Nezdá se to, ale čas letí, dříve reggae kapela Hypnotix, která ovšem posledních deset let vytváří osobitou směs etno taneční muziky, přichází s dalším albem s názvem "Bagua". Rozdíl od předchozího "Kumah: Spirit Of The World" je na první poslech nepřehlédnutelný. Místo Bouramy Badji, jehož africký vokál byl snadno rozpoznatelným trademarkem kapely, má současný Hypnotix nový vokál - a to hned ve dvou podobách. Tou hlavnější (i když s tím možná členové kapely souhlasit nebudou) je angažmá Mohsina Mortaby, zpěváka z Bangladéše, který svým projevem navazuje na jeden z etno komponentů tvorby Hypnotix. Druhým vokalistou je MC Strictly Orange, který svými deklamacemi zastupuje tu evropskou taneční polohu.

Pokud jde o hudbu, příliš se nezměnila, etno prvky (zvuky, vokál nebo perkuse) s logickým příklonem a inspirací spíše hudbou indického subkontinentu než Afrikou se jako dříve proplétají s elektronikou. Oproti "Kumah" místy vystupuje do popředí kytara Petra Pokorného ("Bomb Ashram"), i když často upravená počítačem k nepoznání. Klávesové rejstříky pracují se zvukem připomínající sitar, basa Michala Ditricha není tak nápadná. Ovšem perkuse jeho ženy Milady se přeslechnout nedají.

Odlišnost zpěvu se dala očekávat, dříve spíše "rapování" Bouramy je nahrazeno táhlejším Mohsinovým vokálem v bengálštině. Tento určitý rozpor však dává skladbám napětí, které přitahuje pozornost. Rozpor někdy nebude tak zdánlivý, ačkoliv jsou jako autoři hudby (kromě tří skladeb) uváděni Mohsin a Hypnotix, z pořadu Noc s Adělem (mimochodem dost špatně vedeném) vyplynulo, že zpěvák se občas s "rychlorytmy", jak to nazval, má problém popasovat. Nicméně tohle tvůrčí jiskření je k dobru věci.

Mezi méně povedené stránky nové tvorby patří angažmá MC Strictly Orange. Bez zpochybňování jeho MC kvalit se mi do celkové atmosféry téhle muziky z více důvodů příliš nehodí. Ač to bude znít nespravedlivě, texty v bengálštině možná také jednoduché, nicméně nesrozumitelné, se v angličtině nedají poslouchat bez úsměvu. A k němu přispěje typicky česky "kvalitní" výslovnost (nejen v "O Amar Daradi"). Sluší mu civilnější projev v "Bomb Ashram" nebo "Jungle Bells". Vliv Strictlyho se dá odhadovat i pokud jde o jednoduchost rytmiky skladby, části posledních třech písní by tomu nasvědčovaly. Kombinací jeho vokálu s Mohsinovým v "In The Mirror" nebo "O Amar Daradi" se daří dojem vylepšit, ale i kvůli délce ne úplně.

K ocenění této muziky nemusíte být znalcem budhismu či chápat význam slova Bagua a jeho/jejích devíti zón (proč ne jen devět skladeb?). Při domácím poslechu člověka napadne občas myšlenka na zkrácení skladeb, ale při živém provedení to určitě nebude problém. Výtky ohledně určité zaměnitelnosti, i kvůli obtížnějšímu zapamatování, mohou mít také racionální jádro, ale častejším poslechem se odlišnosti najdou. Určitě bude zajímavé sledovat, jak se potkají při další tvorbě tvůrčí potenciály členů Hypnotixu. Zatím si však užijte tuhle desku, kvůli níž neměli ani čas zajistit aktualizaci a vylepšení obsahu svého webu (co třeba seznam skladeb, nějaké ukázky v mp3, anglická verze...?), u tak v zahraničí (když už by jim za to nestálo místní publikum) známé kapely mě to docela překvapuje.