Fůra interpretů v pěti či šesti hodinách - to je koncept, na který Rádio Impuls vsadilo už před šesti lety při akci nazvané Český mejdan Rádia Impuls. Vloni se neuskutečnila, a tak si posluchači museli počkat o něco déle. Většina původně ohlášených hudebníků potvrdila účast i na letošním ročníku, jen s jednou podstatnou výjimkou. Oproti těm předchozím museli tentokrát návštěvníci oželet hudebníky ze Slovenska, a tak Paľa Haberu a jeho Team nahradili coby hlavní hvězdy Chinaski.

Celou akci zahájili Mirai, a to hlavně z toho důvodu, že jejich frontman se o několik hodin později účastnil prvního kola "Stardance". Po krátkém intru a první salvě konfet spustili "Øtchi" a následně sázeli jeden hit za druhým: "Chci tančit", "Yahoda" a vše zakončili "Když nemůžeš, tak přidej". Rozehřívání publika jim šlo výborně, a to i navzdory tomu, že podstatná část lidí tentokrát seděla. Dokonce se jim i na jednu chvíli povedlo zvednout jich docela dost ze židlí.

Už od samotného počátku si mohli příchozí vychutnávat prakticky vše, co jim producenti Mejdanu připravili - od různobarevných konfet a serpentin přes planoucí ohně, prskavkovité fontány a CO2 až po výborný design světel. Základem nicméně byla kaskáda projekčních stěn proložená světelnou technikou nad pódiem, na níž běžely velmi povedené animace a efekty.

Co započali Mirai, v tom skvěle pokračovali Jelen. Svých šest kousků odstartovali trochu pozvolna "Ještě jednou nocí", už při druhé "Co bylo dál?" si k sobě přizvali také Kateřinu Marii Tichou a v klidnějším duchu pokračovali i s "Klidná jako voda". Pak už to ale rozjeli se "Světlem ve tmě", a i když na úplný konec přišel ještě "Jelen", ten pravý vrchol nastal pochopitelně s "Magdalenou". Na svůj prosincový koncert v sousedním O2 universu nalákali excelentně.

Zatímco první dvojice headlinerů byla určená nejmladší generaci, která měla velmi slušné zastoupení, Michal Hrůza si podmanil spíše tu střední. Mezi sedmi písničkami, které dokázal vmáčknout do svého setu, nechyběl snad žádný jeho hit, a to včetně "1+1" ještě z dob Ready Kirken nebo "Vody živé", kterou napsal pro Anetu Langerovou. I přes to, že na někoho mohl působit odtažitěji než ostatní interpreti, jeho vystoupení sklidilo velmi vřelý ohlas.

Pauzu před následujícím Olympikem vyplnilo taneční číslo v podání skupiny Pop Balet. Matadoři českého rocku, kteří potěšili hlavně ty nejstarší návštěvníky, svoji část odpálili titulním singlem z nového alba "Kaťata" a bylo na nich vidět, že by novinkami rádi pokračovali. Se slovy, že "teď už budou hodní staříci" ale i oni přeřadili na osvědčené kousky jako "Želva", "Otázky" či "Dej mi víc své lásky". Nutno smeknout před Petrem Jandou a Milanem Broumem, kteří navzdory svému věku stále působí neskutečně energicky a muzikantsky se vyrovnávají svým mladším kolegům. Jestli v něčem Olympic vyhrál, pak to byly povedené animace, které dokonale podtrhly atmosféru - želvou počínaje a vzpomínkou na jejich někdejší spoluhráče konče.

Xindl X měl sice nejkratší set, zato nejdelší pauzu. Ne vlastní vinou - kvůli stávkující technice - a tak tradiční průvodci celé akce Petr Vondráček a Vlasta Korec měli co dělat, aby přestávku vyplnili. Nakonec se technika umoudřila a zpěvák se svojí kapelou mohl rozjet zostra svůj set s peckou "V blbým věku". Jako jeden z mála se nedržel svých úplně nejznámějších hitovek, které si možná nechával na listopadový sólový koncert v O2 universu, a mezi "Popelku" a "Na vodě" vmáčkl "Růžový brejle" a "Byznys". Diváci možná čekali více než pět písniček, nedali to ovšem na sobě jakkoli znát.

Pokud byste pátrali po tom, kdo byl vrcholem celého večera, pak by vám zřejmě většina odpověděla, že Marie Rottrová, a to i přes to, že chvílemi zněla, jako by měla mírnou hlasovou indispozici. Její zpěv tentokrát nebyl bezchybný, jak jej známe z předešlých vystoupení, obzvlášť refrény v písni "Lásko" jí dělaly problémy, ale ono to vlastně nevadilo. Částečně jí vypomohly vokalistky a hlavně vše přebila svojí pověstnou grácií a vřelostí. "Řeka lásky", "Skořápky ořechů", "Markétka" nebo "S tím bláznem si nic nezačínej", kterou si střihla společně s kytaristou své doprovodné kapely, patřily k těm songům, které zpívala celá aréna, ti mladší se navíc pustili do tance. Aplaus, který Rottrovou vyprovázel z pódia, byl bouřlivý a nezvykle dlouhý.

O finále celé série se postarali Chinaski, kteří trochu doplatili na pozdější hodinu. Ačkoli publikum mírně prořídlo a někteří již těžko skrývali únavu, Michal Malátný & spol. na sobě nenechali nic znát a svým bezmála hodinovým setem dostali lidi opět do varu. V jedenácti skladbách je vzali na výlet po své diskografii od desky "1. Signální" až po tu poslední "11", z níž zaznělo "Kapradí". Hitů jako "Klára" nebo "Dlouhej kouř" jsme se nedočkali, ale nevypadalo to, že by to někomu vadilo. Většina odcházela naprosto spokojená.

Nemá smysl předstírat, že v případě Mejdanu s Impulsem šlo o nějaký hluboký kulturní zážitek, k tomu jsou jiné akce. Měl za úkol pobavit živou českou muzikou a známými hity z rozhlasového éteru a to splnil nadmíru. Pomohla tomu i velmi vyvážená volba interpretů, která - ačkoli je vždy postavená na konceptu pro každého něco - byla velmi vkusná a v případě Marie Rottrové daleko přesahující generační a hudební rozdíly. Už nyní se pomalu můžeme těšit na příští ročník, který se chystá na 15. října 2022.