Najít dobrou hudbu pro děti bývá problém. Když se namátkou podíváte na to, co pouštějí paní učitelky ve školkách a jak spoluvytvářejí dětský hudební vkus, v nejlepším případě narazíte na Uhlíře se Svěrákem, v horším na příšerné desky nezřídka bezejmenných autorů s ukrutnými písněmi často ještě ukrutněji zahranými a aranžovanými. A přitom existuje tolik skvělé muziky pro děti. Například BomBarďák.

Začalo to už v roce 2013 prvotinou "Příběhy kluka BomBarďáka" a pak vždy obrok následovala nahrávka další. A jo, počítáte správně. Aktuální "Pátek" je pátý. A i když vyšel už před prázdninami, má smysl se o něm bavit i teď, na začátku školního roku. Třeba si ho paní učitelky, co čtou musicserver, všimnou (a pokud by chtěly ještě větší inspiraci, psal jsem na toto téma tento a taky tento článek) a dětem ho budou pouštět.

BomBarďák ve své tvorbě, a to už od prvního alba, dokázal oslovit ty nejmenší děti. Jeho písničky jsou jednoduché rytmicky i textově, vše nepotřebné, co by mohlo nudit, je ořezáno, a tak kolekce o jednadvaceti skladbách trvá krásných 39 minut. Skladby jsou úderné a srozumitelné (zase hudebně i textově), ale nabízejí, podobně jako kupříkladu filmy od Pixaru, několik rovin. A to tak promyšlených, že dokážou bavit fakt celou rodinu.

Ty vícerovinné nebo víceplánové songy tak fungují na nejmenší, ale nejsou blbé ani pro starší děti a své si tam najde i dospělý. Což si jen tak od stolu nevymýšlím, v rozpětí mých dětí 6 až 15 let si "Pátek" oblíbily všechny. A já taky. Tohle je dar, který měl z počátku třeba i Kašpárek v rohlíku. Ten ale na svých pozdějších řadovkách začal stárnout spolu se svými prvními malými posluchači a například deska jako "Ten Halywůd" už ty úplně nejmenší tolik nezaujala.

Ale zpět k BomBarďákovi. Celým albem "Pátek" se táhne příběh tet, které jsou archetypem nudných a zapšklých žen bez smyslu pro legraci nebo nějakou akci. Tety si nechtějí s dětmi hrát ("Pátá teta právě tě odbyla" ("Pět")), následně se zde připomínají Čechovy "Výlety pana Broučka" a vůbec maloměšťáctví a konzumní život ("Brouček"), jenž je tu tetám vlastní. Vyprávění vrcholí "Výletem" ztracených tet na dovolené, odkazujícím chvíli k Hrabalovi, chvíli k Defoeovi.

Nechybí ani píseň připravená na dětskou koncertní interakci. To není pro kapelu nic nového, tento trik používá už od svých počátků. Tentokrát to je song "Vločky", který bude fungovat tak, že děti budou vymýšlet, čemu by se třeba mohly vločky podobat, a kapela doplní, jaké by to mělo důsledky.

BomBarďákům není nic svaté, chvíli odkazují k Simpsonovým, jinde použijí "Popcorn" od Gershona Kingsleyho, slovu živijó dají úplně jiný význam, utahují si z logopedů, vzpomenou Zdeňka Chlopčíka a třeba "Tři akordy" jsou vlastně o tom, jak je jednoduché napsat písničku a pak ji zaranžovat do různých nástrojových sestav.

Na jednu stranu to vypadá jako dort od pejska a kočičky, ale tady ta přepestrá směs funguje skvěle a krásně. A je jedno, že BomBarďák dělá od toho roku 2013 vlastně to samé a jeho desky jsou trochu zaměnitelné, pro stále nové hravé textové i hudební nápady mu to odpustíte, navíc teď, díky drzejm ženskejm vokálům skupina trochu odkazuje k formaci Jasná páka.

Jo, a poslední věc: nové CD BomBarďáka se fakt dá sníst. Pusťte si ho a pochopíte.