Po albu "Loud Like Love" z roku 2013 Placebo oslavili dvacet let na scéně. Na obsáhlou kompilaci "A Place For Us To Dream" navázalo dlouhé turné, po kterém Molko & spol. neměli chuť hrát dokola ty stejné písně. Jedinou možností byla delší pauza a nový impuls pro skládání dalšího materiálu. Tam nastal největší zlom. Molko s Olsdalem namísto klasického jamování vzali celý proces od konce a jako vůbec první střípky alba měli jeho jméno a obal. A od toho se následně odvíjely názvy songů a až nakonec texty s hudbou.

Právě texty opět hrají velmi důležitou roli. Molko trefně vystihuje frustraci lidstva a strach z toho, jak bude vypadat blízká budoucnost. Tento společensko-politický komentář ke dnešnímu světu zmítanému ekologickými katastrofami, násilím, nespravedlností a přesycenému technologiemi doprovází jeho charismatický vokál a zvuk, který je pro kapelu typický, byť je na "Never Let Me Go" oproti předchůdcům zase vyšperkován. Máme tu o něco více syntezátorů, Placebo zdaleka nejsou už jen tradiční trio v sestavě kytara, basa, bicí. I díky tomu ovšem znějí aktuálně.

Posun ve zvuku je zřejmý hned z úvodního kousku "Forever Chemicals", patřícího mezi vrcholy čerstvé kolekce. Zkreslené riffy, industriální zvuk, synťáky a taky chytlavý refrén. Tento experiment předznamenává tón a směr, kterým se album ubírá v dalších krocích. Následuje hit "Beautiful James" oslavující neheteronormativní vztahy. Jedna z nejmelodičtějších skladeb formace není jediným adeptem pro rotaci v rádiích. Tím je i další singl "Try Better Next Time". Jeho optimistická melodie vytváří skvělý kontrast k textu narážejícímu na všechny chyby lidí, jež s ironií odsuzuje k nemilosrdnému konci. V rádiích by se neztratila ani baladická "The Prodigal", nabízející krátký okamžik naděje.

Ten rychle utíná naléhavý experiment "Surrounded By Spies", plný úzkostí a problémů, které přinášejí současné technologie. Zde se Molko jen těžce srovnává s nepochopitelnou potřebou neustálého sledování, nahrávání životů na internet či narušování soukromí. Celkově se vydařily všechny singly. Již od úvodních tónů je "Happy Birthday In the Sky" čistě srdcervoucí. Emotivní píseň je věnována těm, kteří už nejsou mezi námi, zaměřuje se na deprese a zoufalství plynoucí z nečekané ztráty blízkých. Silný je také závěr alba. Z velice intimní "This Is What You Wanted", obohacené pianem Stefana Olsdala, se plynule přesuneme k atmosférické "Went Missing" o útěku z moderního světa.

Dalším highlightem je závěrečná "Fix You". V ní se Molko zabývá všemi druhy dnešních médií. Vykopává ji nekompromisně s textem: "Go f**k yourself, don’t tell me how to feel." Song vykresluje kontrolu masmédií nad většinou společnosti, záměrné zařazování lidí do kategorií, rozdělování a vytváření rozporů, ať už prostřednictvím reklam, zpráv nebo sociálních médií. Deska končí slovy: "Go fix yourself instead of someone else," a nechává nás tak v zamyšlení nad sebou samými a nad lidstvem jako celkem.

Placebo jsou na scéně nějakých šestadvacet let a za tu dobu pochopitelně dospěli. "Never Let Me Go" nabízí pohled do složitých myslí Molka a Olsdala a střízlivě rozebírá témata, která je tížila v posledních deseti letech. Výsledkem je ovšem to nejlepší z jejich dosavadního arzenálu. Tento experiment se zkrátka povedl.