Naplánoval sis nabitý podzim - vedle vydání nové desky a její propagace totiž účinkuješ v taneční soutěži StarDance. Je náročné to skloubit?

Naštěstí jsme album dodělali už předtím, než odstartovaly tréninky StarDance. Vznikalo v období od začátku roku 2020 až do letošního léta. Nabídka na účast v soutěži přišla už během loňského roku, měl jsem tedy dost času vše naplánovat tak, abychom album stihli dokončit. Taneční tréninky začaly až v srpnu, takže do té doby byl prostor na tvorbu a přes léto i na koncerty.

Název albové novinky "Maneki Neko" prý vymyslela tvoje maminka. Z čeho vycházela?

Původně se deska měla jmenovat "Sayonara", tedy v překladu "Sbohem". Mělo to být sbohem době covidu, této pandemii. Nic takového se ale bohužel nekoná. Potřebovali jsme tedy vymyslet něco jiného, výstižnějšího. A tak mamka přišla s "Maneki Neko" - symbolem štěstí a bohatství. Věříme totiž, že deska by mohla být východiskem z této doby. Názvy našich alb ani tak neodrážejí témata písní a zvuk, spíše vždy zachycují fázi, ve které se kapela zrovna nachází. Debutem "Konnichiwa" jsme se představovali světu, říkali jsme "Ahoj, jsme tady". Druhou studiovkou "Arigató" jsme děkovali za to, kam nás fanoušci svou přízní dostali, a "Maneki Neko" odkazuje k současné globální situaci, která ovlivňuje nás všechny.

Oním symbolem štěstí a bohatství je kočka se zdviženou packou, kterou snad všichni známe z výloh asijských večerek či restaurací. Můžeš čtenářům přiblížit, jaká legenda se k ní váže?

Říká se, že kdysi dávno putoval bohatý poutník Japonskem a v bouři se schoval pod strom. Maneki Neko ho zvednutou packou pozvala dál a tím mu zachránila život. Zaujalo mě to mimo jiné proto, že většina lidí si myslí, že tou packou mává. Ona ale ve skutečnosti zve, říká: "Pojďte dál". Jelikož byl poutník majetný, odvděčil se Maneki Neko tím, že ji zahrnul bohatstvím. Proto je dnes kočka vnímána jako symbol bohatství.

Zmínil jsi, že album vznikalo během lockdownů. To lze vnímat jako výhodu, protože na práci byl dostatek času, ale i jako nevýhodu, jelikož na mnoho lidí v té době dopadala skepse. Jak tomu bylo u vás?

Částečně šlo o výhodu, ale je pravda, že ten čas byl takový zvláštní. Museli jsme být pořád zavření doma, takže inspirace příliš nepřicházela. Covidu vděčíme za to, že se nám na nějakou dobu změnil životní režim, vytrhl nás z běžného pracovního kolotoče. Ale za mě to trvalo příliš dlouho. Kdyby se jednalo o několik měsíců, bylo by to fajn. Takhle to bohužel fajn nebylo.

O novince jsi mimo jiné prohlásil: "Je odvážná a nebojí se vyšlapat českému popu novou cestičku. Myslím si, že zvukově tady aktuálně nemá obdoby." Z čeho vychází tak sebevědomá představa?

Možná je to ode mě trochu troufalé, ale věřím, že se nám povedlo nahrát album, které je fresh. Jsme mladá kapela, od které se takový přístup čeká, a myslím si, že odvážnost by u nás měla být na místě - možná i samozřejmostí. Někteří dlouhodobě etablovaní interpreti už nemají potřebu zkoušet něco nového, o to víc bychom my pořád rádi překvapovali. Tomu jsme šli naproti, album míchal kluk, který zrovna nahrává s The 1975. Dělal to ve studiu, kde se míchá hudba U2 nebo Justina Biebera. Zvukově tedy album dostalo abnormální péči podpořenou nemalou finanční investicí. Proto doufám, že nezním příliš troufale, ale jsem zkrátka na výsledek hrdý. Mám radost, že se nám deska snad povedla, a věřím, že se bude fanouškům líbit.

Když ne u českých kapel, kde tedy čerpáte inspiraci?

Hlavně u západních umělců. Hudba je dnes snadno dostupná skrz všemožné playlisty na Spotify a dalších streamovacích službách. Kolikrát něco zaslechnu a ovlivní mě to, aniž bych znal interpreta. Nejde tedy o konkrétní jména, spíše o nálady a hudební styly. Člověk si z toho rozmanitého mixu bere to, co ho baví, a s tím nějak pracuje. Vtipné ale je, že nakonec stejně vznikne něco úplně jiného, než zamýšlel. (smích)

Znamená to, že necháváte nápady volně proudit podle toho, jak přicházejí?

Na začátku, než začneme na desce pracovat, si vytyčíme nějaký směr. Jenže konečný výsledek nakonec vůbec neodpovídá tomu, co si naplánujeme. Přesto si myslím, že je důležité, aby se celá parta napřed sešla a řekla si, co by chtěla dělat a jak by to mělo znít. Alespoň to pojmenujeme, nějak svoje představy sjednotíme. Vůbec nevadí, že z toho nakonec vzejde něco jiného. To je zkrátka život a koneckonců mě to na procesu tvorby baví snad nejvíc.

Už předešlá deska "Arigató" byla pestrá a zahrnovala vlivy různých žánrů. Máš pocit, že jste to na "Maneki Neko" posunuli ještě někam dál?

Řekl bych, že "Maneki Neko" je ještě barevnější. Obsahuje na jedné straně akustickou intimní písničku "Lítej" pro Davida Stypku, na stranu druhou osmdesátkově taneční song "Akorát". To, že je žánrově divoká, nakonec k této době patří. Na Západě je to běžné. Nejde ale o směr, kterým bychom chtěli dlouhodobě jít, naše čtvrtá deska může být zase jiná - kdo ví, třeba bude rock’n’rollová. Hlavní pro nás je, abychom se v době vzniku tou danou hudbou bavili. Pokud totiž baví nás, přenáší se to i na posluchače, které snad bude bavit také.

O produkci se postaral Ondřej Fiedler, na textech se vedle tebe podíleli také Pokáč, Jan Vávra nebo David Stypka. Je právě textařský obor tím, ve kterém se ještě necítíš být tak jistý, a proto potřebuješ i pohled zvenčí?

Asi to tak je. Co se tvorby hudby týče, vystačíme si víceméně sami, nápady vzejdou od nás nebo od Ondry Fidlera. Texty jsou ale ještě trochu jiné odvětví. V kapele jsem na to vlastně zůstal sám. Většina písniček vzniká právě s Ondrou, ale sem tam přizvu někoho dalšího - v případě všech jmenovaných šlo vždy o jednu dvě skladby. Přicházet pořád s dobrými textařskými náměty je složité. Řekl bych, že formát, kdy si skupina přizve spoluautora, který pomůže s texty, aby ta tíha nebyla jen na jednom člověku, funguje u nás i ve světě.

O písničce "Lítej" věnované Davidu Stypkovi už řeč byla. Inspiroval ses při její tvorbě skladbou "O lítání" z Davidovy poslední studiovky "Dýchej"?

Kdepak, to je úplná náhoda. Písnička "Lítej" byla hotová dlouho předtím, než album "Dýchej" vyšlo. Napsal jsem ji v lednu krátce poté, co nás David opustil. Většinu skladeb, na kterých do té doby s Bandjeez pracovali, jsem poprvé slyšel až někdy měsíc před vydáním. David mi ještě za života pouštěl pár demonahrávek, ale zrovna "O lítání" mezi nimi nebyla.

Album pokřtíte v Praze, Brně a Frýdku-Místku. Chystáte pro fanoušky něco speciálního?

Chceme se hlavně vrátit na místa, kde jsme začínali a která máme rádi - tedy do klubového prostředí. Například frýdecký Stoun je moje srdeční záležitost, prožil jsem tam svoje vůbec první koncerty. Bohaté vzpomínky mám na i brněnské Metro z dob, kdy jsem ještě chodil na vysokou školu. V Rock Café v Praze jsme už také hráli, i když ne tak často jako ve Stounu a v Metru. Na koncerty se moc těšíme, doufám, že budou pořádně nacpané a vydýchané, jak to má v klubech být. Odehrajeme celou novou desku od první do poslední písničky. Takhle jsme si to alespoň naplánovali, ale popravdě řečeno jsme to ještě nezkoušeli. (smích)

Na příští rok plánujete svůj zatím největší koncert v kariéře. Vnímáš to v této době jako risk?

Ano, považuji to za obrovský krok a určitě je to do jisté míry i risk. Snažíme se to proto brát s velkou pokorou. Pokud se koncert podaří, bude to pro nás splněný sen. Vždyť ještě před pár lety jsme hráli v malých klubech pro pár desítek lidí. Zdá se, že naše písně lidi baví, rodina kolem kapely se neustále rozšiřuje, což se potvrdilo i na letních koncertech - všude jsme měli vyprodáno. A tak jsme si řekli, že je možná čas zkusit si ten sen splnit. Zatím ale nemohu potvrdit žádné podrobnosti a ani to, kde se koncert uskuteční.

Objeví se na křtech anebo na zmíněném velkém koncertě i maskot Maneki Neko, podobně jako s vámi svého času cestovala panda?

To je dobrý nápad! Ještě jsem o tom moc nepromýšlel, ale v nějaké podobě se Maneki Neko na pódiu určitě objeví. Byli bychom rádi, kdyby si ji lidé s novou deskou spojili, kdyby v nich zanechala nějaký otisk.