Jestli má nějaký metalový subžánr kontroverzní pověst, je to bezpochyby black metal. Na druhou stranu, na rozdíl od jiných, již poněkud zacyklených podtypů je také tím, který se neustále vyvíjí a inovuje. Obě stránky stylu zevrubně analyzuje Dayal Patterson ve své knize "Black Metal: Evoluce kultu".
Bichle o více než 450 stranách vyšla letos díky vydavatelství MetalGate. Tento dříve výhradně hudební label se v poslední době pouští i do literárních vod a s Pattersonovou knihou se mu povedl skutečně chvályhodný krok. Těžko totiž najít na trhu - a na tom českém obzvláště - publikaci, která by se do studia nejtemnějšího metalového světa pustila s takovou grácií. "Evoluce kultu" vyšla jako brožovaný špalek v měkkých deskách (tvrdá vazba by jí určitě slušela více, ale chápu, že by to vyžadovalo zvýšené náklady), v podařené grafické úpravě a s bohatou barevnou obrazovou přílohou.
Dayal Patterson, britský hudební novinář, je ve svém vyprávění velmi pečlivý. Příběh black metalu vypráví od jeho počátků v osmdesátých letech přes vzestup klíčové norské scény v devadesátkách až k téměř současným post-blackovým a avantgardním přístupům k žánru. Nevyhýbá se kontroverzím, ono by to bez příběhu o vraždách, vypalování kostelů a inklinaci některých hudebníků k poněkud extrémnějším názorům a pohledům na svět tak úplně nešlo.
Výsledkem je komplexní obraz, který stojí hlavně na rozhovorech s přímými účastníky dění. A to je největší klad knihy: Patterson dává prostor těm, kteří stylem skutečně žili a tvořili ho. Zříká se hodnoticího soudu, sám sebe nechává spíše v pozadí, ať si čtenář udělá názor sám. Jako autor je patrný zpravidla pouze při stručném hodnocení jednotlivých alb, dělá to ale natolik dobře, že doslova
nutí k poslechu. A to je přesně to, co by dobrá kniha o muzice měla dělat. Chvályhodně si nestaví geografické hranice, a výsledný text tak jasně ukazuje, že black metal zdaleka není jen severní Evropa, ale že své temné kořeny už stihl zapustit do celého světa.
Rozhovorový apendix
Společně s knihou "Black Metal: Evoluce kultu", na kterou by v dalších letech měly navázat překlady dalších jejích částí, vyšel i její druhý (přesněji jedenapůltý) díl "Black Metal: Předehra ke kultu". Ve shodné grafické úpravě, ale v menším formátu přináší sérii rozhovorů s muzikanty. Celkový obraz díla se tak rozšiřuje, protože ne všechno se do první části vešlo.
Česká verze téhle blackmetalové encyklopedie se bohužel neobešla bez některých překladatelských lapsů a neobratností, například ve skloňování jmen hudebníků vycházejících z latiny. Některé větné konstrukce nezapřou svůj původ v angličtině a v češtině trochu drhnou, jinde se - těžko říct, zda autor, nebo překladatel - nějak nedopočítali členů jedné kapely, mluví se o pěti, podle výčtu jmen jich je však očividně šest.
Z celkového pohledu jsou to ale jenom drobnosti, které čtení nijak zásadně nekazí. Kniha "Black Metal: Evoluce kultu" je zásadním titulem, který tu vážně chyběl. A za to patří vydavatelství MetalGate velká poklona. Informačně nabitá cihla přináší fundované čtení, které potěší každého metalistu, ať už jeho srdce bije pro jakýkoliv styl.