Jakkoliv má Jaromír Nohavica v očích mnoha lidí poněkud pochroumaný obraz a někteří mu nemohou přijít na jméno, těžko mu upřít pověst jednoho z nejlepších domácích písničkářů. Hladce dovede prezentovat témata závažná i v jádru lidová a halí je do krásných slov. Je a vždycky byl přístupný, ale nevzdával se ani básnického vidění světa. A na to všechno - na humor i zamyšlené básnění - byl prostor na koncertě v Hradci Králové.

Open-air, ne-open-air. I tak by se dalo místo konání popsat. Prostorné cirkusové šapitó zaplnily židličky a tribuna, ale lidi postávali i posedávali kolem. Prostory s parametry divadla, ale stále v podstatě venku. Ostravský bard si nemohl vynachválit blízký kontakt s publikem a působil vážně spokojeně. Bylo vidět, že je rád, že může opět stát před diváky.

Do Hradce přijel se svým klasickým spoluhráčem Robertem Kuśmierskim, který vedle akordeonu obstaral také klávesy, a s bubeníkem a perkusionistou Pavlem Plánkou. Zvuk, svého času postavený hlavně na kytaře či heligonce, tak najednou dostal o něco větší odpich. Vynikla proto i oblíbená skladba "Mám jizvu na rtu", která by prostě bez toho klavíru pořádně nefungovala, nebo rytmičtější "Ostravo" nebo "Zatanči".

Vážné věci střídaly ty humorné, básně popěvky, nadčasové songy ty aktuálně rýpavé, jako třeba aktualizace starší písně "Mě snad jebne" vzniklé jako reakce na frustraci z dopravy a celou covidovou a lockdownovou situaci (ostatně zazněly obě verze téhle skladby, v podařené reggae úpravě) nebo aktuální předvolební kuplet, v němž Nohavica se svým příslovečným humorem šlehal na všechny strany.

Dramaturgicky dobře poskládaný večer, byť přerušený zdravotním kolapsem dámy v hledišti, jíž Nohavica poslal dojemnou, očividně neplánovanou "Vlaštovko, leť", nakonec přesáhl dvě hodiny. Vedle tradičních podob songů zazněl i náznak jazzu nebo - s odkazem na hradecký Hip Hop Kemp - vtipná rapová úprava básničky "Když byl Pepa ještě mladý".

Ani více než rok bez možnosti živého hraní nepřipravil Jaromíra Nohavicu o schopnost ovládnout publikum na první dobrou. Humorem, zamyšlením, špičkováním se spoluhráči - tím vším, ale především písničkami. Čtvrteční večer v Hradci Králové ukázal, že jich má v zásobě spoustu, ať už sahá po novinkách ("Máma mi dala na krk klíč") nebo po starších hitech. Byla v tom spousta pozitivní energie a nezbytné radosti. Ostatně, kdy více než po tom divném roce a něco platí, že "dokud se zpívá, ještě se neumřelo"?