Mile mě překvapila vaše účast v Eurovizi. Letošní finálová sedmička je po letech velmi kvalitní a vyvážená. V některých zemích Evropy je soutěž skoro až národní událostí, u nás vyvolává spíš negativní konotace. Jak ji berete vy? Sledovali jste ji dřív? Co pro vás znamená a jak vnímáte letošní klání?

Pro nás tahle soutěž jako skoro jediná negativní konotace nemá. Už z minulých ročníků či z interakcí s českým týmem máme dojem, že tady jde vážně o snahu hledat a vytahovat zajímavé interprety. Z minulosti si pamatuju asi nejlépe Lordi, to byl svého času kult.

Jaká je vaše hlavní motivace? Co si od toho slibujete? Příliv fanoušků a zvýšený zájem?

Víme, kdo jsme a co chceme, tohle je vlastně platforma, na které demonstrujeme, kdo a co Skywalker jsou. Samozřejmě hned od ohlášení se nám zvyšuje poslech, počty zhlédnutí klipu, sledování na sociálních sítích. Ale tohle je vlastně účel velkých platforem - doručit muziku k uším. Na vnitřní integritě naší hudby a uměleckého vyjádření to samozřejmě nic nemění, jen jsme vděční za tu možnost.

Soutěžní písnička "Way Down" je o utíkání před problémy a nezdravé závislosti na druhých lidech. Proč by právě ona měla vyhrát?

Zajímavá kombinace úvah v jedné otázce. Kdo nás zná, ví, že se citlivější tematice duševního zdraví a křehkosti věnujeme dlouhodobě, je to takový náš leitmotiv. Pandemie dost prohloubila duševní trápení mnoha lidí, i my jsme si kolikrát fakt sáhli na dno, proto si myslím, že je na čase, aby posluchači a posluchačky hudby měli pocit, že v tomhle jsme společně a že ani kapelám to není jedno, ač, jak pozoruju, to není úplně cool téma. Nevím, zda právě proto by song měl vyhrát, ale vím, že to je jeho síla.

Oproti soupeřům působíte navenek jednoduchou prezentací - žádná kýčovitost, přehnanost. Je to proto, že třeba chcete zaujmout spíš obsahem než pozlátkem?

Jsme post-hardcorová kapela, která má roky a stovky odjetých koncertů po celém světě. Nemůžeme a nechceme se tvářit jako něco, co nejsme, ale to není falešná skromnost. My víme, v čem jsme silní: přítomná, živá, energická a 100% upřímná show. Textově samozřejmě píšeme přímo od srdce, obsah je pro nás zásadní. To je přesně to, co chceme lidem ukázat.

Koncertní i promo vizuály jste dříve ladili do oranžova. Mělo to nějaké opodstatnění?

Máme rádi jasnou vizuální podobu kapely v určitém období. Od klipu "Ignis" po konec cyklu okolo desky "Late Eternity" jsme proto fungovali v oranžové. Možná sis všimla, že jsme přeladili na fialovou. Nemá to jasně pojmenovatelný smysl, spíš barvy komplementují emoce.

Když jsme u nominací, dalším milým překvápkem a jedním z mých favoritů jsou němečtí Eskimo Callboy. Proč myslíte, že Eurovize láká i zástupce HC scény? Je v tom třeba hledat odkaz na loňské vítěze?

Z vlastní zkušenosti vím, že národní tým se snaží mluvit s umělci, kteří je skutečně zajímají, neberou moc ohled na čísla nebo fame, ale na to, jak na ně tvorba působí. Tohle je pozice, kterou tradičně zastupují labely, ale v posledních dekádách ji opouštějí a spíš prostě sypou peníze tam, kde to nese. Jsou tu čestné výjimky, ale myslím, že je skvělé, že týmy Eurovision tohle napadlo.

Co vás překvapilo po oznámení účasti? Tys, Jayi, na svém profilu uvedl, že některé věci, co lidi píšou, jsou fakt bizár...

Překvapila nás hlavně šílená vlna podpory z celého světa od kapel, fanoušků, magazínů a podobně. My víme, že naše mezinárodní scéna si hrozně váží svých kapel, ale tohle fakt předčilo všecka očekávání. Bizáry jsou spíš komentáře od lidí, kteří se s jinou hudbou, než je mainstream v rádiích, setkávají poprvé v životě a nestíhají to. Ale co, i v tom je kouzlo EV.

Na tiskovce zazněl titulek z našeho staršího rozhovoru, bohužel vytržený z kontextu. Chtěli byste vysvětlit, jak jste mysleli slova, že Česká republika je stále jedna z nejtěžších koulí na noze?

Co si budeme povídat, byla to nešťastná formulace asi ještě nešťastněji vytržená z kontextu. Nám celé roky jde o to dokázat překonat určité limity, které východní Evropa vrhá na svoje umělce. Jsme totálně převálcovaní západní, především americkou kulturou, někdy je to fakt absurdní, ale často máme taky ve zvyku sobě samotným nevěřit a vzdávat to. Je to takové psychologické vězení, ale právě o to víc fandíme a věříme těm, kdo se v Česku a na Slovensku snaží a dřou. Doufám, že Eurovize pomůže tenhle talent poslat do světa. Máme na to.

Letos slavíte deset let od vzniku, z toho pět let objíždíte svět. Vzpomenete si na tu první vaši zahraniční zastávku?

Jasně, první zahraniční (samozřejmě nepočítám Slovensko) show byla kdesi za hranicemi Německa. A rovnou plný klub, bláznovina. Tehdy jsme hráli s celkem novou německou kapelou Annisokay, což je dneska na německé metalcorové scéně vlastně legenda. Skvělý časy!

Máte nějaký rituál před koncerty?

Jasně: káva, káva, káva. A pak všechny pěsti na sebe a jde se na věc.

Prohlásili jste, že nejhorší je, když člověk bere muziku jako víkendové hobby. Jak často se věnujete hudbě? Je to vaše zaměstnání?

Hobby znamená, že to není střed světa, kdykoliv to můžu zahodit. Nejde o to, zda tě to živí. Jde o to, jak moc seriózně hudbu bereš. My se věnujeme hudbě každý den, od psaní až po sociální média, pořád něco, hrozně moc organizace, práce s managementem, labelem, bookingem, … Takže zaměstnání ano, ale živí to tak nejlépe sebe, účty to neplatí! (smích)

Ty vyučuješ zpěv, konkrétně screaming. Existuje pár bodů, co bys poradil začátečníkovi? Na co si dát pozor?

Jistě: pamatuj, že scream NENÍ křik. Pokud budeš prostě řvát jak tur, urveš si hlasivky. Je to zpěv. A pij vodu.

Aktuálně jste se vrátili z turné po Evropě. Jak probíhalo vzhledem ke covidu? Jak demotivující/složité je mít před sebou nabušené evropské turné a zároveň se nemoct pořádně pozdravit s fanoušky kvůli případnému riziku?

No, vlastně jsi už odpověděla. Je to náročný, je to demotivující, ale i tak ten pocit být zase v dodávce a každý večer lézt před lidi, kteří na tebe dorazí v různých koutech Evropy, to neomrzí. Poslední týden kvůli covidu nakonec odpadl, ale shows, které proběhly, byly skvělé!

Jak vidíte svoji pozici v rámci Evropy? Jak silný partner pro vás je label Pale Chord? V čem vidíte největší výhodu vůči skupinám z Čech?

No, jsme poměrně etablovaná evropská kapela na metalcore / post-hardcore scéně. Nebýt pandemie, jezdíme pravidelně a jsme vidět, teď je to samozřejmě o dost těžší. Pale Chord nám obrovsky pomohli s distribucí hudby v digitálním prostoru. Nevím, co je výhoda vůči kapelám, protože je místa dost na další kapely, moc vlastně nechápu, na co čekají. My prostě jen fakt dřeme jako mezci, žádnou kouzelnou formuli jsme neobjevili.

Prohlásili jste, že Německo je středobod tvrdé muziky. Čím to?

Největší scéna, obrovská země, kvalitní dálnice zadarmo, tolik z pohledu kapely. Ale tou nejzásadnější stránkou je to, že německá scéna tak úplně nečeká na hype, nechce po tobě, abys nekonečně dlouho něco někomu dokazoval. Prostě když lidi tvoje muzika baví, podpoří tě, a to rozhodně i finančně, což proste každá skupina potřebuje, hlavně na tour. Nerad bych to redukoval jen na peníze, ale němečtí fans si oblíbených kapel fakt váží, a to bez ohledu na velikost. Jsou samozřejmě v úplně jiné finanční situaci než Češi, stát aktivně podporuje kulturu, a to nejen velké opery v hlavním městě a podobně.

Zkraje roku 2018 jsem se vás ptala na bizarní historky z (koncertních) cest. Jaké mezitím přibyly?

Kvůli covidu jich asi mnoho není, obávám se. A ty nejhorší si necháváme pro sebe. (smích) Ale je fakt, že třeba na podzim 2019 jsme britské turné odjeli v rodinném karavanu, což byla fakt pohoda. Mohli jsme kdekoliv zastavit, kouknout se na film, lehnout si, paráda.

Předchozí EP "Sugar House" jste dělali s anglickými producenty. Jak to bylo nyní u "Late Eternity"? Nebo to dělal vše Damián (bubeník, producent, bratr Jaye - pozn. redakce)?

Desku předně produkoval Damián, ač na singlu "Ignis" se opět podílel Seb Barlow z velšské kapely Neck Deep, na "Justify Me" a "Away" zase americký producent Jonathan Dolese. Většinu ale udělal Damián, album jsme především napsali my dva, master dělal Mike Kalajian v USA.

Nyní jsou vaše skladby měkčí, zpěvnější, už v nich není tolik screamu. Je to odvozeno od světových trendů?

Ne, je to odvozeno od toho, že píšeme songy přesně tak, jak se nám zrovna chce a jak to cítíme.

Jak na tuto změnu reagovali fanoušci?

Občas se samozřejmě vynoří někdo a chytrácky nás upozorní, že to není, co to bylo před x lety. Naštěstí těmhle lidem nikdo nebrání si starší nahrávky pustit. Deska ale měla především skvělou odezvu, hlavně v Británii byly recenze fakt radost k počtení.

Můžete čtenáře zasvětit, co je obsahem desky, případně jednotlivých songů?

Obávám se, že na rozbor textů tu nemáme úplně prostor a už jsem to několikrát udělal v rozhovorech i soukromě. Tematikou naší desky je hlavně pocit opuštěnosti a samoty uprostřed světa, který se veze hlavně na ideologii totálního individualismu. Kam se podívám, vidím jen tlak na to, jak jen na mně záleží, jen já jsem středobod. Rozpadla se snaha budovat kolektiv, pomáhat si, být solidární. A ve výsledku se v tom všem vlastně cítím hrozně sám. V každém songu se na odcizenost a opuštění koukám z jiného úhlu.

Prohlašujete, že si nedáváte cíle, ale směry. Jakým směrem (krom ideální spolupráce s Deftones) se nyní chcete ubírat?

Hodně toho závisí na vývoji pandemie, přístupu lidí v Evropě, takže vyhlídky jsou trochu složité. Ideálně se teď zase zaměříme na singly, novou hudbu v pravidelných dávkách, ale v hlavě už samozřejmě máme koncept další nahrávky. Jsme ale rocková kapela, potřebujeme jezdit a hrát, takže doufám, že se k tomu zase co nejdřív dostaneme.

Hodně vystupujte proti diskriminaci a vyjadřujete se k věcem, které hýbou společností. Co si myslíte o aktuálních postojích k očkování? Proč to tolik rozvrací lidi?

Chápu naprosto skepsi k nedůvěryhodným vládám, chápu nenávist k farmabyznysu, to ano. Tuším tady touhu po kontroverzním vyjádření, nicméně řeknu prostě tohle: žádná alternativa není a nekonečně žít položivot v covidovém zajetí nelze, takže apeluji na solidaritu, na vztah k lidstvu, nejen k sobě a svým domnělým svobodám. Běžte se naočkovat, ať už si myslíte cokoliv. Doufám, že se co nejdříve ve zdraví uvidíme na koncertech, moc nám všem fandím.