Dymytry se tak ocitli v hodně specifické situaci - mají dva zpěváky. Prothea, který je miláčkem domácího publika, a Alena Ljubice, který bude tváří a hlasem pro zahraniční příznivce. Novice kapele dohodilo německé vydavatelství AFM, které v ní zřejmě vidělo potenciál a vzalo ji pod svá křídla. Pod jeho hlavičkou tak vychází anglický debut "Revolt".

Oproti českým nahrávkám je patrný zvukový posun. Dymytry znějí po produkční stránce perfektně. "Revolt" má těžký hutný zvuk, připomínající americké Five Finger Death Punch. Obě formace také pojí jednoduché aranže, sázka na výrazné refrény a snaha o arénovou produkci. Také Ljubicova barva hlasu a vokální styl v lecčem připomenou Ivana Moodyho. Ten má ale přece jen charismatičtější přednes. Nováček občas v té záplavě kytarových bariér zní utopeně až ztraceně.

Domácím Slipknot, jak tuhle skupinu v počátcích kariéry média často označovala, na první pohled nechybí nic k prolomení tuzemských hradeb a zaujmout i daleko za nimi. Mají dobrou image, teď i anglicky zpívajícího lídra a dobré instrumentalisty v čele s bicmanem Milošem Meierem, který dosud nepochopitelně mařil potenciál na pivních slavnostech, baště fanoušků samozvaných psy-coristů.

Na album přivábili i dva význačné hosty. Prvním je zpěvák švédské metalové party Brothers of Metal Joakim Lindbäck Eriksson, který přispěl do spartánské písně "300", v předělávce hitu "Somebody's Watching Me" pak svůj kytarový um předvedl Victor Smolski, dříve známý jako člen německých Rage a nyní tahoun powermetalistů Almanac.

Všechno uvedené naznačuje, že by "Revolt" opravdu mohla být přelomová deska, která vyzdvihne obraz tuzemské rockové scény do mezinárodních oblak. Jenže jí přes všechna pozitiva něco důležitého chybí - originalita a autentičnost. Dymytry (nejen tady) působí, že chtějí být za každou cenu úspěšní. Od hrozivých masek přes lidové, snadno uchopitelné texty až po hudební aranže postavené na principu "čím víc to duní a řve, tím lepší". Nadto přihodí sem tam nějakou elektroniku, aby to znělo jakože moderně.

Veškeré songy jsou napsány na podobném principu, všechny mají podobné tempo a kytarové riffy znějí jak přes kopírák. Nějaký autorský ksicht aby posluchač pohledal. Vyzdvihnout tak jednu skladbu věru není věc jednoduchá. Všechny jsou podobně dobré, podobně slabé. Všechny mají obdobná pozitiva i negativa a žádná vyloženě z průměru nevykukuje. S velkým úsilím lze pochválit úvodní a titulní "Revolt", která má opravdu drtivý groove a dobře celé album nakopává. Naživo to bude ale asi větší zábava.

P. S.: Pokud byste anglickou desku kapely chtěli vlastnit ve fyzické podobě, koupit ji můžete třeba na Sparkshopu.