Pětipísňové EP pražské formace Cathedral In Flames dokázalo před dvěma lety notně rozvlnit domácí gothicrockové vody. Nevídaná stylová čistota, atmosféra a hutný zvuk - to byly hlavní klady minikolekce. Nyní vychází plnohodnotné album "Hang Me High & Bury Me Deep". Potvrdila kapela vysoko nastavená očekávání?
"Children Of The Blackest Hole" - jak se v perexu zmíněné EP jmenuje, představilo
Cathedral In Flames jako skupinu, kterou je rozhodně nutné pečlivě sledovat. V době, kdy temným
gotickým subžánrům vévodí elektronika, dokázali stvořit skladby, které se nepokrytě odvolávaly na kořeny stylu stojícího na kytarách a hutné atmosféře. Gothic rock ze staré školy, který se nepokrytě zhlíží v žánrových klasicích, zůstává samozřejmě i na "Hang Me High & Bury Me Deep", žádný stylový přemet se nekoná.
Tahle deska je jako závan z minulosti, přesto si ale zachovává aktuálnost a nepůsobí jako dílo nějakého zaprášeného revivalu. Stopáž plnohodnotného alba dává muzikantům rozvinout to, co na
ípíčku pouze naznačili. Více prostoru dostal ženský vokál, který těžce znějící hudbu provzdušňuje a hned v první skladbě "Twilight of the Goths" se dostává do popředí v podobě duetu. Cathedral In Flames sáhnou i po čistě klavírní baladě ("1989"), jinde se naopak pouštějí do hájemství rozsáhlých kompozic, jako je titulní "Hang Me High & Bury Me Deep".
A co je nejdůležitější - dokázali najít svou tvář. Výsledek je tak nejen poctivým řemeslem, které zvládlo pečlivě
nasát všechny žánrové atributy (jak tomu bylo na debutovém EP), ale svojským počinem, který dobře mixuje
nutně očekávané s tím, co patří jen pětici stylizované do podoby jakýchsi temných westernových desperátů. Jen jaksi nejsou zasazeni do prašného prostředí rozpadajících se městeček, ale spíše někam na chladný sever.
Zvukový mix nahrávky si zvláštním způsobem drží odstup. Jako by mezi kapelou a posluchačem byla vzdálenost, kterou nelze při nejmenší vůli překonat. Hudba je hmatatelná, basově duní, zároveň neztrácí na detailech a zvukových finesách, ale je jaksi nedosažitelná. Člověka neobejme, nepustí k sobě. Chlad a v dobrém slova smyslu
bezbarvý, černobílý, sound jsou ale v tomto případě záměr, který vyšel.
Je zde neustále přítomný prvek tajemství a zvláštního očekávání. Album rozhodně nefunguje na první dobrou. Cathedral In Flames nevsadili na první dobrou a předvádějí zde zvukový chlad i jistou velkolepou monotónnost, byť s dostatkem notně klenutých melodických refrénů. Žánrové limity cestu k plnému docenění desky posluchači neulehčují.
"Hang Me High & Bury Me Deep" je do detailu dotažené dílo, které hravě dokázalo naplnit vysoko nastavená očekávání.
Cathedral In Flames se
až za hrob drží gothic rocku, ale zároveň znějí v podstatě aktuálně. Ne, nesnaží se proklestit svou vlastní cestu, vytvářet novou stylovou větev. Jen se jim daří umně kloubit již vyzkoušené prvky. A funguje jim to čím dál lépe.