Nejen v zahraničí se objevují pop idolové, Česko také nezůstává pozadu. Robert Urban je dalším z řady "mladých nadějných chlapců" s docela dobrým hlasem a snažícím se to někam dotáhnout. Jeho deska se jmenuje "Náhodou" a mě napadá, jestli to byla náhoda, že se rozhodl ji vydat, nebo cílený krok. Pokud by to byla opravdu jen náhoda, potkal někoho, kdo se v hudebním průmyslu dobře vyzná a ten někdo mu řekl: "Hele, chlapče, ty vypadáš docela dobře, nechceš začít zpívat? Holkám by se to mohlo líbit." Pak deska zcela odpovídá takovéto situaci. Jestliže to byl cílený krok, lituji, ale z Roberta Urbana asi žádná velká hvězda nebude, o čemž svědčí recenzovaná nahrávka.

Když jsem si poprvé prohlížela obálku desky "Náhodou", spatřila jsem nesměle se tvářícího zajíčka, který má být autorem desky v mých rukou. Když jsem otevřela booklet, byla jsem hned vyvedena z omylu, Robert Urban si nesložil jedinou skladbu. Skutečnými autory jsou Karel Mařík, Jana Rolincová a Olda Krejčoves. Pokud čekáte v bookletu ještě něco dalšího, například texty písniček, vzkaz od interpreta, informace o skladbách nebo bežné věci, co v bookletech bývají, najdete pouze množství Robertových fotek... ten, kdo booklet navrhl, pravděpodobně myslel, že fanynkám to postačí. Proč tady rozebírám booklet? Mám psát o hudbě, to ano, ale chtěla jsem naznačit přístup při tvorbě téhle nahrávky. S hudbou je to totiž stejné.

Deska "Náhodou" obsahuje mělké popíkové skladby, občas trochu tanečnější (spíš jen vyjímečně), více méně z jednoho hrnce, těžko rozeznáte jednu od druhé. Když jsem pustila cédéčko, až do sedmé skladby jsem příliš nevnímala, protože mě žádná příliš nazaujala, až u písničky "Zazvoní" jsem se, řekněme, probudila - nezačíná to žádným zvukem podobným budíku ani nechci tvrdit, že jsem poslech desky prospala, ale v této skladbě se na pozadí objevují kytary a přece jen zní moderněji, vůbec po hudební stránce to není zase tak špatné. Až na ten text. Jak už možná poznáte z názvu, zní poněkud školácky. Nevím, koho zaujmou slova jako: "Někomu v uších cinká, někomu v očích bliká." Pokud jde o pevěcké schopnosti Roberta Urbana, hodil by se spíš jako patý nebo šestý člen boybandu, na sólovou dráhu to nestačí.

Co texty jiných skladeb? "Jak dlouho se mi ještě holky budou smát? / Jak dlouho budu ještě věřit, že děti nosí čáp?" Opět si neodpustím poznámku - jestliže Robert ještě věří, že děti nosí čáp, potom žádné hluboce zamyšlené texty očekávat nemůžeme. Možná, že kdyby je psal sám, skončilo by to ještě hůř. O tom nemohu spekulovat, kdo ví, jak by to dopadlo, jisté však je, že na desce "Náhodou" udělal Robert jen jednu věc - průměrným hlasem nazpíval podprůměrné písničky.