Hiphopový kolektiv z Bratislavy Názov stavby nemá na Slovensku konkurenci a i v Česku se s nimi může málokdo rovnat. "Reč naša" je jejich debutové album, které pozvedává hlas slovenského rapu do výšin dosud nevídaných. Pokud jste ho ještě neslyšeli, nechte se navnadit naší recenzí.
Slovenský hip hop je pro většinu českých posluchačů
"španělská vesnice". Možná, že si někdo vzpomene na legendární partičku
Trosky, která v roce 1997 vydala svůj bezejmenný debut, a to dokonce na velkém labelu. Tracky jako "Zakázané uvolnenie", "Svyna" nebo "Čakám na ten deň" působily v době, kdy si český hip hop teprve odbýval dětské nemoci (říkejme tomu
chaotizace nebo
rapmasterizace), jako zjevení z jiné planety. V Čechách se od té doby zrodila silná a viditelná hiphopová komunita s prvními opravdovými hvězdami, které slaví přesah do mainstreamu (
PSH,
Indy&Wich, Phat) a když dnešní rappaz mluví o svých vzorech, málokdo zapomene zmínit právě
Trosky. Teprve teď našli DJ
Vec a Midi rovnocenného konkurenta na domácí scéně, po dlouhých šesti letech vychází historicky druhé LP slovenské hiphopové skupiny - partička
Názov stavby vydává své debutové album "Reč naša". Cover s momentkou Devína nad Dunajem je neklamným znakem toho, že máme co do činění s hiphopem z Bratislavy.
Není vůbec náhoda, že to je nakonec
Názov stavby, komu se z peletonu nadějných slovenských hiphopových projektů (z nichž musíme zmínit
Kontrafakt, Hlas reality, Potrok nebo Ujo Marky) podařilo navázat na legendární
Trosky. Rozhodnuto už bylo od chvíle, kdy své síly spojily kapely Drvivá menšina a Lúza s jasným cílem - udělat na spící slovenské scéně rozruch. NS debutovali na druhém dílu sampleru East
Side Unia a jejich demo "EnEs" pak vzbudilo zasloužený rozruch mezi znalci. Chlapci z NS od té doby rozhodně nelenili. "Reč naša" vznikala těžce po více než dva roky a důkazem zpoždění je letopočet v názvu úvodní skladby "2002".
Intro zůstalo z výtečného dema (stejně jako několik recyklovaných rýmů), a když dozní úvodní motiv, rozjedou se beaty první skladby "2002". Toho, kdo čeká nějakou pohodovou
"eastside selanku", přirazí k zemi. Tak dekonstruovaný a složitě synkopovaný rytmus jsem z těchto zeměpisných šírek ještě neslyšel. Dvorní architekt zvuku NS DJ Hajtkovič sází na sílu beatu a jednoduchého motivu. Produkce je minimalisticky úsporná, ale seká přímo do živého. Připomíná maximálně účinné produkce
The RZA z
Wu Tang Clan. V dalších skladbách sází Hajtkovič originální samply bigbandových orchestrů nebo fragmenty refrénů starých slovenských popových šlágrů. Příkladem je asi nejchytlavější skladba alba "Pozri sa, ak ten čas letí" s fantastickým refrénem, který tvoří sampl slovenské divy starých časů Melánie Olláryové. Dalším silným elementem jsou latinské španělky a zběsilé dechové fanfáry. Tady zase NS připomínají třeba mexický hiphopový underground Control Machete, který byl slyšet na soundtracku k filmu "Amores Perros". Hajtkovič se může s klidem zařadit mezi středoevropskou producentskou špičku, a když nepočítáme precizního Wiche, nemůže se s ním u nás nikdo měřit.
Ostatně NS jsou něco jako slovenský Wu Tang i v jiných aspektech.
RZA měl sice v začátcích k dispozici rapperů osm, ale i pět bratislavských je na naše poměry až dost (Dano, Dena, Šegi, Bacil a Slipo). Takový počet kvalitních rapperů si v Česku prostě žádná skupina dovolit nemůže. Každý z nich má svůj vlastní styl, což dodává skladbám fantastické odstíny. Slovenština je měkčí než čeština a to, jak slova mezi beaty krásně proplouvají, je radost poslouchat. Jestli se do toho někdo na Slovensku umí položit, pak je to Dano, který jen tak mimochodem sype slova s razancí kulometu a má i výtečnou špinavou barvu hlasu. Upozornil na sebe už předloni ve skladbě "Společný zájmy" na "Repertoáru" pražských
PSH. Že na sobě tvrdě pracuje, nemůže být pochyb, což ostatně platí i o zbylých členech klanu.
Co se týče lyrického obsahu, lze s klidem říci, že členové NS to mají v hlavě srovnané. Životní zkušenosti a inteligence z nich dělá špičkové textaře. Vrcholem je skoro politická hymna "Štáťanutí", pod kterou se klidně podepíšu. V závěsu je dvojdílná pecka "Každá hladá svoje miesta" s drsnou mezihrou a dost jasným poselstvím holkám. Žádné velké řeči, prázdná hesla, žádné hraní si na pouliční gangstery, jen střízlivé (a zároveň) poetické záznamy z života petržalských hochů. I v tomto ohledu marně hledám v Česku nějakou konkurenci (snad kromě Wladimira z
PSH). Když jsme u těch srovnání, tak NS daleko za sebou nechali
Trosky a slovenskou konkurenci, "Reč naša" je mnohem kompaktnější než "My3" Indyho a Wiche a věrnější undergroundovému zvuku než album
PSH. Jedinkrát NS přestřelili (a to zatraceně hodně), když závěrečnou "To dovol" zkusili nahrát jako
MTV hip hop se svůdným dívčím vokálem. Marná snaha, ale zpěvačka Michelle v refrénu prostě není černá a Hajtkovič není - chvála bohu -
Puff Daddy. Snad to není cesta, kterou by se chtěli do budoucna dát. Z tohoto pokusu o
radio friendly track zůstane posluchači na konci alba hořká pachuť, která kazí výtečný zbytek.
Hip hop bohužel nemá na Slovensku na růžích ustláno, a tak stejně jako kdysi
Trosky, musí i
Názov stavby vydat své LP v Česku - konkrétně na agilním vydavatelství Mad Drum. Deska oficiálně vyšla 15. března a zhruba o měsíc později se dočkala křestu v pražském Roxy. Ve stejnou dobu vyšla i jako příloha časopisu Bbarak. Jestli se
Názov stavby podívají v dohledné době do vašeho koutu republiky, pak neváhejte a zkuste zajít - smršť v podobě pěti rapperů na pódiu stojí za to. Stejně jako toto CD, které nastavuje slovenskému hip hopu pěkně vysokou laťku .