Výsledek spolupráce Jiřího Krhuta a Štěpána Kozuba je jiný, než by se dalo vzhledem k charakteru dosavadní umělecké tvorby obou protagonistů očekávat. Humor je v textech jen okrajově, naopak převládá určitá melancholie, zasněnost, trochu marný povzdech nad světem. Nejde ale o ublížené poplakávání, spíš o posmutnělé komentování.

Štěpán Kozub sice není kovaným zpěvákem, ale s novou rolí si poradil dobře. Má nezvyklý, pevný hlas a slušné a mnohdy nápadité texty svého kolegy umí dobře prodat. Na to, že se jedná o dílo dvou mužů, výsledek překvapuje svým romantickým nádechem.

Startuje silnou, šansonem nasáklou baladou "Doba vykloubená", která využívá podivné časy jako kulisu složitého vztahu. Kozubovi v písni velmi dobře vokálně sekunduje Barbara Kanyzová. Zaujmou tu také gradující aranže, které po hudební stránce vytvářejí hned z otvíráku nejsilnější moment alba. Půvabná je také flétna Marcely Kučové.

Zdařilá je i titulní "Prásknu bičem", ačkoliv, stejně jako některé další skladby, balancuje na hranici kýče. Opět se týká psychologického rozboru partnerství s tím rozdílem, že tentokrát jde už o rozchodovou zpověď.

Zbytek stopáže nabídne vcelku vyrovnaný materiál, byť některé songy vyznějí výrazněji, jiné méně. Mezi silnější momenty patří ještě temná "Laň", v níž znovu baví doprovodný vokál Kanyzové. Hravost chytlavé "Michaely" zase připomene upřímnou naivitu raných Mandrage a zároveň upozorní na Kozubovy vokální limity.

"Prásknu bičem" je překvapivým a fungujícím společným dílem dvou ostravských person a smělým výletem do neotřelých žánrových vod.