"Hello, Young Traveler" je albem o vzdálenostech, odloučení - tom skutečném i o tom metaforickém - a také o zdech, které si lidi mezi sebou ve světě plném technologií stavějí. Vznikalo v době, kdy byla kapela rozesetá po celém světě a na toto rozdělení pak navázala poněkud neplánovaná pandemie. V každém případě ona jakási fyzická roztříštěnost není na novice znát, skupině Rest In Haste se podařilo vytvořit celistvé a vyrovnané dílko, kde nic vyloženě nepřebývá. Ale na druhou stranu tady ani nic hitově neční tak, aby se posluchač chytil. A žel, neděje se tak ani po opakovaném poslechu.

Jedenáctka songů se nese ve funkční kombinaci garážového soundu a post-punku, s náznakovými výlety do stoneru, kterýžto býval žánrem, z něhož tato formace vzešla. Nebojí se ani éterických kláves, které zaznějí například v kratičké math-rockové instrumentálce "Day of Rest" a které jinak poměrně syrový zvuk pomyslně načechrávají.

Rest In Haste své skladby stavějí přímočaře s jasným tahem na branku. Půlhodinová deska ale uteče možná až příliš rychle a ne úplně se dokáže zarýt posluchači do uší. Jako by ani nebojovala o jeho pozornost. Písně bohužel trochu splývají a jen málokterý nápad se dokáže v mysli udržet jen o něco déle než jen pár chvil po dohrání desky. Na druhou stranu - jako celek je "Hello Young Traveler" album soudržné a funkční. Drží ho pohromadě zejména velmi podařený zvuk - přehledný a přesto zdravě špinavý a přirozený.

Navzdory výtkám je "Hello Young Traveler" jasným posunem v tvorbě Rest In Haste. Na posledním spíše-ípíčku "Fail To Retry" (2017) se kapela pokoušela o delší songy, jak ale ukazuje novinka, v kratších stopážích jí to šlape o kus lépe. Pořád ale bohužel trochu bojuje se zapamatovatelností a vlastní tváří. Jen máloco, kytarový motiv, nápad, skladba, utkví a nepustí. Možná si až příliš - a jsme u těch vzdáleností - drží odstup od posluchače a ne a ne ho k sobě pustit. Je to trochu škoda, schopnosti i potenciál tahle čtveřice rozhodně má.