Nedávno zveřejněný singl "By Now" je už vaší několikátou pěveckou spoluprací. Stává se z dvojice Emma & Jordan v hudebním světě zavedená značka, na které budete do budoucna dále stavět?

Emma: Takhle jsme o tom nepřemýšleli. (smích) Nám se spolu jednoduše dobře žije i pracuje, veškeré písničky tvoříme spolu. A to, že v některých zpíváme oba, je v podstatě náhoda. Je ale pravda, že těch duetů přibývá, takže to vypadá na společnou desku někdy na jaře.

Jordan: Dlouhodobá agenda naší rodinné značky je, jak jistě všichni vědí, výroba kvalitních dětí, písní, klipů a moderací. Nově máme v plánu otevřít módní divizi a zájezdovku. (smích)

Jak fungují vaše společné koncerty? Je těžké vymyslet jejich dramaturgii tak, abyste uspokojili preference všech návštěvníků?

Emma: Ani ne. Dohromady máme složených přes dvacet písniček a playlisty dáváme dohromady s kapelou těsně před koncertem. Podle nálady. Návštěvníci si pak případně vytleskají přídavky, takže preference většiny je tím nejspíš uspokojena. (smích)

Jordan: Já byl na Emminých koncertech přítomen od vydání její debutové desky. Jeden z prvních a zároveň publikem nejlépe přijímaných singlů byl společný "No Fire", takže jsem si ho jezdil odzpívat. Pak se přidaly další společné songy. A když Givinar Kříž nemohl, zaskakoval jsem za něj ve hře na kytaru. Ale nad rámec toho jsem se většinou motal kolem místních zvukařů na jednotlivých akcích, koukal jim přes rameno a napovídal, jak bychom chtěli, aby to z pódia přesně znělo. A když jsem minulý rok začal vydávat jednotlivé sólové singly, vypůjčoval jsem si současně s tím také kapelu a i ten prostor v rámci koncertu. To abych už novinky dostával v koncertním provedení mezi lidi.

Řekli byste, že je o společnou tvorbu mezi posluchači větší zájem než o vaše sólové repertoáry?

Emma: Těžko říct. Na koncertech máme pocit, že fanoušky to baví všechno. Když jsem s kapelou sama já, když je s ní jen Jordan i když tam stojíme a zpíváme oba. Ale je pravda, že třeba Evropa 2 nám dosud nasadila do playlistu všechny společné písně a jen některé sólové. Jestli je za tím nějaká jasná logika, to nevíme. Ale cokoliv, co se hraje ve velkém rádiu, má samozřejmě mnohem větší dopad směrem k potenciálním posluchačům, takže jsme za to moc rádi.

Společně jste se dostali i k účasti v národním kole Eurovize. Jak jste se v něm ocitli - byla to vaše iniciativa, nebo vás někdo oslovil?

Emma: Tak trochu se o tom s námi lidé z České televize bavili už pár let, ale nikdy jsme se nedokopali tam něco poslat. Dlouho jsme si nebyli jisti, že je to pro nás ta správná cesta. Letos jsme se ale rozhodli to zkusit, protože dostat naši hudbu za hranice Česka by prostě bylo skvělé. A také protože Eurovize nás v posledních letech opakovaně mile překvapila, včetně toho, jakou hudbu tam posílalo právě Česko. Hájit národní barvy na mezinárodním finále v Itálii by nás moc těšilo. Kdo by nám v tom chtěl pomoci, může pro nás hlasovat na webu nebo přes eurovizní aplikaci.

Ještě před několika lety u nás Eurovize měla pověst spíše přehlídky bizarních estrádních čísel než seriózní soutěže. Po úspěších Mikolase Josefa nebo Lake Malawi se toto vnímání možná trochu změnilo. Jak se na písňové klání s historií sahající až do padesátých let minulého století díváte vy?

Emma: Přesně tak, jak jsi to teď, Josefe, popsal.

Jordan: Já k tomu mám ještě trochu jiný vztah, ovlivněný Izraelem, kde jsem vyrůstal a kde je to každoročně jedna z největších kulturních událostí. Oni to milují, jelikož to několikrát vyhráli. Značí to pro ně tu tolik vysněnou kulturní příslušnost k Evropě.

Pokud pominete sebe samotné, našli byste mezi kolegy z národního kola takové, kterým budete držet palce?

Emma: Rozhodně! Všechno jsou to profesionálně odvedené produkce a nic z toho by na eurovizím pódiu neudělalo Česku ostudu. Takže už je to jen a jen o tom, co je komu bližší podle jeho osobního vkusu.

"Pop se v Česku už nějakou dobu posouvá směrem, ze kterého máme velkou radost," citovala Jordana Evropa 2. Jak byste tento směr definovali a kdo konkrétně ho pro vás reprezentuje?

Jordan: Vlastně i my. (smích) A samozřejmě mnoho dalších kolegů. Ale ty snahy ze stran interpretů se tolik neproměnily, ty tu vždycky byly, spíš se rozšiřuje množství platforem, kde se ukázat. To je samozřejmě hlavně díky internetu, ale klasická média jako televize a mainstreamová rádia nechtějí moc zaostávat za trendy. Otevírají se tím dveře pro progresivnější interprety - a to i tam, kde by si před nedávnem neškrtli, protože by to lidi určitě nepobrali. Tím roste pole působnosti pro jinakost. A tím samozřejmě roste i motivace pro interprety. Ta základní okolnost, třeba to, že někdo, kdo se obléká a prezentuje jako Adam Pavlovčin, není too much pro to být ve finále Superstar, je něco, co ve mně vzbuzuje naději. Naději ve smyslu toho, co tu za nějaký čas bude bráno jako mainstream.

Dlouhodobě tvoříte s producentem Jiřím Burianem a do vašeho týmu neodmyslitelně patří také Givinar Kříž. Uvažujete o tom, že přizvete do tvůrčího procesu i někoho dalšího?

Emma: Stoprocentně. V rámci uměleckého i osobního vývoje je důležité se neuzavírat a nevyhýbat změnám. Tím spíš, že je kolem nás mnoho šikovných lidí, se kterými přichází svěží vzduch a nová inspirace. A to platí i v kapele. Hrajeme v různých sestavách, podle toho, kdo kdy může. A když třeba Givi (Givinar Kříž - pozn. red) vystupuje s Kapitánem Demem nebo někde vaří, tak s námi nově hraje Petr Škarohlíd z Hentai Corporation. Podle mě génius!

Prohlásili jste, že příští rok byste rádi vyrazili na evropské turné. Máte už domluvené konkrétní termíny a místa?

Emma: Zatím nemáme domluveno vůbec nic. (smích) Ale myslíme to vážně a už teď se těšíme.

Jordan: Emička to myslí vážně a já se těším, že to vymyslí, obvolá a domluví.

Emmo, v několika z posledních singlů od tebe kromě angličtiny slyšíme také jeden z tvých mateřských jazyků - francouzštinu. Plánujete spolu nějaké aktivity právě ve francouzsky mluvících zemích?

Emma: Při tom zmíněném evropském turné určitě nevynecháme Francii ani Belgii. A Švýcarsko je vlastně skoro po cestě!

Jordan: Já věřím, že i ve frankofonním světě se najdou kluby velikosti Café V lese, které dokážeme naplnit padesáti krajánky a jejich místními třiceti frankofonními kámoši.

Máte nějaké vysněné místo, kdekoliv na světě, na němž byste si jednou chtěli zahrát?

Emma: Hollywood Bowl. Jediné místo, ze kterého Beatles vydali na desce live koncert.

Jordan: Colours of Ostrava. To není vtip, já vím, už jsem tam i hrál s Kapitánem Demem, ale za sebe nebo za nás ještě ne. A zdejší atmosféru miluju, na ten festival jsem v létě létal z Izraele za strejdou Jurou do Frýdku-Místku a byly to pro mě určující hudební zážitky. Můžete to někdo vyřídit Zlatě Holušové? (smích) A třeba koncert mladého, tehdy ne tak známého Glena Hansarda s jeho tehdejší kapelou byl pro mě strašně silný vjem. To nám s Givim bylo šestnáct a o hudební kariéře jsme jen tak snívali.

V úvodu našeho povídání jste zmínili, že snad vydáte společné album. Dočkají se fanoušci v nějaké blízké době také vašich sólových desek?

Emma: Společnou desku plánujeme na jaro. A sólová alba každého z nás budou následovat. Jen se ukazuje, že to všechno trvá delší dobu, než bychom si my i fanoušci přáli. Takže moc děkujeme za trpělivost a slibujeme, že až to bude, bude to stát za to. Aktuální cíl je ale jasný - Eurovize. Tak s dovolením zopakuji možnost pro nás hlasovat a předem moc děkujeme za jakoukoli podporu!