Spolupráce s Vincem Clarkem na projektu VCMG byla jen jakási startovací pozice. Martin Gore jinak mimo domovskou kapelu většinou vydával povedené covery, jež vždy nesly jeho nepřehlédnutelný hudební rukopis. Minulé album "MG" bylo jeho prvním čistě instrumentálním sólovým počinem. Neotřelé nápady tu ale narušovalo i několik nudnějších/repetitivních pasáží. Tyto chyby se však na "The Third Chimpanzee E.P." naštěstí neobjevují. Autor zde pitvá odkaz knihy Jareda Diamonda "The Rise And Fall Of The Third Chimpanzee" a nahlíží na současný svět okolo nás pohledem našich vývojových předchůdců - opic a lidoopů. Coby hlavní výrazivo pak používá zkreslené vokální linky, jež natočil a zdeformoval do opičích skřeků. Je v nich nespokojenost, je v nich vztek, je v nich temná realita. Základem kompletu se přitom staly minimalistická, experimentální elektronika a melodické struktury.

Gore si je vědom, jak moc je jeho tvorba úzce spjata s Depeche Mode, épéčko tak mile překvapuje. Zejména v úvodní "Howler" a k ní připojené uzávěře "Howler's End" cíleně pracuje se svým výrazivem. "Mandrill" je přetechnizovaná buzerace lidské rasy, alternativou k ní jsou vypiplané "Capuchin" a hlavně stěžejní "Vervet", jež si na ploše osmi minut hraje s elektronickými kontrasty a tichým (ale přesto) zlověstným cvrkotem strojů. Těch třiadvacet minut uběhne velmi rychle, a tak si dáte další poslech, během nějž budete zkoumat nové detaily povedeného vizuálu. Martin Gore nachystal své nejkomplexnější minidílko, jež posluchači nenabízí prostor pro oddech a jež by se klidně mohlo dočkat pokračování.