V titulku jednoho rozhovoru s vámi stálo: "Chceme, aby naše koncerty fungovaly jako kakao u krbu." Chcete tedy, aby vaše hudba uklidňovala a bylo u ní příjemně, nebo jak tomu mám rozumět?

Marek: Je to jednoduché: chci, aby každej, kdo jde z našeho koncertu domů, měl na tváři blaženej výraz, že do sebe dostal něco dobrýho a nechtěl, aby to skončilo.

A co si mám představit za názvem Wyfe? Znamená to slovo něco konkrétního?

Martyn: Název byla věc, se kterou jsme nějakou dobu bojovali. Bylo těsně před vydáním prvního singlu a my se pořád nijak nejmenovali. Měli jsme hromadu variant a nakonec jsme si všichni přiznali, že nás napadla i tahle, Wyfe. Bylo to pár dní před mojí svatbou, pár týdnů před Markovou a pár let po Vláďově. Tak jsme si uvědomili, že vlastně díky toleranci našich vlastních manželek můžeme vůbec žít tenhle klukovskej sen i s rodinama v zádech. Tak jsme skupinu trochu na jejich počest pojmenovali takhle.

Všichni máte zkušenosti z předchozích kapel. V čem je to teď jiné?

Marek: Tak nějak člověk víc ví, co chce. Co je potřeba a co už potřeba toliko není. Je to jako nakupování košile: když znáš svou velikost a střih, nestrávíš nakupováním tolik času jako kdysi.

Martyn: Souhlasím. Už jsme všichni uklidněný, víme přesněji, co chceme, víme, čemu se vyhnout, a ono to díky tomu je všechno takový nějak víc v klidu a v harmonii.

Nápad založit společnou kapelu přišel prý ve tři ráno v baru. Před hraním a asi i během koncertu jste si zakázali pít. Proč? Nejde to tak proti tomu, kdy a kde jste vznikli?

Martyn: Vůbec to proti sobě nejde. My máme večírky vážně moc rádi, akorát chceme hrát co nejlepší koncerty a to vyžaduje maximální koncentraci a přítomnost v realitě, ne odtržení od ní, který si dopřejeme potom. Je zvláštní, že tohle se stalo hlavním tématem, který musíme vysvětlovat! Ale je to asi dobře, protože já třeba vnímám vztah člověka k alkoholu a dalším věcem jako fakt velkou otázku, na kterou si všichni hledáme vlastní odpověď. Někdy úspěšně, někdy míň.

Marek: Když bereš při koncertě kytaru do ruky, je fajn, když skutečný počet strun odpovídá tomu, co na ní vidíš.

Marek se vyjádřil, že je to první skupina, kde máte role rozdělené. Kdo teda dělá co?

Marek: Martyn je motor kapely, Vláďa je ten rozumnej a já ten hezkej.

Vy jste si prohodili role: Martyn už není frontman, objevili jste, že Marek umí dobře zpívat a má velmi specifický hlas. To vzniklo samovolně? Jak jste ho přesvědčili ke zpěvu?

Martyn: Marek je frontman tělem i duší a my si myslíme, že to o sobě dlouho věděl. Koneckonců správnej frontman to o sobě musí vědět.

Marek: Původně jsem přemýšlel nad Marek Kędzior’s High Flying Birds, ale nechtěl jsem, ať mi pořád volá Noel.

Martyn produkuje, během prvního lockdownu si doma postavil studio. Vaše deska je tou první, kterou si sám zprodukoval. Jaké to, Martyne, bylo, když jsi to měl celé na svých bedrech?

Martyn: Obrovská porce zodpovědnosti, která ale samozřejmě dělala dobře mýmu egu. Přesto musím s plnou pokorou říct, že kdybych necítil obrovskou důvěru a podporu od kluků, určitě bych to nezvládl. Když jsem viděl, že se jim líbí, co s tou muzikou dělám, čím dál tím víc jsem si věřil a víc si dovolil uletět. A na těch skladbách to je slyšet. Nebudu říkat, co kdy vzniklo, ale já tam tu sebedůvěru a progres, kdybych si to pustil chronologicky, cítím.

Máte stálého hosta Adama Vychodila, který s vámi hraje na bicí. Proč ho neberete jako trvalou součást sestavy?

Martyn: Adam je pro naši kapelu nesmírně důležitá osoba. Celou desku míchal a masteroval a dokopával mě k doprodukcím, když se mu něco nelíbilo nebo mu to nepřišlo good enough. Má ale i svou skvělou kapelu, zároveň spolu jezdíme s Lenny, má toho zkrátka hodně, a dohodli jsme se, že bude náš host a volba číslo 1, kdykoli bude mít čas a chuť s náma dělat. Ono mít kapelu vyžaduje spoustu práce a energie i mimo pódium a studio. A my zcela respektujeme, že Adam tuhle část svého srdce už věnuje jiným projektům. Přesto si nesmírně vážíme toho, že s námi rád hraje koncerty a tráví čas, protože je to jeden z nejspolehlivějších bubeníků a vůbec lidí, jaké jsme asi kdy potkali.

Wyfe vznikli víceméně za covidu. Málokteré kapele se podaří, aby pak měla koncertní premiéru na United Islands. Jak na to vzpomínáte?

Marek: Jako na Vánoce, když mi bylo pět. Nevím přesně, co se všechno dělo, ale fungovalo to a bylo to magický.

Martyn: Každé poprvé je nervózní. Já to mám v mlze jak maturitní ples. Ale tím koncertem, mohu-li mluvit za všechny, z nás všech spadla neuvěřitelná tíha. Najednou to byla opravdová kapela. Bylo to reálné, hmatatelné, ne jen v počítači.

Deska vyšla o rok později, než měla. Důvody jsou zřejmé - covid. Změnily se výrazně písničky oproti původnímu znění?

Martyn: Jedna přibyla a pár se jich změnilo. Některé kosmeticky, jiné podstatně. Například "Babylon" byl původně úplně jinak a navíc bez Lenny.

Zažíváte dobré časy, jak napovídá název alba?

Marek: Dobré časy si člověk musí udělat, někdy je to snazší, protože jde dobrá karta, jindy se na to člověk hodně nadře.

Martyn: Já to vnímám tak, že my tři plus jeden kluk, spolu zažíváme fakt krásný časy s muzikou. Tahle kapela je pro mě prostě takovej přístav, ve kterým je bezpečně a krásně, i když všude okolo je apokalypsa.

Tiskové materiály tvrdí, že skladby na desce jsou "o hledání lásky a smíření v kulisách betonové šedi postsovětské země a dospívání v industriálním prostředí". Můžete být konkrétnější?

Marek: Holky a kluci z PR to umějí vždycky tak krásně zaobalit. Je to jednoduché, je to o vtazích, těch více i méně úspěšných. V každém klipu necháváme titulky a budu rád, když se do textu začtete a zkusíte si tam najít něco pro sebe, o sobě nebo o něčem, co je vám blízké.

Na facebook jste začali psát historii songů z alba, ale moc dlouho vám to nevydrželo - skončili jste hned po první části. Proč už to dál nepokračovalo?

Martyn: Bude to pokračovat! Řeknu ti přesně, proč se to zaseklo. Ty starší písně, mezi které patří i v pořadí druhá, která je teď na řadě, vznikaly ještě na mým starým počítači. Abych si osvěžil, jak to vznikalo, potřebuju si otevřít ty projekty a podívat se na všechny stopy. Je to tolik práce a trvalo to dva roky, že ne všechno jde vytáhnout z hlavy. No, a já jsem neměl funkční nabíječku na ten počítač. Takže se omlouvám za zpoždění, ale slibuju, že to bude!

Hned úvodní píseň "We Are WYFE" vznikla bez použití jediného nástroje, navíc změnila úplně melodii. Proč? Chtěli jste na úvod získat pozornost? Zvukově nekoresponduje se zbytkem alba, navíc mi přijde, že konec je useklý…

Martyn: Tady je asi potřeba přiznat chybu. V rámci exportu pro digitální streamy je zlomek sekundy ticha mezi prvním a druhým songem, které na sebe měly navazovat. Na CD ta chyba ale není a z toho pochopíš, že je to vlastně jeden celek spolu s následující "Designation for Love". Je to taková nechtěná pobídka ke koupi cédéčka. A co se týče toho, že je to úplně jiné, tak si myslím, že je to správně. Ta deska má mnoho poloh, střídá mnoho přístupů a propojuje ji hlavně atmosféra. Tohle je prostě intro, které tě má dostat do toho správného rozpoložení na to všechno, co přijde potom.

Je pravda, že jsem ji poslouchala přes streamovací služby. Je na ní ještě nějaká další rarita?

Marek: Za mě asi nejrychleji napsaná píseň. Mířil jsem k Martynovi nazpívat nějaké vokály a říkám si, že by bylo fajn natočit i něco nového. Nakonec " '95" zabrala nějakých necelých osm minut, v zásadě jsme do ní ani moc nešahali.

Martyn: Jo, to je pravda, byl to fakt fofr. A taky Vláďa udělal při nahrávání toho songu chybu, nebo řekněme spíš omyl, na basu. Tolikrát jsme mu slíbili tu chybu odstranit, až jsme si na ni zvykli a začala nás hrozně bavit. Tak tam je. Ponaučení - ne každej omyl je nutně chyba. A komplexně z produkčního hlediska jsou raritou asi backvokály nazpívané na iPhone v autě v koloně. Neprozradím ale kde, ať si to někdo třeba hledá!

Na albu je již zmiňovaný duet s Lenny "Babylon". Jsi pojítkem ty, Martyne, když jí zvučíš? A musel ses hodně přimlouvat? Narážím na to, že Lenny měla období, kdy se zařekla, že duety natáčet nebude, bylo to, tuším, kolem "Kruhu" s Marpem.

Martyn: Jsem pojítkem, ale nemusel jsem se přimlouvat. Kdo zná Lenku, ví, že má svoji hlavu a dělá to, co dělat chce. Prostě jsme jí to poslali a ona nám řekla, že se jí to líbí a jde do toho. Navíc my asi nejsme ten typ lidí, co by chtěl někoho dostávat pod nějakej tlak. Ani sami sebe. Chceme, aby to celý kolem naší kapely bylo příjemný, smooth a hřejivý. Tady se vracíme k tomu kakau u krbu, viď?

Co si mám představit pod vyznáním: "Jsi můj Babylon."?

Marek: Je to odkaz na biblický příběh o babylonské věži. Stavíte věž tyčící se do nebe, během jejíž stavby přestanete komunikovat stejným jazykem, a odsoudíte tak tohle dílo k zániku.

Pod videem jsem četla komentář: "Ten klip je totální a hloupou kopií úžasné předlohy - Nicola Conte: 'Kind of Sunshine'. Hudba WYFE je doslova blbá, ten klip alespoň pobaví svojí otrockou snahou o napodobeninu." Jak byste na to reagovali?

Marek: Já bych za tenhle komentář rád poděkoval. Pustil jsem si ten klip a docela mě to i bavilo.

Martyn: Jo, ten komentář jsem viděl a docela mě překvapil. O existenci Nicoly Conteho jsme neměli ponětí, takže svědomí máme určitě čisté. Je to ale fakt hodně podobný, takže bych pana Nicolu chtěl potkat, asi mu to přemýšlí podobně! Ale záměr v tom určitě nebyl. Prostě jsme měli krásnej barák, lovestory a černobílou barvu.

Jednou z rychlejších písní je " '95". Název je prý tempo písně děleno dvěma. Proč v tom mám hledat takové složitosti? (smích)

Martyn: Není třeba v tom hledat složitosti. Já jsem si takhle kvůli tempu pojmenoval projekt v počítači, když jsem na něm začal dělat. A vlastně se mi to líbí, protože to odkazuje i k letopočtu, kdy jsme byli ještě kluci, lítali po dědinách a všechno byla hra. Ten song je taky trošku takovej, tak nám to dávalo smysl.

Marek: Nejsem fanoušek velkého rozjímání nad názvy písniček, a tak tam nějak vždycky zůstane to první, co nás napadne, když na ní začínáme dělat, třeba "Y Girls", "Artimes", "LBF". Není to ani žádné systematické následování rady z knihy "Manuál" od The KLF, že název nesmíš přetaktizovat.

Vsadili jste na černobílou vizuální identitu. Evokuje ve vás toto barevné spojení klasiku, kvalitu, závan retra, jednoduchost, nebo je v tom něco jiného?

Martyn: Černobílej svět je platforma, která podle mě probouzí představivost. Můžeš si to vybarvovat sama, jak ti zrovna přijde, že by se to hodilo. A v tu chvíli neexistují pravidla. Když někomu naservíruješ barvy, tak mu vlastně rovnou říkáš, jak má ty informace číst. A to my nechceme.

Dalším vaším poznávacím znamením je betonová architektura. Jak sháníte lokace?

Martyn: Hodně koukáme kolem sebe. Já miluju město, jeho nálady, světla a stíny. A ty se odvíjejí od těch majestátů, co stojí kolem. Ale asi se už budem teď muset porozhlížet i mimo Prahu, protože už ji máme docela obšancovanou!

Kombinace obojího má prohlubovat emoce?

Marek: Pro mě je to spíše "proč?" k již naservírovanému "co?". Každý příběh vyzní trochu jinak, když ho zasadíš do různých kulis.

Debut je časosběrem materiálu posledních pěti let. Na to konto Marek prohlásil, že teď už se těší na druhou řadovku. Jaká bude?

Marek: Rozhodně nebudeme otáčet z "Good Times" na "Bad Times", ale budeme chtít držet vektor.

Martyn: Já bych si hlavně přál, aby byla poctivá, upřímná a zase o něco lepší. A aby nás společná práce na ní pořád těšila.