Drowning Pool, jistě ale příjemný pro milovníka osvědčených heavymetalových bardů, který nezanevře na trochu muzikantské aktualizace. Zkrátka žádná ostuda, solidní nadprůměr.