Sima Martausová je na albu "Oslobodená" skutečně osvobozená od všech psaných i nepsaných pravidel

08.01.2021 09:00 - Milan Menčík | foto: Kristiana Kóňa

Jestliže někdo pojal koronavirovou pauzu tak aktivně, jak jen to šlo - natáčel a vydával klipy -, určitě to byla Sima Martausová. Její prosincová deska "Oslobodená" vyšla necelé dva roky po předchozí "Len tak sa stíšim" v dost nelehké pozici. Navazuje totiž na zpěvaččin opus magnum.
7/10

Sima Martausová - Oslobodená

Skladby: Oslobodená, Sonety, Venuša, Otcova roľa, Podoby, Len ma ľúb, Zachovám si svoju tvár, Srdce nepokojné, Zore, Láska vyháňa strach, Slovo chlapa, Tu sei quasi morto, Tancujú zvony, Červené polia (z filmu "Správa"), Tatry
Vydáno: 3.12.2020
Celkový čas: 60:15
Vydavatel: Moja Muzika, s r.o.
Kolekce "Len tak sa stíšim" totiž dostala v naší recenzi plné hodnocení. S odstupem času navíc nutno říct, že zaslouženě. Pestré skladby propluly časem jako nůž máslem a také prezentované aktuální singly jasně naznačily, že zpěvačka si drží vysoký standard. Jelikož takto výjimečné nahrávky se rodí třeba jen jedenkrát za kariéru, novinka to měla těžké už v momentě, kdy jsem ji poprvé vložil do přehrávače.

Třetina songů už byla známá v okamžiku vydání (pevné datum není, protože fyzickou formou album vyšlo později než digitální) a byly to písně vesměs dobré a přesně v těch intencích, v nichž jsme rodačku z Povážské Bystrice znali i v minulosti. Určitý posun ovšem také naznačily. Především filmové skladby "Zachovám si svoju tvár" či "Červené polia" ukazují Martausovou ve velmi vážné poloze. Což je legitimní vzhledem k tématu snímků, ke kterým vznikaly.

Zároveň je však třeba říct, že z patnácti položek (vlastně ze čtrnácti, protože závěrečná "Tatry" je pouze recitovanou básní s hudebním podmazem) jsou pouze tři ve svižnějším tempu. Z triumvirátu "Zore", "Srdce nepokojné" a "Tancujú zvony" je pak nejpovedenější poslední jmenovaný song s vánoční tematikou a čarovným klipem, složeným z home videí Siminých fanoušků. "Zore" si pak zaslouží pozornost pro svůj charitativní podtext.

Jinak je album vedeno v baladických rytmech. Zatímco hudba a melodie jsou vážnější, než bylo doposud u této hudebnice zvykem, texty, které se dají často vnímat i jako modlitby, jsou plné naděje a vnitřní síly. Martausová se nebojí psát bez jinotajů o svých pocitech a rozpoložení tak, aby bylo dobře rozumět významu slov. Dá se jen hádat, jestli je hudba hloubavější kvůli tomu, v jaké žijeme době.

Možná i právě z tohoto důvodu by nahrávce slušelo, kdyby byla o tři písničky kratší. Namítnout však lze, že je tu hromada hostů a neotřelých aranžérských vychytávek, které se snaží zabránit tomu, aby výsledek sklouzl k nudě. Mimo výborně šlapající kapely je tu duet s Miťo Bodnárem "Slovo chlapa", cimbál v písni "Otcova roľa", v jiných kusech nechybí symfonický orchestr, kvarteto, dechová sekce, Dievčenský spevácky sbor SRO a opravdu velká spousta dalších hostů, jejichž význam člověk objeví až při opakovaných posleších.

I při nich posluchači najdou přesně to, co hledají. Songy o lásce, o Bohu, životní příběhy i hory, které hrají prim i v doprovodných fotografiích Anny Opinové z bookletu. Člověk přesně vidí, čím Sima Martausová žije, co přesně se nachází v její duši i mysli. Tato muzikantka je inspirativní v tom, že nemá strach ani v této hyperkorektní době psát a zpívat o tom, o čem chce, a jak řekla i v internetovém rozhovoru pro deník Postoj, nebojí se, že ji za to nebudou chtít (a někteří dokonce ani nechtějí) zvát na festivaly. Sama to nechápe, protože přijímá všechny bez rozdílu. I o tom deska "Oslobodená" je. A tak bychom ji měli brát.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY