Aktivity opavského rodáka se ale rozhodně neomezují jen na jazz. Hrál s Ondřejem Rumlem, Danem Bártou, s formací Underground Blanky Šrůmové, s Krucipüskem či vlastním projektem Quattro Formaggi. Široký záběr i schopnost být zdatným sidemanem pro takový živel, jakým známý bouřlivák Laco Deczi bezesporu je, jsou na jeho novém sólovém albu "20:20" znát. Repertoár na následovníkovi čtyři roky starého debutu "Doing What I Do" je dílem autorský, dílem převzatý. Vedle dvojice vlastních skladeb ("Just A Man" a "Night Voices") tu tak najdeme jazzový repertoár ("Spain" Chicka Corey a Al Jarreaua, "Nature Boy" Kurta Ellinga), country ("This Masquarade" Leona Russella) nebo moderní pop "We Found Love" Rihanny a Calvina Harrise.

Tuto na pohled nesourodou směs halí Michael Krásný a jeho mezinárodní band do jednotné podoby, které by nejvíce slušel zakouřený bar někdy kolem půlnoci. Výsledek je uvolněný, příjemně vláčný, nabádá k přivření očí a snění. Rozhodně ale neuspává.

Sehraná parta muzikantů neulétává do improvizovaných výletů, pokorně slouží povědomým melodiím, které výborně fungují i v aranžích pro jazzový band. Spolehlivou rytmiku pod Krásného basovým vedením nejčastěji doplňuje klavír a kytara, na sóla se předvedou Miroslav Hloucal (trubka) a Zbyněk Polívka (saxofon).

Kontrabasista se na albu premiérově představuje i v roli zpěváka. Výběr skladeb si ušil na tělo, působí sebejistě, utáhne i klenutější melodie jako právě ve zmíněné "We Found Love" nebo "Sway". Všem songům dodává onu jazzovou uvolněnost, zároveň si je modeluje k obrazu svému.

Nazvat "20:20" sbírkou pouhých coverů by bylo rouhačské a album by to ani zdaleka nevystihovalo. Jistě, převzaté věci tvoří většinu kolekce, proti tomu nelze nic namítnout. Ale svébytné, svěží aranže dávají velice rychle zapomenout na zdrojový materiál. Krásný si se skladbami pohrál po svém a v podstatě si je přivlastnil.

Deska "20:20" hladce plyne. Drží si sevřenou atmosféru, nehraje na efekt, ale přesto dovede na těch správných místech upoutat. Dýchá vnitřním klidem a vyrovnaností, která se ostatně vtiskla i do remízy, kterou sugeruje její název. Počiny, jako je tento, jsou o to cennější, že vznikají v tak podivné době. Prostě příjemnej jazzík. Někdy je to sakra hodně.