V rozpálené Praze se před sluníčkem Lenka Dusilová schovala do stínu kavárny v nuselské radnici. Drobná tmavovláska poposedávající v ratanovém křesílku, upíjející espreso a nervózně šmátrající rukama po stole. Vedle se hromadila kupa novin a časopisů, před ní ležely tři mince, se kterými si každou chvíli pohrávala. Asi jako s písničkami z nové desky "Spatřit světlo světa": "Nemůžu říct, že bych některou z nich měla radši, protože jsem s nimi strávila moc dlouhou dobu. Mám je vlastně ohrané."

Dalo by se říct, že tvou dosavadní hudební činností se táhne literární nit. Na veřejnosti jsi debutovala se zhudebněnou básní Jiřího Wolkera, v éře existence Pusy jsi pokoušela kolegům "vnutit" mimo jiné Františka Halase, na nové desce "Spatřit světlo světa" je zařazena Rimbaudova poezie. Zdá se, že literatura pro tebe má zvláštní význam.

Já jsem se poezií nikdy speciálně nezabývala, spíš jsem šla ve stopách svého bratra. Vždycky jsem ale hledala určitou melancholii, která v básničkách, které jsi jmenoval, je. A to mě baví. Jde o věci, které sice nejsou úplně příjemné, ale v životě existují.

O tvé nové desce jsem se někde dočetl, že je krásná a smutná, mně ovšem přijde spíš lidsky upřímná. A když, tak maximálně melancholická.

Já si také nemyslím, že by byla smutná. Rozhodla jsem se, že o sobě nebudu vytvářet žádné iluze, že se nebudu někam stylizovat a hrát si na tu nejlepší. Proto se snažím pracovat s věcmi, které znám a kterým rozumím. O těch taky můžu zpívat.

Máš nějaký speciální recept na psaní textů? Inspirace poezií, precizní příprava nebo naopak necháváš slova, ať spontánně plynou?

Spíš to nechávám plynout, ale přiznávám, že někdy se mi stalo, že jsem šáhla do knihovny pro knížku básniček a pak se jí nechala inspirovat. Například "Kouzelná moc", což je písnička z první desky, byla po textové stránce trochu komplikovaná. Měla jsem sice hotovou melodickou strukturu, ale za boha jsem nemohla přijít na správný slovosled, který by zněl přirozeně. V takových momentech mi takové knihy můžou pomoct.

Zajímavě je řešená písnička "Zlo", která sestává z Rimbaudovy básně a lidové hudby.

To je normální kotlík (smích). Vzniklo to naprosto spontánně. Tuhle básničku jsem poprvé zhudebnila někdy v deseti letech, tehdy jsem té básni samozřejmě vůbec nerozuměla, ale líbila se mi forma. Když jsem pak ve studiu slyšela hrát Štěpána Smetáčka nějakou atmosféru na rozladěné piano, hned mě napadlo to dát dohromady.

Na tomto místě se nemůžeme vyhnout Čechomoru a otázce, co tě na spolupráci s nimi nejvíce přitahuje.

Kromě toho, že mi je s těmi chlapíky dobře, je pro mě hodně poučné vidět jejich přístup k hudbě a věcem kolem hudby. Hodně mi to pomohlo i v komunikaci s mojí kapelou Secretion. Zatím co normálně se vždycky hrozně řeší, kdo kde dělá chyby a vytvářejí se tlaky, Čechomor mají k hudbě úplně pohodový přístup. V Secretion je teď už také konečně cítit klid.

Klid promlouvá z celé desky "Spatřit světlo světa", na níž jsi se ujala i produkce. Nastal tedy čas, aby Lenka Dusilová šla plně vlastní cestou?

Já jsem to původně sama dělat nechtěla, tak nabubřelá nejsem. Dotlačila mě k tomu kapela. Kdyby přišel zase někdo jiný, hudba by se opět dostala někam jinam, protože já, když vedle sebe mám autoritu, ji ráda nechám pracovat. To je normální lenost. Kluci mi ale řekli, že jsem jediná, kdo může ty věci pořádně ohlídat, když je to v podstatě moje sólová deska.

Dalo ale asi hodně práce pořádně si všechno ohlídat a producentskou roli zvládnout se ctí, že?

Bylo to náročné, to jo. Je to vlastně neustálá konfrontace. Hodně mi pomohla kapela, která se postarala především o aranže. Což je jedna z nejdůležitějších věcí a není to umění, které bych úplně ovládala. Navíc jsme chtěli, aby každá písnička byla něčím specifická.

Když ale vyšel debut, který produkoval David Koller, říkala jsi, že si s ním výborně hudebně rozumíš. Nastal později jakýsi "umělecký" rozkol?

Ani ne, ale on má úplně jiný přístup. David ví přesně, jak udělat písničku, aby měla úspěch. Já ale nechci udělat za každou cenu hitovou desku, chci z té hudby mít nějaké trvalejší pocity. Aby to na mě mluvilo, to je nejdůležitější.

Novinka je také výrazně kompaktnější, souhlasíš?

To je. Především - na první desce nehrála jednotná kapela, ale tým najatých hudebníků, kteří spolu neměli mnoho společného. To se potom někde musí projevit, když tuhle desku už nahrávala skutečná parta.

Při pohledu na jména studií - Sono či Citron -, v nichž jste "Spatřit světlo světa" nahrávali, si člověk pomyslí, že ti B&M Music musejí docela věřit..

Mě samotnou to překvapilo. Ale my jsme si předem vzájemně vysvětlili naše stanoviska. Například písničky, které byly vybrané jako singly, "Nepovídej nám" a "Poslední", mají vlastně dvě podoby. Původně vznikly spontánně jamem, ale firma potom řekla, že by chtěla, aby to nebylo "takový zhulený", tak jsem jim dala jinou aranž a nahrali jsme je znovu. Jinak by do té rozdělané práce musel vstoupit třeba i jiný producent. Musela jsem pochopitelně dostát určitým závazkům, ale s deskou jsem spokojená a nemyslím si, že by byla nějak podbízivá.

Překvapivá je píseň "So In Love", takový anglicky zpívaný šanson. Nelákalo by tě zkusit si někdy natočit naprosto odlišnou desku, třeba bluesovou?

To se může klidně stát. Zatím sice nic neplánuji, ale zůstávám otevřená nápadům. Pro mě jsou hudební výlety skvělé.

Přejděme ale ke koncertním pódiím. Máš ještě dnes po tolika letech zkušeností trému před vystoupením?

Není to tak hrozné, abych se musela jít vyzvracet, ale trému mám. Když hraji s Čechomorem, už to bývá v pohodě, tam jsem ale spíš doplňujícím článkem. Normálně ale trému mám, stáhne se mi hrdlo a s ním i hlasivky, takže než se dostanu do optimálního rozpoložení, jsou to většinou tak tři písničky.

Přesto se asi těšíš na turné, na které teď se skupinou po delší době vyrážíš.

My jsme si spočítali, že jsme přes rok nehráli v Praze! Teď nás čeká křest 21. května v Paláci Akropolis, na který se těším, protože to bude zvukově dost variabilní vystoupení. Bude tam hodně akustiky, taky spousta syrových kytar, zazpívá si tam s námi Michael Kyselka, který zpívá v "So In Love".

Vy budete, pokud se nemýlím, turné dokončovat na podzim a ty jsi řekla, že potom budeš potřebovat na čas "někam vypadnout". Mě to trochu překvapuje, protože o tobě posledních pár měsíců nebylo, vyjma Čechomoru, pořádně slyšet.

Já už jsem to chtěla udělat loni, ale nezbyly mi ani peníze ani čas. Jela bych třeba do Dublinu na nějakou jazykovou školu.

Takže žádná Indie a konopné meditování o smyslu rozpínání všehomíry?

Nevidím to teď na levitování, potřebuji komunikovat, něčemu se naučit. Takže Indie zatím nebude (smích).

Co takhle meditovat u internetu?

Denně chodím do internetové kavárny, ovšem tam nemedituji (smích). Mám doma sice počítač, nemám ale zatím připojení. Ale internet používám hlavně na poštu a informace.

Tenhle rozhovor je totiž pro MusicServer.cz, což je...

Já MusicServer znám, pravidelně ho čtu.

Pak mi nezbývá, něž poděkovat za rozhovor.