Svou pátou řadovku sice Marina nerozdělila na dvě tematické části jako předešlou kolekci o lásce a strachu, přesto je z ní i tentokrát cítit jistá koncepčnost. V úvodu dostanou prostor písně svižné, energické a temperamentní, ve druhé polovině tracklistu pak převládají procítěné táhlé tóny podpořené éterickým zpěvem.

Lehkou teatrálností disco-popového titulního kusu nebo podobně dynamické "Venus Fly Trap" se velšská muzikantka tak trochu navrací ke svým kořenům, někam do časů raných hitů z alb "The Family Jewels" a zejména "Electra Heart". To první singl "Man's World" zní vznešeněji, ani jeho artový odér však není v Marinině repertoáru novinkou.

Oproti předešlé studiovce, na níž její hudba trochu zevšedněla, je příjemné zase slyšet ten tajuplný hlas v osobitější podobě. Triviálních popěvků typu "Orange Trees" či "Karma" jsme tentokrát naštěstí ušetřeni. Příliš proto nevadí, že v kontextu své dosavadní tvorby hudebnice s řeckými kořeny nepřichází s velkou invencí.

Zmíněná koncepčnost je patrná i v textech. Nejdříve na nás čekají skladby věnované tématům, která v posledních letech hýbou světem. MeToo, šovinismus, práva LGBT komunity, rasismus, klimatická změna i virus, nic z toho nechybí. Nejpalčivěji se v tomto směru jeví singl "Purge The Poison", v jehož remixu dokonce hostovaly Pussy Riot. Zpěvačka se zde neskrývaně staví do role politické aktivistky, když tvrdí, že "kapitalismus z nás udělal chudáky".

Při tvorbě prý Marina Diamandis čerpala inspiraci například z čarodějnických procesů v Salemu, nepřekvapí proto, že hraje také na feministickou notu. "Nechci už více žít v mužském světě," zpívá v "Man's World". Méně prvoplánově působí její snaha o poselství v titulním kousku. V něm zmiňuje, že člověk nemusí zapadat do společenských norem, protože není na světě kvůli tomu, aby někomu vyhověl.

Když se ve druhé polovině stopáže dočkáme úplně obyčejných výpovědí o lásce a trápení, je to po oné smršti písní za lepší svět příjemné osvěžení. "Kdybys mi prostě koupil kytky, možná bych zůstala," brouká si melancholicky v oduševnělé skladbě "Flowers". Druhou stranu mince však představuje skutečnost, že hudebně začínají ke konci alba jednotlivé položky trochu splývat.

Nenechte se zmást stejným číselným hodnocením jako u předešlé "Love + Fear" - aktuální deska "Ancient Dreams In A Modern Land" v pomyslném minisouboji vítězí. Marina na ní ukazuje, že jako originální popová autorka a interpretka s charakteristickým hlasem ještě určitě není na odpis.

V porovnání s repertoárem prvních tří studiovek, který dnes můžeme s odstupem nazvat dobou jejího zenitu, ale přece jen něco málo chybí. Možná by až nečekaně rychle plynoucí nahrávce o deseti písničkách a pětatřiceti minutách prospěla ještě nějaká skladba navíc, možná by stačilo, kdyby některá z těch zařazených výrazněji vyčnívala. Na zrození další trvalky, jakými zůstávají "Hollywood", "Primadonna" nebo "Happy", to tentokrát nevypadá.