Oproti loňské verzi s názvem JosefOff narostla letošní podoba malého Brutalu na tři dny. Přibyla rovněž druhá, menší Octagon stage v útrobách pevnosti a dále stánky s merchem i pochutinami. Opět se tak v omezených a pro pořádání větších kulturních akcí stále dosti nepříznivých podmínkách podařilo vykřesat festival, který v žádném případě svému většímu bratříčkovi ostudu nedělal. Někomu chyběly větší možnosti, jiní si zase libovali v přehlednosti celé akce i v návratu ke kořenům. No, jeden se nezavděčí všem, ale to už za ty roky organizátoři vědí více než dobře.

K pódiu umístěnému podél zdi pevnosti na místě, kde za běžných okolností bývá stanová stage, jsem se dostal v momentě, kdy už svou show rozjeli Harakiri For The Sky. Velká scéna jim vcelku sedla a i na relativně brzkou odpolední hodinu dokázali nalákat mnohohlavé publikum. Bohužel jim nepomohl poněkud nepodařený zvuk, který ony jemné detaily, tak důležité pro jejich hudbu, zastřel.

Rychlý přesun do Octagonu - ve znamení přesunů tam a zpět to ostatně letos bylo neustále, sety se nepřekrývaly -, kde si (pokud se nepletu) odbyli svou premiéru domácí Bohemyst, pokračovatelé Avanger a hlavně duchovní nástupci slovutných Master's Hammer. Alespoň takový jsem měl z jejich vystoupení, které hladce míchalo death i black metal se svižnými melodiemi, dojem. A pětice, které bylo maličké pódium vcelku těsné, vypadala velmi nadšeně, že může hrát zrovna na tomhle podniku.

Návrat k hlavní stagei už z dálky připomínal sněm dlaždičů pořádaný v podniku čtvrté cenové kategorie. To už to totiž roztáčeli domácí veteráni Debustrol. Dojem z jejich až na sílu dryáčnického projevu napravovaly nasazení, nijak neobroušená ostrost téhle české verze slayerovského thrashe, nekompromisnost a koneckonců také motorová pila povýšená na hudební nástroj.

Pauzu před Decapitated vyplnili v Octagonu Gride, já dal nicméně přednost kolečku po areálu, kde zaznívala i němčina, polština, francouzština, prohodil jsem pár slov s Dány, opět se mihla dvojice stálých návštěvníků až z Peru. Povědomých tváří požehnaně a díky komornímu rozložení festivalu i možnost každého potkat alespoň třikrát. Nepřehlédnutelná byla i mladší generace, metal očividně stále táhne, a jestli se Josefstadt dá brát jako přípravka na klasický ročník, má Brutal Assault postaráno o publikum na další čtvrt století.

Ale zpět k jevišti, na kterém startovalo jedno z velkých jmen soupisky, polské death metalové jistoty Decapitated. Podle některých je zradil zvuk, já měl asi štěstí na dobré místo. U zdi pevnosti to drtilo kosti jaksepatří a zvuk neztrácel na čitelnosti. Nasazení obrovské, radost z toho, že je kapela zase na pódiu, bylo očividné - ale to by se dalo napsat snad o všech muzikantech, kteří letos hráli. Na skok do Octagonu na šlapající, byť nijak vyloženě strhující koncert domácích blackošů Stíny Plamenů a pak rychle zpět do podobných vod, na Vader.

Polské legendy a jeden z největších přínosů středo-východní Evropy žánru death metalu postavily svůj set na své nejlepší desce "De Profundis" a tady prostě nelze šlápnout vedle. Šestadvacet let staré album kope jako zamlada. O nadčasovosti nahrávky vypovídalo i to, že v setu zaznělo pospolu i s novějšími skladbami a ty starší se prostě tak nějak vyjímaly. Zážitek - a taky potěšení, neboť frontman Peter měl na sobě tričko žánrově spřízněných domácích Krabathor.

Večerní dění poněkud narušila nešťastná událost, kdy vzplál jeden ze stánků z občerstvením. Jen díky rychlému zásahu hasičů z toho nebyl opravdu velký malér - ve stánku totiž byly tlakové lahve a v okolí zaparkovaná auta. Dění v areálu to nicméně nijak zásadně nenarušilo, metalisti jsou z tuhého těsta a festivalový život šel bez zádrhelů kupředu.

Čtvrtek uzavřeli (alespoň pro mě, definitivní tečkou nakonec byli až Sick Sinus Syndrome na malé stagei) teutonští thrasheři Destruction. Na stejném místě jsem je viděl před dvěma lety, letošní noční hodina jim sedla podstatně lépe. Tohle byla ukázková škola toho, jak nasekat thrash metal - a publikum pod pódiem - bez prodlev a velkých řeší. Němci od první chvíle šlápli na plynový pedál a nezpomalili, dokud neproťali cílovou rovinku. Noha mi ve zběsilém rytmu cuká ještě teď.

Začátek Josefstadtu patřil staré gardě a byl jak víno. Všichni hráli špičkově, ale Vader a Destruction si první den jasně podmanili.