The Donnas nejsou na českém trhu příliš známým jménem a nejde předpokládat, že by se zde hvězdně prosadily, na americkém trhu ovšem slaví v poslední době slušné úspěchy. Po severoamerickém turné k desce "Spend The Night" je čeká letní účast na prestižní Lollapalooze, kde vystoupí po boku Queens Of The Stone Age, Incubus nebo Audioslave. Do hudebního kolotoče zapadnou jedna báseň, protože jejich muzika je jako stvořená pro koncertní prezentaci. Kde totiž chybí slečnám invence, tam supluje odhodlání a přímočarost. Živá vystoupení by tedy mohla - a dle referencí zahraničních magazínů také jsou - být devizou souboru.

O "Spend The Night" se všude dočtete, že byla z dosavadní tvorby The Donnas nejlépe přijata odbornou veřejností, např. Rolling Stone ji ocenil třemi hvězdičkami. To bych viděl jako absolutní maximum a jsem tím pádem docela rád, že jsem se vyhnul předchozím dílům. Hudba The Donnas trpí zásadním problémem - je monotónní až hrůza. Po poslechu celé desky získáte podobný dojem, jaký zachvátí mysl zemědělce orajícího nekonečné lány bramborových polí: "Sakra, dyť furt jezdim doprava!" Bývají řazeny k tzv. garážovému rocku, jenže tam prý patří i White Stripes nebo The Coral, a ty bych si s The Donnas neodvážil srovnávat. Na "Spend The Night" nezazní po celých třináct písniček jiná tónina, jiné tempo, jiná poloha než osvědčený ostřejší rock’n’roll s nekomplikovanými sexuálními texty.

Album je dokonce prosto skutečně zajímavých melodií, takže jediné co zbude, je již zmíněné nasazení a energie, kterou slečny Donny R., Donna A., Donna C. a Donna F. "Spend The Night" naplnily. Tady není v podstatě o čem psát. Čtrnáct písniček po prvních pěti kouscích splyne v jednu hmotu, zpívající Donna A. do toho pořád ukřivděně odsekává, melodie proklouzávají mezi prsty. Škoda jen, že si v České republice nevychutnám koncert, protože pak bych snad zjistil, v čem spočívá kouzlo tohoto amerického dámského spolku.