Kultura se začíná probouzet, konečně! Jak krásný pocit, když jdete svobodně na koncert, který je navíc narvaný k prasknutí. Není třeba si nic hlídat, nejste pod hledáčkem všelijakých vládních opatření. Pamatuju se, že jsem loňskou koncertní sezónu také otvírala vystoupením Vypsané fiXy. Vloni a předloni to byly autokoncerty. Netradiční zážitek, kdy se místo potlesku troubilo, až to nahánělo husí kůži. Bylo to jiné. Snoubily se ve mně zvláštní pocity, které jsem si uchovala ještě dlouho potom.

Ale normální koncert je normální koncert. Obzvláště u Fixy, u které není hodno sedět či mít respirátor na puse. Zde platí pouze živelnost, a to v jakémkoliv slova smyslu. Tohle byla upocená show se vším všudy.

Večer byl vyprodaný. Vlastně oba. Jedná se o přesunuté sety, které skupina měla v plánu odehrát před Vánocemi. Tolik bavících se lidí v klubu jsem dlouho nezažila. Vím to z vlastní zkušenosti, kdy se obecně na podzim na koncerty nechodilo a rušily se jednotlivé zastávky. Ale teď? Jako by ani ten covid nebyl. Fanoušci se bavili, pogovali pod pódiem a došlo i na tradiční stage diving. Tomu v ženských případech předcházel i polibek Márdímu na tvář. Pro štěstí, jako vzdání díků. Kolikrát jsem se zastihla, jak se kochám jen samotným pohledem na všechny účastníky a nasávám atmosféru.

Klasicky devadesátiminutový set přinesl krom osvědčených hitovek z celé diskografie i novinky "Už dlouho nemluvíš" (ta to celé otvírala) a "Bůvol" (coby přídavek) z chystané řadovky, která vyjde ještě letos na jaře.

Nezapomnělo se ani na trpící Ukrajinu. Po celou dobu na obrazovce za muzikanty svítilo typické X ve žlutomodrých barvách a pod ním číslo SOS účtu, kam mohli lidé přispívat libovolným obnosem.

Předposlední píseň "Detaily" Márdi věnoval Ukrajině. Důvod je jednoduchý - zpívá se v ní: "Hrdinové nekecaj a jdou tam, kam nechce vůbec nikdo - na nejvíc a nejhůř studený místo." V souvislosti s tím, co se aktuálně děje, dostával zcela jiný rozměr i text v legendárních "Lednáčcích": "Co budete dělat, až z vás bude taky krev stříkat?" Anebo "Lunapark": "Ve vlaku jedu já a jedu si svůj absolutní upocený dotek s lidma, proti mně sedí Ukrajinec Vovka, přemýšlíme o zpáteční cestičce do maminky, pijeme kelímky vodky."

Ale dost paralel. Koncert byl po všech stranách skvělý. Neobyčejně obyčejný. Prostě klasické vystoupení jak za starých dob, kdy jsme si byli všichni blíž a uměli si užívat bez zábran radosti z hudby a společnosti lidí.