Období alba "Dopisy" si Lenka Nová nejspíš představovala úplně jinak. Možná má ale nakonec právě složitá doba nemalý podíl na tom, že zpěvaččina loňská čtvrtá sólovka posluchače tolik zasáhla. Koncert v pražském Jazz Docku naznačil, že tato laskavá psaníčka ještě zdaleka neřekla poslední slovo.
Live: Lenka Nová
místo: Jazz Dock, Praha
datum: 27. října 2021
setlist: Mladšímu já, Do písku, Čtyřicítka, A staré rány nebolí, Už se kácí v našem lese, Svatojánská noc, Listy, Nové zvolání, Spolu, Z cest, Postrádám, Mámo, Táta měl rád Lídu Baarovou, Vana plná fialek, Adresa: Nebe, Jak ten chlap se na mě dívá, Všechno nejlepší, Pro Boha
Fotografie jsou pouze ilustrační, na koncertě jsme neměli fotografa.
"Desku jsme vydali loni na jaře asi dva týdny poté, co se všechno zavřelo," přiblížila interpretka původem z Brna příběh své zatím poslední studiovky těm, kteří by ho náhodou neznali. A zatímco termíny tematických koncertů se ze známých důvodů stále přesouvaly, niterné výpovědi "Dopisů", inspirované skutečnými listy od fanoušků, zrály a zapouštěly kořeny.
© Michal Hančovský V Jazz Docku ji na pódiu doprovázeli většinou muzikanti, kteří se na hudební náplni nahrávky podíleli. Vedle pianisty
Petra Maláska, s nímž
Lenka Nová na některých akcích vystupuje pouze ve dvojici, nechyběli ani kytarista
Josef Štěpánek, baskytarista Rasťo Uhrík a Pavel Bady Zbořil na bicí. Zpěvaččin repertoár díky tomu mohli příchozí vstřebávat v aranžérském kabátku, který přirozeně souzněl s atmosférou proskleného jazzového klubu s nočním výhledem na Vltavu.
Umělkyně, která byla po dvanáct let součástí skupiny
Laura a její tygři, představila naživo většinu
dopisního materiálu. Zpívala o všem, co život přináší - láskách, ztrátách, proměnách i zklamáních. Někdy se vřelou nostalgií, jindy s lehkou ironií a nadhledem, vždy ale s ojedinělým prožitkem.
Svoje písně adresovala běžným smrtelníkům i nahoru do nebes, v jednom případě dokonce samotnému Bohu - byť s vědomím toho, že
"možná máme špatnou adresu". Snad každého z přítomných ty skladby chtě nechtě nutily k zamyšlení, jejich témata totiž opravdu vycházejí z každodenní reality. To, které konkrétní kusy z repertoáru Nové se posluchačů dotýkají a jak moc, proto hodně závisí na životní fázi, v jaké se zrovna nacházejí.
© Michal Hančovský "Víš, všechno, co ses naučila, je sbírka holejch nesmyslů, světlo je tma, černá je bílá, kdo káže dobro, slouží zlu," otevírala oči "Mladšímu já" hned v první písničce. V rozjímavé "Spolu" zase vyrovnaně a láskyplně připomínala chvíle, kdy
"cítili jsme teplo na tvářích a pohyby větru ve vlasech a tu náhlou radost, že jsme spolu", zkrátka takové, na které
"nejde zapomenout".
Nevadí přitom, že si slova nepíše sama. Svou cituplnou interpretací vdechuje jednotlivým příběhům a myšlenkám život. Odehrávají se posluchači přímo před očima a stávají se takřka hmatatelnými.
V tomto směru se v minulosti osvědčila spolupráce s
Michalem Horáčkem, jehož texty rovněž tvořily podstatnou část repertoáru - ať už šlo o oblíbenou píseň "A staré rány nebolí" z projektu "Český kalendář" nebo o songy z alba "Čtyřicítka", které vzniklo právě ve tvůrčím tandemu Nová-Horáček. Také těm jako by čas přidával na hodnotě a síle, což se ukázalo třeba ve skladbě "Postrádám". V ní se hlavní aktérka večera vyznávala z toho, že
"to, co postrádám, víc každým dalším rokem, je můj plyšovej medvěd s jedním okem".
Vystoupení rozdělila dvacetiminutová pauza, po níž se sálem pouze za doprovodu akustické kytary rozezněla nádherná výpověď "Z cest". Takto komorní pojetí Nové nadmíru sluší, vyniká v něm totiž civilnost jejího projevu - vlastnost, díky které dává smysl, proč se necítí být šansoniérkou, i když je tak občas označována.
© Michal Hančovský Na jevišti se v jejím případě opravdu nesetkáváme s dramaticky artikulující herečkou, což je úloha, která v tuzemském chápání k tomuto pojmu tak trochu patří. Spíše vystupuje jako prostá žena z lidu, osoba z masa a kostí.
Ve druhé polovině večera několika skladbami vzdala hold
Haně Hegerové, která by před pár dny oslavila 90. narozeniny. Nešlo v jejím případě o žádné prázdné gesto, protože po pravici měla Petra Maláska, muže, který Hegerovou po léta doprovázel. Zmíněnou teatrálnost však například taková "Všechno nejlepší", na kterou došlo v přídavku, vyžaduje. Proto lze konstatovat, že vlastní repertoár sedí zpěvačce nejvíc, a je škoda, že nezbyl prostor třeba na výtečnou "Poslední noc".
Večer strávený ve společnosti
Lenky Nové byl večerem vlídným, přátelským a srdečným. A to navzdory pozdnímu začátku v deset večer, který překvapil i samotnou interpretku.
"Chvíli jsem uvažovala, že nepřijdu," zavtipkovala mezi písničkami.
Pro velký zájem vystoupí na témže místě ještě v neděli 31. října, vstupenky jsou
ještě v prodeji. Pomyslnou poštovní schránku otevře tentokrát ve 21 hodin. A můžete si být jisti, že stránky těchto "Dopisů" jen tak nezežloutnou.