"Jiná hudba - Czech Experimental and Progressive Compilation" je dvojvinylová kompilace, která odkazuje k podobně laděným samplerům vycházejícím zkraje 90. let minulého století. Tenkrát to byly sbírky jako "Rebelie", "Epidemie" nebo třeba "Ultra Metal". V té neopakovatelné době si mohla dovolit vydávat taková alba i velká vydavatelství, a dokonce se na nich občas našla kapela, která se následně odklonila do mainstreamu. To od tohoto výběru čekat nelze, ale to ani nebyl ničí záměr.

Dvojvinyl vznikl v Dysphoricam Audio productions, novém tuzemském undergroundovém labelu, který se chce na podobné lahůdky (originální skupiny originálních žánrů nejen z Česka) specializovat. První počin (pozor, je to limitka pouhých 500 kusů) představuje osm českých kapel pohybujících se od kraut/prog odnoží přes mathcore a avantgardní death metal až po jazz/noise. A je to výběr svěží, velmi pěkně koncepčně poskládaný, a proto i schopný udržet posluchačovu pozornost a napětí po celou dobu poslechu.

Oktet kapel se na "Jiné hudbě" geograficky rozprostřel do celého Česka, což hezky prezentuje vnitřní strana rozkládacího přebalu, ztvárněná do podoby technického výkresu republiky s kontakty na skupiny a jejich umístěním v mapě. Klasický analogový technický výkres tuší, písmena dle šablony s nezbytnými občasnými rozmazáními nebo kaňkami vyvedený na pauzáku dokonale sedí s celým obsahem desky.

Je to návrat ke kořenům. Je to poctivá ruční práce. Občas se něco rozpije, jindy něco nepřesně navazuje, ale to vůbec nevadí. Naopak to nahrávce dodává autenticitu. A v době, kdy hudbu i knihy začíná tvořit umělá inteligence, je tohle krásný návrat k hravému člověku. Protože tohle by žáci Alana Turinga nebo umělá inteligence nevytvořili (což ale neznamená, že by se tu nepoužívaly různé elektronické mašinky).

Tu poetičnost a hravost ještě dotváří i struktura vinylů. První "Deska duchovní" tak na "Straně lyriky" představuje formace Blachut a Masáž. Na "Straně nespoutanosti" jsou pak Ohne Stunde Minuten a eá. Druhá "Deska materiální" má na "Straně kovu" kapely Mankurt a Duobetic Homunkulus, na "Straně kávy" Massolu a Nachttante. A zase to mluví za vše. Duchovno, materiálno, lyrika, nespoutanost, kov a káva. Lepší popis by člověk těžko hledal.

Blachut je brněnské kvarteto, které o sobě říká, že hraje kraut-core. Jeho hudba je postavená na výrazném akordeonu, který ale nedodává hospodskou atmosféru - spíš tu hraje něco jako naléhavé kytarové riffy (zní to jako protimluv, ale líp to popsat neumím), kytara tu ostatně vůbec chybí a do toho vyje psí vokál nebo ryčí kohoutí kokrhání cosi o smyslu života. A celé je to naléhavé a nadupané nábojem.

Prachatické alternativní trio Masáž se zde prezentuje tuctem skladeb představujících jednotlivé měsíce v roce. Za text posloužila Krchovského sbírka "Nekonečný kalendář". Každý měsíc je tu velmi krátkou skladbou většinou nepřesahující minutovou stopáž. Nejvýraznější "Duben" má ohromný hitový potenciál, tu skladbu jen tak z hlavy nedostanete.

Mostečtí Ohne Stunde Minuten se představují v osmiminutové tepající industriální koláži. Spousta šumu, bzukotu, ruchů a podivných zvuků, u kterých nejde nevzpomenout na Einstürzende Neubauten a zároveň na Vladimíra Boudníka. Tak nějak se mi při poslechu míchá Bargeld, Boudník, Hrabal a tající ingoty. Ať už to znamená cokoliv. A tato parta mne tu baví úplně nejvíc.

V kontrastu k nim je kapela eá ze Suché u Nejdku a také Mankurt z Lázní Bohdaneč. Obě party hrají něco jako mathcore. Energický rytmus, silná ostrá rytmika. Eá instrumentálně, Mankurt se zpěvem.

Nejtvrdším uskupením na výběrovce jsou deathmetaloví Duobetic Homunkulus z Brandýsa nad Labem. Jejich styl je hodně experimentální a avantgardní, pracuje i s nezvyklými industriálními zvuky. Za zmínku stojí i hodně nevšední texty zpívané typickým black-/deathmetalovým hlasem: "Kolonie rozpadlých informací jako rakovina varlat společnosti. Tonády fiskálních derivátů nesplacených účtů a k tomu kazetu těstovin z dvouhlavých snaživců. Jen půstem jsem schopen fotosyntézy, generovat se vpřed. Však na úřadě kravetisimu praskne vřed a my na počest zakrojíme bůček vted." (Fotosyntéza)

Závěrečná strana desky patří nejdřív ostravské freejazzové kapele Massola. S ní se přeneseme do světa vyhřezávajících nespoutaných saxofonů a klarinetů, a i když po kovové části dojde k ubrání na tvrdosti, intenzita zůstává stejně silná a volnost je tu najednou zase bezbřehá. Poslední skladbu dodali brněnští Nachttane. Další instrumentalisté, hrající takový najazzlý doom metal. Krásná závěrečná tečka, člověk by rád snesl i další skladbu.

"Jiná hudba" je nádherný výlet do trochu jiných světů. Je to zasloužená odměna pro lidi, kteří chtějí objevovat nové krajiny. Výjimečná domácí vinylová lahůdka, která stojí za pozornost.

P. S.: Videa v článku neobsahují písně z této kompilace, ale starší tvorbu kapel, které na desce najdete.