Rok 2020 byl podivný, hudební svět nevyjímaje. Přesto i loni vyšly nějaké ty desky, a tak jsme je i tentokrát zrekapitulovali a vybrali ty nejlepší. Jednadvacet redaktorů a redaktorek by ocenilo celkem sto dvacet pět domácích (českých a slovenských) alb. Tohle je finální dvacítka a příčky dvacet až šestnáct.
zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 15-11 | 10-6 | 5-1
Pražská kapela
Pris byla před třemi lety příjemným objevem na české scéně. Jejich "Naše večery" přinesly temné písně se silnými a velmi osobními texty. Lukáš Grygar a
Tomáš Tkáč si později přizvali ke spolupráci bubeníka Jonáše Kucharského. Společně s ním nahráli "Kopřivy", které uvedli jako
"syrovější, živelnější, ale stále Pris", což je velmi příznačná charakteristika celé nahrávky. Debut byl pěkně uhlazený a čitelný, "Kopřivy" jsou jiné. Vykračují ne jedním, ale rovnou několika novými směry. Opět sice nechybí inspirace osmdesátkovým post-punkem a synth-popem, ale přibylo mnohem víc kytar. Každý člen dostal svůj prostor, což dalo za vznik sedmi dosti rozdílným skladbám, které společně náramně fungují. (Jaroslav Hrách)
Tip Jiřího V. Matýska: Jan Fic - Potom
Rok po svém vřele přijatém debutu "Město" vydal bluesový písničkář
Jan Fic svou druhou desku "Potom". Ta potvrdila jeho pozici coby jednoho z nejzajímavějších
nových jmen, která může domácí bluesová scéna nabídnout. Zpěvák a kytarista (rovněž kytarář) se neoddává žánrové ortodoxii, klasická bluesová dvanáctka zde nezazní ani jednou. Ale onoho
pocitu, který je pro tenhle introvertní styl tak typický, je tu požehnaně. Vypráví přirozeně, bez příkras, sám sebe staví do centra dění. Album je plné pochyb, nejistoty třicátníka, člověka, který hledá oporu v jistotě přírodního koloběhu a přemýšlí, co s načatým životem. Působí syrově, jaksi bezvýchodně, ale nikoliv bez záchvěvů naděje. Smutná deska "Potom" je plná svébytného bluesového písničkářství, které si příliš neláme hlavu s tím, co na to řeknou žánroví puristé. Ono na tom ale vlastně moc nesejde, důležitý je výraz, pocit. A v tomto ohledu Fic jasně boduje.
Andrea Konstankiewicz a
Dorota Barová se po letech opět spojily, aby oživily společnou značku
Tara Fuki. Na albu "Motyle" se znovu proplétají dvě violoncella i dva silné vokály obou protagonistek. Vedle tradiční polštiny zde tentokrát zní i čeština, která sympaticky zpestřuje repertoár. A vzhledem k lingvistické podobnosti nepůsobí střídaní jazyků vůbec rušivě. "Motyle" jsou velmi křehkou nahrávkou se silným autorským základem a nápaditými aranžemi, kterým vévodí překvapivě harmonické bicí (a kalimba) Miloše Dvořáčka. Každý albový návrat těchto hudebnic se zaslouženě vyhřívá v paprscích zájmu a šestý počin nemůže být výjimkou. Od posluchače žádají pouze trochu trpělivosti a pozornosti. Odměna je cenná. (Ondřej Hricko)
18. Čechomor- Radosti života |
Tandem
František Černý a
Karel Holas, to je neochvějná jistota.
Čechomor již více než třicet let osvěžuje českou hudbu nejen na poli folk rocku. Po experimentu s dechovou sekcí se omlazená kapela, znovu posilněna o zpěvačku
Martinu Pártlovou, vrátila tam, kde jí to sluší nejvíce - do kombinace vypravěčské zpěvné linky lidových písní s rockovým podkladem. Ten má na svědomí trojice mladých muzikantů, kteří do rytmů a aranží lidových nápěvů pumpují překvapivý a nečekaný příval energie. Dvanáct písní stále nabízí příběhy opředené baladickou lyrikou, a i přes ten tvrdší a moderní sound v nich posluchač nalezne přesně to, co na Čechomoru vždy miloval: zpěvnost, živelnost, radost, ale i sladkobolný smutek. Takové jsou "Radosti života". (Tomáš Rozkovec)
Tip Dana Hájka: Billow - III
Billow z Veselí nad Moravou zatím drží své nastolené tempo - téměř co rok, to deska. "III" pokračuje v tom, co naznačovalo již minulé album "Seascape". Primární změnu lze vnímat v širším použití elektroniky, ovšem kytary (ať už akustické, nebo elektrické) zcela opomenuty nebyly. Spojnicí námětů pro jednotlivé písničky se stalo jakési vzpomínání na
bytosti, ať už blízké, nebo vzdálené, které patřily do vašeho života, a už v něm z nějakých důvodů nefigurují. Ačkoliv názvy některých písní působí ponuře či melancholicky ("A Knife in the Ocean" nebo "Don't You Think the Trees Get Tired of Standing All the Time"), nedá se zcela tvrdit, že by "III" byla pochmurná nahrávka. Zůstala však ona snová linie. Billow opět dokázali, že jejich muzika na pomezí indietroniky a dream popu má své kvality. A pokud chcete slyšet, jak zněly původní demosnímky, směle se pusťte do poslechu kolekce
"III [demos]" z kraje letošního roku.
17. Klára Vytisková - Love Is Gold |
Klára Vytisková možná vystřídala více uměleckých jmen, než má aktuálně sólových alb, pětileté čekání na nástupce debutu "Home" ale přetavila ve... zlato. Pokusy o
světový zvuk na domácí popové scéně často dopadají přinejlepším průměrně, ovšem "Love Is Gold" zní tak svěže, že nic takového v žádném případě nehrozí. V jádru jde sice
pouze o moderní pop, v každé písni však uslyšíte, že k němu interpretka přistupuje s maximální péčí a zároveň i s lehkostí, díky níž vás příjemně rozvlní. Z desky nejvíce vyčnívají singly "Just Be You" a "Gold", v němž si zahostoval
Albert Černý z
Lake Malawi. První zmíněná skladba je explozivní energická hitovka, kterou rádia v létě zkrátka měla hrát v jednom kuse. Citlivý duet o lásce k druhému, ale i sobě samému potom výborně ukazuje krásu Klářina hlasu. Krystalickému popu na tomto albu zkrátka propadnete. Zkuste jej! (David Böhm)
16. B-Side Band - Folk Swings |
"Tak vidíš, jak je snadné změnit styl," znějí první slova desky "Folk Swings" a zároveň ji skvěle vystihují. V podání
B-Side Bandu totiž stylová proměna z písničkářského folku do swingu opravdu snadně zní. Renomovaný brněnský bigband Josefa Buchty si vzal na paškál klasiky i přehlížené poklady tuzemských táboráků na časové ose od bratrů Ryvolů přes Slávka Janouška po
Pokáče. Posluchačsky velmi atraktivní verze navíc často interpretují původní autoři, kterým sekundují například
Vojtěch Dyk nebo
Ewa Farna. Nápaditá aranžmá Petra Kovaříka a Pavla Zlámala jdou většinou po smyslu písní a často dotvářejí motivy, které byly v původních verzích jen lehce naznačené. Také proto může kompilace oslovit jak
kotlíkáře, tak posluchače, kteří jsou žánrem netknutí. (Petr Šrajer)
Tip Milana Menčíka: Marien - 2020
Šest let trvalo pardubickým
Marien, než dali dohromady materiál na další studiové album. Vzhledem k tomu, že nemají profesionální status, si takové pauzy mohou dovolit, zde to navíc bylo jen ku prospěchu věci. "2020" totiž působí velmi pestře a propracovaně. Mimo folk jsou tu jasně patrné i odkazy dalších hudebních stylů - šansonu, flamenca či popu. Kolekce má pak jednu zásadní devízu - po poslechu máte sami chuť vzít si do ruky kytaru a ty skladby si zahrát. Ani textařsky se totiž nejedná o písničky na jedno brdo - v "Balkónové" je jasně patrný odkaz na současné dění ve světě, "Propast" je jakýmsi protestsongem dnešní doby. Ale hlavní je láska v mnoha podobách, klid, pohoda a milost, se kterou tóny vplouvají do uší posluchače.
