Bezejmenné album vyšlo i díky podpoře fanoušků na HitHitu. Projektů, které se snaží tímto způsobem získat finanční prostředky, je na této platformě spousta, ne každému se ale zadaří. Úspěch My Dva Trio svědčí o tom, že nabízí něco víc než zástupy dalších muzikantů všemožné úrovně. Opavská dvojice má, vedle nutné dávky sebevědomí, i další vlastnost, která se cení - skromnost a poctivý přístup k hudbě. A samozřejmě vlastní materiál.

My Dva Trio, tedy hlavní textař a bubeník Václav Khýr a kytarista Jiří Šoltis, je na desce posíleno o řadu hostů, kteří akustickému zvuku dua přidávají další vrstvy: rytmiku tak často dobarvuje baskytara Františka Komárka, často znějí housle, někdy viola nebo foukací harmonika.

V jádru lze jejich tvorbu označit jako křehký folk, ke kotlíkaření a hudební šedi trampských ohňů mají ovšem dost daleko. Jejich výraz je vlastní, svébytný a neohlíží se na trendy. Písničky tak znějí přesně tak, jak mají, nezajímá je, že je něco právě teď in. Navzdory povětšinou pomalým a středním tempům album neukolébává. Akustická forma baví, má v sobě prostotu, přímočarost, ale i naléhavost a hlavně spoustu barev.

Klíčovou roli hrají texty. Autorsky se o ně podělili oba zúčastnění, deset vlastních kousků doplňují zhudebněná báseň Františka Halase a jedna píseň, kterou napsal bluesman Lubomír "Bužma" Khýr (Václavův otec) společně se svým textařem Borisem Klepalem. Šoltisovy verše (těch je na desce méně) jsou metaforické, plné temnějším obrazů. Naproti tomu Khýr ty své čeří výraznou ironií - prosvětlené obrazy a časté zdrobněliny pomyslně shodí aktuálním rýpancem ("Je jaro a ty vším mi připomínáš subtropické ovoce / které jsem dnes naivně koupil v Tesku / abych se za třicet tři padesát přiblížil slunci" ("Jaro")) nebo až cynickým připomenutím smrtelnosti.

Vrcholem nahrávky je v mnoha ohledech závěrečná skladba "Babičky", v níž se citlivě povedlo skloubit spjatost s rodným krajem a problémy starých lidí s historickým přesahem, výrazným básnickým jazykem i mírně černým humorem. A taky nápaditostí - vyprávění o každé z titulních babiček má jinou hudební formu.

Kam se budou Khýrovy a Šoltisovy kroky dále ubírat, lze těžko odhadnout. Jejich debut je vyzrálý, jsou znát roky společného i nespolečného hraní. Hudebně, zvukově, ale hlavně textařsky podařená nahrávka má rozhodně nadregionální parametry a slušný potenciál zaujmout posluchače, kteří se nespokojí s mainstreamem. Tam totiž My Dva Trio těžko někdy zapadne. Naštěstí tuhle ambici ale ani nemá.